KONZERVATIVNÍ LISTY

čtení v protisměru

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

minulý měsíc

O další kapitole krize eurozóny, stejně jako o pádu vlády na Slovensku, který je jejím důsledkem, bylo v uplynulých týdnech napsáno mnohé. Mohu za sebe dodat snad jen tři poznámky: předně, ať se již stalo cokoli, je téměř jisté, že Česká republika neměla za celou dobu své existence premiéra formátu pana Dzurindy nebo paní Radičové. V druhém ohledu jsou na tom naši východní sousedé stejně špatně jako my – je velmi smutné sledovat, jak i oni v okamžiku většího politického napětí začínají hned pomýšlet na změnu Ústavy... Vysoko nad „slovenskými úvahami“ však ční snaha evropských špiček přemluvit Čínu, aby to byla ona, kdo bude Evropu vytahovat z ekono-mických potíží. Takový krok se dá omlouvat snad jen ztrátou soudnosti a pan Sarkozy by si měl místo okřikování britských konzervativců připomenout slova pronikavého kritika Francouzské revoluce Edmunda Burkea: „Statečný národ dá zajisté před zvrácenou porobou v dostatku přednost svobodě doprovázené ctnostnou chudobou. Než však zaplatí cenu v podobě pohodlí a nadbytku, měli by si být lidé opravdu jisti, že to, co kupují, je opravdová svoboda a že za jinou cenu ji koupit nelze. Já však vždycky budu pokládat onu svobodu, která nemá moudrost a spravedlnost za své družky a již nedoprovázejí prosperita a hojnost, za velmi podezřelou.“.

Jak se ukázalo, Kremlu nevadí jen část protiraketového deštníku umístěná u nás, ale už i ve Španělsku. Uvidíme, co na to NATO. Příštím ruským presidentem bude Vladimír Putin, který počátkem října v Izvěstijích nastínil svou představu „demokratické“ recyklace SSSR v podobě něčeho, co pracovně nazval Euroasijskou unií. Předpolí pro realisaci záměru je alespoň u nás budováno pilně – již 5% ze všech společností v České republice sídlí v Rusku, přičemž jde o nejvyšší číslo mezi všemi zahraničními vlastníky společností.

V rámci (snad konečně) připravovaného vrácení majetků církví probleskla informace, že by snad při této příležitosti mohlo být vráceno něco ukradeného před 25. únorem 1948 – typicky majetky Řádu německých rytířů, které v první řadě o vše připravili němečtí nacisté a poválečné Československo si příslušné majetky ochotně podrželo. Překotná rychlost, s jakou všichni odpovědní spěchali s ujištěním, že tak to určitě není, ve mně zase jednou vyvolala prudké návaly studu.

Zdá se, že adeptů na pozdvižení národovecké vlajky je tu najednou nějak víc. Pominu-li ty doposud angažované (paní Bobošíková, pan Vandas,...), Jiří Paroubek se pustil do budování nové strany a s blížícím se odchodem Václava Klause z Hradu se stále více spekuluje o přerodu iniciativy Akce D.O.S.T. v politickou stranu s jeho (zatím blíže nespecifikovaným) angažmá.

Při úvahách o formování nových stran nelze nepřipomenout, že nové politické strany byly u nás po roce 1989 zakládány zejména (byť nikoli výhradně), ze dvou důvodů. Jednak proto, aby pro příslušnou část společnosti, která to už „nemůže vydržet“, zafungovaly jako planý hromosvod a následně je znechutily a spolehlivě odeslaly zpět do dlouhodobé resignace na jakoukoli politickou aktivitu - něco podobného se možná chystá organizovat jeden z nejmajetnějších lidí v zemi Andrej Babiš. Druhým důvodem pak býval nějaký více či méně jednorázový účel, který komusi vyhovoval (třeba „jen“ prosté tříštění politické scény). Podařilo-li se při tom či onom scénáři něco si navíc líznout, býval to vítaný bonus. Máme se na opakování tohoto postupu těšit i v budoucnu, nebo se snad lze nadít něčeho opravdu nového? Bylo by to velmi žádoucí.

ODS učinila velký krok vstříc populismu a na svém kongresu přislíbila referendum o přijetí eura. Bez ohledu na to, co si kdo o případném přijetí eura myslí, je to dobrá příležitost připomenout k referendu obecně citát amerického konzervativce Russela Kirka: „Je třeba jasně říci: lidé mají přirozené právo na to, aby jim bylo zabráněno plést se do politického rozhodování způsobem, pro nějž nemají kvalifikaci a který jim může leda uškodit.“.

28. října uplynulo 93 let od zániku Rakouska-Uherska a vzniku Československa. Při této příležitosti jsem obdržel zdravici s výmluvným citátem: „Představte si Rakousko rozbité na tříšť republik a republiček, jaký to milý základ universální monarchie ruské.“ (František Palacký, Dopis do Frankfurtu, 1848). S ohledem na historická fakta nechť míru jasnozřivosti této myšlenky posoudí každý čtenář sám.

 

Autor článku: Jan Kubalčík

Jan Kubalčík*1972

Matematik, člen redakčního týmu Konzervativních listů, aktivně působí v Konzervativní straně.

Starší články

Zasílání časopisu emailem

Objednejte si zasílání elektronické verze časopisu KONZERVATIVNÍ LISTY



Dluhové hodiny

Aktuální texty prostřednictvím RSS
Konzervativní listy - texty


Nepomůžeme-li Ukrajině, zítra nikdo nepomůže nám

Výzva KOD, Občanského institutu a Konzervativní strany

Vydavatel Konzervativních listů Vox Occidentis tuto výzvu podporuje. Více informací zde.

 

David Floryk / TEXTY & KONTEXTY

Výběr z esejů, glos a postřehů z četby z let 2008 – 2011

Cena 50 Kč, 48 stran; ISBN 978-80-260-1682-3; Konzervativní klub, Ostrava 2012

Informujte se na možnost množstevních slev a knihkupeckého rabatu. Zasíláme poštou a připočítáváme 25 Kč poštovného. Knihu objednávejte na adrese vydavatele nebo prostřednictvím e-mailu: redakce@ konzervativnilisty.cz

 

Konzervativní ročenka 2012

Sborník zásadních textů 18 českých konzervativních autorů, napsaných za uplynulý rok. Cena 199,- Kč

Brožovaná, ISBN 978-80-87116-20-3, 184 stran textu, uspořádal Marek Belza 2012)

Objednávejte na: http://mbelza.sweb.cz/, případně v redakci KONZERVATIVNÍCH LISTŮ.


Občanský institut