Zcela jist si tím nejsem, ale považuji za docela dobře možné, že únor 2011 budeme s odstupem času vnímat jako zlomový měsíc. Zmíním tři události, na nichž tento dojem zakládám. První vlastně není událost, ale spíše jev. Nový nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, uvedený do funkce 3. ledna, odvolal aktéry v tzv. kauze Čunek, a je již zřejmé, že i některé další počiny bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké a jejích spřízněnců budou přezkoumány. (Pro úplnost uvádím, že jsem i nadále přesvědčen o nevině Jiřího Čunka; to ale neznamená, že bylo v pořádku vše, co se pak s jeho případem dálo. Domnívám se dokonce, i když to zní paradoxně, že současné dění nakonec přispěje k Čunkovu očištění.)
Druhou událostí je jmenování Petra Lessyho novým policejním ředitelem. Jaký bude, si nyní netroufnu odhadnout. Může se z něj vyklubat skvělá a poctivá osobnost, nebo může být ještě horší, než byl jeho předchůdce Oldřich Martinů. V podstatě záleží jen na něm – na jeho mravní a charakterové výbavě. V každém případě se zdá, že ODS ztrácí možnost přímého ovlivňování policie, o čemž nepřímo svědčí i neskrývaná nervozita některých (nikoli všech!) jejích představitelů.
Třetí událostí je omluva Víta Bárty premiérovi Petru Nečasovi za podání nepravdivých informací o kauze sledování lokálních politiků na Praze 11.
V této věci nepovažuji za nijak zarážející, že firma ABL tyto politiky sledovala. Co jiného se od detektivní agentury očekává? Nadto to bylo v době, kdy ani největší politický génius nemohl mít jistotu, že Věci veřejné budou od roku 2010 v Parlamentu. Vrcholný politik by ale neměl lhát. Kdyby se Vít Bárta Petru Nečasovi neomluvil, Petr Nečas by mu právem nedůvěřoval. A možná ještě důležitější je, že bychom mu nemohli důvěřovat ani my ostatní. Přiznám se, že stále ještě nevím, co si mám o Vítu Bártovi myslet – až na to, že je rozhodně schopným politikem. Jakou roli dlouhodobě sehraje v životě naší země, si zatím netroufnu odhadnout.
Nicméně únor se může ukázat jako zlomový, pokud se nejvyšší státní zástupce a nový policejní ředitel projeví jako správní lidé na správném místě. Může to mít důsledky dalekosáhlejší, než si nyní dokážeme představit. A boj proti korupci může nabýt konkrétních a smysluplných obrysů a přejít od pouhých prohlášení ke konkrétním činům. Vláda by se mohla přestat zabývat personálními otázkami a mohla by začít vládnout, tedy přinášet systémové reformní zákony.
Zatím ale nemáme žádnou jistotu, že se tento optimistický scénář naplní. Všechno by mohlo být rovněž jinak. Může se ukázat, že policejní prezident půjde opět na ruku politikům, jen v tomto případě z jiné strany, než tomu bylo u jeho předchůdce. A může se rovněž ukázat, že příslibné počiny nového státního zástupce postupně vyšumí do ztracena. Tunelování (nyní zejména Českých lesů) bude pokračovat, u většiny korupčních kauz se přijde na to, že „nedošlo ke spáchání trestného činu“, pan Drobil zůstane ideologem ODS, pan Knetig se vrátí z ciziny a bude opět radit, a většina obyvatelstva bude ještě otrávenější a rezignovanější.
Teď bude tedy záležet na osobní integritě a statečnosti. Ale kdy tomu ostatně bylo jinak?
Dan Drápal, šéfredaktor
