Minulý měsíc rozhodně nebyl chudý na události. Nejdůležitější událostí na domácí scéně bylo bezesporu vyjednávání mezi lékaři a ministrem zdravotnictví. To bylo velmi napínavé a jeho výsledky jsou důležité, protože se hrálo opravdu o hodně. Ale nějak se mi zdá, že tato hra neměla ani jednoznačně kladných hrdinů, ani jednoznačně záporných padouchů. Že jsou nemocniční lékaři podhodnoceni, bylo všeobecně známo a vědělo se to již dávno. Že by se jejich situace těžko zlepšila, kdyby neudělali opravdu velký bugr, je asi také pravda. Nicméně svou velkou akci udělali v době, která k tomu příliš vhodná není. Pokud je budou následovat další profese, bude výsledkem všeobecné zvyšování platů, které bude mít za následek zvýšení celkové inflace. Pokud by k tomuto neblahému vývoji došlo, mohli by mít lékaři nominálně více, ale nakonec by si za to koupili stejně. Za zvýšení platů je prostě lépe bojovat, když se státu daří, ne když se mu nedaří.
Domníváme se ale, že dobrou známku si zaslouží ministr zdravotnictví Leoš Hegr. Prokázal, že je člověkem na svém místě. Problematice rozumí, není (s odpuštěním) sralbotka a je schopen smysluplných kompromisů. Že byl protagonistou nepříliš krásné hry, není jeho vina.
Mnohem důležitější je ale zahraničněpolitická událost číslo jedna, totiž revoluce v arabském světě. Zaujmout k ní smysluplné a jednoznačné stanovisko není jednoduché. Na jedné straně těžko nesympatizovat s těmi, kteří mají plné zuby policejní šikany, mučení, kolosální korupce, cenzury a konec konců i prosté skutečnosti, že z nerostného či jiného bohatství profituje jen velmi tenká vrstva nejvýše postavených. Hájit Mubáraka nebo dokonce Kaddáfího nelze ani z hlediska morálního, ale ani z dlouhodobého hlediska politického.
Bohužel, zatím je ale těžko si představit, že revoluce v Egyptě, v Libyi, v Tunisku či v jiných zemích přinesou něco dobrého. Demokratické tradice v těchto zemích prakticky neexistují. Kromě toho demokracie, která není založená na pravdě, nemůže obstát. Stejně tak platí, že nutnou podmínkou zavedení demokracie je přítomnost demokratů. (V tomto kontextu je spíše s podivem, že u nás dosud jakás takás demokracie existuje.) Jak by tedy mohla existovat demokratická vláda ve společenství, které je většinově přesvědčeno, že Hitler dělal dobře, když zabíjel Židy? Demokracie není jen vláda většiny; patří k ní neodmyslitelně ochrana menšin a náboženská svoboda. Dokonce si myslím, že náboženská svoboda musí zavedení demokracie předcházet (lord Acton byl přesvědčen, že právě svoboda svědomí, potažmo náboženská svoboda stojí v základu všech ostatních svobod). Demokracii se nikdy nedařilo ani v Rusku, a jsem přesvědčen, že výše uvedené (antisemitismus a nedostatek náboženské svobody) patřilo ne-li přímo k hlavním, pak tedy určitě k významným důvodům. Přejeme Arabům (a ostatním národům aktuálně bouřících se zemí) jen dobré, ale rozhodně ho nevidíme za dveřmi.
Vraťme se krátce na domácí scénu. 17. února bylo obviněno 54 osob z korupce při zadávání armádních zakázek. To je vskutku velká změna: za celý loňský rok bylo z korupce obviněno pouhých 37 lidí. (Doufejme přitom, že podíl oprávněně obviněných je přitom zachován, nebo se i zlepšil.) Podle zdrojů Konzervativních listů byly ovšem mnohé žaloby připraveny již nedlouho poté, co k nekalostem mělo dojít, tedy již v letech 2007 a 2008, ovšem na pokyn z „vyšších míst“ nebylo stíhání zahájeno. Nový policejní ředitel Petr Lessy nechal jen oprášit dílo připravené před pár lety účelově rozprášeným odborem pro odhalovaní korupce. Podle našich zdrojů práci na odhaleních usnadnila skutečnost, že do čachrů bylo zapojeno příliš mnoho lidí, kteří si navzájem nedůvěřovali, a proto si jeden druhého nahrávali. Policii se údajně podařilo tyto nahrávky získat a pak již neměla těžkou práci.
Zdá se, že se cosi přece jen začíná měnit k lepšímu. O tom, že nás čeká ještě dlouhá cesta, není pochyb.
