Budeme-li dnes zapomínat na trpící, může se i nám stát, že v čase utrpení nebudeme mít my sami žádné zastánce…
Na úterní podvečer 18. ledna svolali organizátoři petice na podporu pronásledovaných křesťanů veřejné shromáždění. Setkání proběhlo pražském Václavském náměstí za účasti přibližně 220 sympatizantů. V jeho průběhu promluvila celá řada hostů.
Český katolický primas, arcibiskup Dominik Duka, podtrhl důležitost vzájemné solidarity s těmi, kdo trpí, a poděkoval za účast na shromáždění i „bratřím starším ve víře“ – židům; biskup Václav Malý zavzpomínal na ty, které navštívil v zemích nesvobody, a připomněl, že v některých režimech křesťané s knězem nemohli promluvit třeba i celá desetiletí. Spisovatel a publicista Benjamin Kuras, reprezentující zde Židovskou liberální unii, zdůraznil vzájemnou podporu a sounáležitost a upozornil sekulární humanisty, že v zápase za pronásledované se dnes bojuje i za jejich osobní práva přesto, že se k tomu staví negativně.
Jiří Unger, tajemník České evangelikální aliance, se ve svém projevu zabýval úlohou médií. Zalitoval mnoha promarněných příležitostí pravdivě informovat o trpících a zároveň poukázal na trapné excesy, které média tak ráda přinášejí (výňatek z proslovu naleznete níže).
Výrazný projev zazněl z úst premiérova poradce pro lidská práva a zahraniční politiku, ředitele Občanského institutu Romana Jocha, připomínkou zápasu amerických aktivistů za vtělení principu náboženské svobody do amerického práva s tím, že o totéž bychom měli v Evropě neúnavně usilovat i my.
K politicky angažovaným řečníkům patřili Petr Jančík (Mladí křesťanští demokraté) a Pavel Bělobrádek (předseda KDU-ČSL).
Martin Rejman (Konzervativní strana) vyzdvihl potřebu aktivně postupovat proti zvůli a být připraven bránit ve své zemi svá práva. Vznesl jednoznačný nárok – ten, kdo k nám přichází jako host, byť by to byl i muslim, je vítán, ovšem za předpokladu, že se bude chovat slušně a podle práva hostitelské země.
Bez zajímavosti nebyl ani projev Františka Kopečného (CSI – Mezinárodní křesťanská solidarita), který povzbudil mladé křesťany k odvážné „plavbě proti proudu“ a jehož organizace připravila pro setkání plakáty s fotografiemi a texty z oblastí světa, kde jsou dnes křesťané pronásledováni.
Na závěr shromáždění se přítomní křesťané společně vyznali Apoštolské vyznání víry a pomodlili se společnou modlitbu Páně. Konec shromáždění byl, stejně jako počátek, odtrouben troubením na šófary - židovské bohoslužebné trouby ze zvířecích rohů.
Demonstrace se nesla v důstojném, neagresivním, zdravě konfrontačním duchu za poměrně slušné účasti českých i zahraničních médií. Litovat snad lze pouze dvou skutečností: jednak toho, že po celou dobu shromáždění řečníci zápasili se zvukovou technikou, a toho, že pražské farnosti a sbory nevyslaly větší počet zástupců. Budeme-li dnes zapomínat na trpící, může se i nám stát, že v období utrpení nebudeme mít my sami žádné zastánce…
Fotografie Jiří Vorka a Petr Plaňanský
Rád bych se zastavil u role médií, jejichž role se v oblasti pronásledování a konfliktu mezi náboženstvími dlouhodobě podceňuje. Nejde jen o notorický fakt, že média velkou část pronásledování křesťanů přehlížejí, protože pro ně není mediálně zajímavé a politicky korektní. Sama média mohou být svým podáním reality zodpovědná za podněcování k náboženské nenávisti.
Nejkřiklavějším příkladem může být medializace pomateného kazatele Terryho Jonese a jeho plánu pálit Korán. I když šlo ve světě dvou a půl miliard křesťanů a muslimů o zcela marginální záležitost, média neváhala popularizací případu riskovat nepokoje a zabíjení. Postoj naprosté většiny křesťanů, který se stavěl proti pálení Koránu, přitom médiím nezabránil, aby si na této kauze zvýšila svou sledovanost. Mnohá média počítala s vypuknutím náboženského násilí a dlouhodobě zneužívají náboženského konfliktu, aby pak mohla hrát roli morálního arbitra. Média ovšem nesou také svou odpovědnost. Zatímco pálení Koránu je pro média zpráva zajímavá, pálení kostelů, Biblí a někdy i křesťanů se redaktorům nezdají dost zajímavými, aby o nich adekvátně referovali. Stejně tak o pálení Koránů v Indii nebo svatých textů Baha’istů v Iránu.
Média budou hrát obrovskou roli v tom, zda bude napětí mezi náboženstvími růst a jak bude zacházeno s náboženskými menšinami. Pokud média nebudou pečlivě diferencovat, ale přinášet falešné generalizace a obraz světa, který sice odpovídá současné politické korektnosti a módě napadat křesťanství, ale nikoli realitě, obrátí se nakonec porušování náboženské svobody proti Západnímu světu.
Média se musí naučit rozlišovat. Podporuje-li postřelení kongresmanky Giffordsové fanatická obskurní skupinka homofobních baptistů, jde o něco odsouzeníhodného, ale přesto méně závažného, než o vraždu guvernéra pákistánské provincie Paňdžábu Salmána Tasíra. Ten usiloval o změnu zákona o rouhání, který je používán k pronásledování tisíců křesťanů. Podobně i v jiných muslimských zemích je například konverze od islámu ke křesťanství zapovězena pod trestem smrti. Vraždu Tasíra obhajovaly stovky předních muslimských duchovních, ale i představitelé médií. Stovky právníků stály ve frontě, aby Tasírova vraha mohli zastupovat. Mnoho lidí na Západě věří v sílu umírněného islámu. Přesto mám velké obavy, že umírnění nemají odvahu ani zásadní právní nástroje, aby se postavili na odpor. Tasír byl osamocený hlas a ostatní se budou bát o to více. Škoda odvážného muže. Vážím si jeho oběti a podpory pronásledovaných.
Z proslovu Mgr. Jiřího Ungra, tajemníka České evangelikální aliance, na shromáždění na podporu pronásledovaných křesťanů dne 18. ledna 2011 v Praze
