Žijeme ve zvláštní době. Na jedné straně narážíme i tam, kde bychom to nečekali, na různé teorie spiknutí. Na druhé straně Petr Hampl, ale zdaleka nejen on, se podivuje tomu, jak mohl ministr Drobil souhlasit s Michálkovým jmenováním do čela SFŽP. Prý by tak mohl učinit jen „v pomatení smyslů“ … nebo je „všechno ještě nějak jinak“.
Jakmile vypukla kauza Drobil, dalo se očekávat, že se objeví pokusy Libora Michálka nějakým způsobem diskreditovat. A podle očekávání se vyrojilo kde co – někdo označuje Michálka za fízla, estébáka, práskače, jiný za jehovistu, opět jiní soudili, že kope za nějaké firmy, které prohrály nějaké zakázky, jiní v něm vidí pomstu socanů nebo zelených – záleží na osobním gustu. Jsem překvapen, že nikdo dosud nepřišel s obviněním, že Michálek je pedofil.
Článek Petra Hampla je mnohem sofistikovanější. Nevznáší vůči Liboru Michálkovi žádná primitivní obvinění. Snaží se události na MŽP vidět v určitých souvislostech, které jsou sice zajímavé, nicméně vrhají na Michálkovo jednání negativní stín.
Kde zůstalo racionální jednání?
Nebudu tajit, že když jsem se o Michálkovu jmenování dověděl, velice jsem se divil. Přiznám se, že v tom vidím řízení Nejvyššího, ale tento svůj pohled nemohu nikomu vnucovat. Na druhé straně nevidím důvod zabývat se jakousi psychoanalýzou aktérů celého příběhu, ať už je to ministr Drobil, nebo pánové Knetig a Fibingr. Ostatně v dějinách se s podobným „pomatením smyslů“ setkáváme i na mnohem vyšší úrovni. Kupříkladu Stalin nedokázal uvěřit tomu, že ho Hitler napadne, a v prvních dnech poté, co nacistická vojska napadla jeho říši, kamsi zmizel a nedokázal dělat potřebná rozhodnutí. Alexandr Dubček zřejmě přes všechny indikace nevěřil tomu, že Varšavská smlouva napadne reformní Československo. Jejich uvažování je jistě zajímavým tématem pro historiky a psychology. Možná je jím i počínání ministra Drobila nebo poradce Knetiga. To v ohnisku mého zájmu není. Pokud Hampl soudí, že všechno může být ještě nějak jinak, je to jeho právo. Nepřináší ale nic než velmi vágní podezření. Nicméně podezření, že si pan Knetig pozval pana Michálka na Státní fond životního prostředí proto, aby na něj pan Michálek později podal trestní oznámení, se mi zdá opravdu trochu přitažené za vlasy.
Mohl to udělat jinak a lépe?
Dnes najednou kdekdo ví, co měl Michálek udělat jinak a lépe. Každého, kdo to tak dobře ví, prosím, aby se pokusil vžít do státního úředníka, který se ocitne v podobné situaci. Osobně se domnívám, že kdyby Michálek udělal to, co mu Hampl radí, byl by sesazen a my bychom se nic nedověděli.
Přesto se ale můžeme k některým Hamplovým tvrzením postavit zcela věcně. Hampl píše: „Kdyby chtěl ředitel SFŽP zamezit korupci, mohl podniknout něco docela jiného. Mohl pozvat do svého úřadu finanční kontrolu. Mohl změnit složení výběrových komisí. Mohl omezit pravomoci nějakého podezřelého úředníka. Ale o nic takového se nepokusil.“
Kdyby Michálek pozval do svého úřadu finanční kontrolu, zjistila by, že vše probíhá přesně podle schválené metodiky. Problematické bylo totiž už samo vytvoření této metodiky: Tato metodika byla vytvořena MIMO fond, což lze dokladovat.
Dále: Odhalení obsažené v nahrávkách se přece netýká „podezřelých úředníků“ fondu. Týká se samotného ministra, jeho poradce a dále externí právní kanceláře. Příprava kroků, o něž na nahrávkách jde, se odehrávala zcela mimo fond.
Hampl rovněž uvádí pět možných reakcí předsedy vlády. Bohužel neuvádí šestou, v níž Michálek doufal: zapojení BIS. BIS má totiž v popisu práce shromažďování informací PŘED zahájením trestního řízení. A BIS mohl zapojit buď jen premiér nebo vláda jako celek. Teoreticky je sice možné do shromažďování informací před zahájením trestního řízení zapojit i policii. Nicméně není to tak jednoduché, jak si někteří představují. Pracovníci BIS mohou svou pravou identitu skrýt mnohem snadněji než policisté, kteří by byli nasazeni do fondu.
Opravdu nejlepší ministr?
Co mě zaráží, je hodnocení ministra Drobila jako „nejlepšího“ polistopadového ministra životního prostředí. Podle mého názoru je ministr životního prostředí, který hodlá „dýchat za český průmysl“, katastrofou, a to i tehdy, kdyby nekryl korupci. V této věci se opravdu s panem Hamplem velmi rozcházíme.
V našem životě jsou skutečnosti, které jsou z podstaty věci ve sporu. Takovým sporem je třeba zodpovědnost za sebe sama a solidarita se slabšími. Teoreticky se většinou shodneme, že každý, kdo je schopen zodpovědného jednání, by měl skutečně zodpovědně jednat a neměl by žít třeba ze sociálních dávek. Přes shodu v teorii se ale nemusíme shodnout u jednotlivých případů. Je ten člověk opravdu příliš sláb, aby se o sebe postaral, nebo už se jedná o nezodpovědné jednání? Dvě hlediska jsou zde ve sporu. Tento spor – podobně jako mnohé jiné – je možno řešit buď inteligentně, nebo nepřátelsky. Buď jsou obě strany ochotny uznat oprávněnost hlediska oponenta, nebo volí postoj nepřátelství a připisování nečistých motivů. Rozvoj průmyslu zatím vždy přírodu ohrožoval, nedá se svítit. Kdybychom nechali ochranu životního prostředí jen na osvícenosti podnikatelů, se zlou bychom se potázali. Nemohli bychom se koupat v našich řekách a vlastně ani dýchat náš vzduch. To ale není důvod, abych někomu nadával do hamižných kapitalistů. Stejně tak kdybychom zabsolutnili hledisko radikálnějších ochránců životního prostředí, mohli bychom republiku rovnou prohlásit za skanzen a všechnu průmyslovou výrobu zrušit. Pokud se chceme chovat zodpovědně, budeme od ministra životního prostřední očekávat, že bude dýchat za životní prostředí, a od ministra průmyslu a obchodu, že bude dýchat za průmysl a obchod. Pokud toto napětí zrušíme, bude možná vláda rychleji rozhodovat, ale cena, kterou za to zaplatíme, bude katastrofální – a je celkem lhostejno, která strana „zvítězí“. Skutečným výsledkem bude prohra všech.
Ale hodnocení ministra Drobila jako „nejlepšího“ by zůstalo problematické, i kdybychom přistoupili na tezi, že chránit životní prostředí není třeba. Rozpočet ministerstva byl meziročně navýšen ze zhruba 600 milionů na 720, v roce 2012 se počítá dokonce se 760 miliony. To vše při desetiprocentním snížení platů? A nač je onoho navýšení třeba? Na placení různých externích poradenských firem. Těch firem, které budou třikrát dráže vykonávat tu činnost, kterou by měli mít v popisu práce právě zaměstnanci ministerstva. Proč asi, už nechávám na přemýšlivém čtenáři. Nejlepší ministr?
Možná se ovšem se svými postoji nevejdu do definice konzervativce, kterou vyznává Petr Hampl. Jsem totiž i nadále proti zavádění šaríi. Nicméně Hamplův pohled si v této věci vnutit nenechám.
Dan Drápal je šéfredaktorem KONZERVATIVNÍCH LISTŮ.
