4. října 1991
Tehdejší československé Federální shromáždění přijalo zákon, kterým se stanovily předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích ČSFR, ČR a SR. Tento tzv. lustrační zákon byl 17. října 1991 podepsán prezidentem Václavem Havlem.
Lustrační zákon měl zabránit pronikání příslušníků a spolupracovníků komunistické tajné bezpečnosti a komunistických aparátčíků do řízení demokratického státu. Po dvaceti letech můžeme konstatovat, že jsme se dali opít rohlíkem. Mnozí rudí kariéristé a aparátčíci sedí v parlamentu a senátu, řídí soukromé, polostátní i státní firmy a jejich moc je posvěcena tzv. demokratickým systémem. S odstupem let tehdejší okázalou snahu hodnotím jako gesto hodné bojovníka proti větrným mlýnům…
16. října 1941
Z Prahy odjíždí první transport českých Židů do ghetta v Lodži.
Nedávno uvedený dokument „Zapomenuté transporty“ připomíná smutnou a vskutku zapomenutou část našich novodobých dějin. Ten, kdo mohl po zabrání Sudet utéci, utekl. Naopak Nicolas Winton (a s ním mnozí další) zachránil, co se zachránit dalo. Ten, kdo z židovských spoluobčanů včas neutekl – protože nemohl, nebo nechtěl, nastoupil později cestu „na východ“. Tato cesta měla jenom jednosměrnou jízdenku… Cesta do pekla vždycky začíná tím, když někdo zdůrazňuje vlastní výlučnost či něčí domnělou nedostatečnost na základě kritérií, která určují ti momentálně silnější. Je to více než zvednutý varovný prst v době, kdy v řadě našich měst dochází ke střetům mezi Čechy a Romy na základě etnických klíčů. Dělicí čára nemůže a nesmí jít po etnické linii, ale vždycky jen po linii těch, kdo zákony dodržují a těch, kdo je bezostyšně překračují, padni komu padni…
říjen 1781
Bylo zrušeno potupné označení Židů žlutým kolečkem na rameni (žluté šerpy v té době označovaly též prostitutky) a též zrušeno „židovské mýto“, které museli platit Židé u vstupu do městských bran. Následovaly dekrety, které umožnily Židům přístup ke středoškolskému i vysokoškolskému vzdělání.
Konec státní perzekuce umožnil židovské komunitě i v našich zeměpisných šířkách určitou renesanci vzdělání a otevřel doposud zadržované možnosti rozvoje. Část židovské pospolitosti tehdy asimilovala (či dokonce, jak bychom řekli hezky česky, odrodila se). Stačilo však několik generací, aby se latentní evropský antisemitismus na své oběti opět vrhl.
(připravuje Petr Plaňanský)
