KONZERVATIVNÍ LISTY

Mohlo by se zdát, že národní socialismus působil na Středním východě pouze krátce a že tedy nemohl mít velký vliv. Na rozdíl od komunismu, jehož životnost v sovětském bloku přetrvala několik desetiletí, nacistické období trvalo pouze šest let (1939-45). Navíc – s výjimkou Rommelovy armády v severní Africe a krátkého pronacistického režimu v Iráku – byla přítomnost nacistů v tomto regionu pramalá.
Nyní ovšem uvádějí dvě významné knihy skutečnost na pravou míru. Djihad und Judenhass (2002) od Matthiase Küntzela, přeložená do angličtiny jako Jihad and Jew-Hatred: Islamism, Nazism and the Roots of 9/11 (Dzihad a nenávist k Židům: islamismus, nacismus a kořeny 9/11), poukazuje na pokračující vliv nacistických idejí na islamismus. Nazi Propaganda for the Arab World od Jeffreyho Herfa se soustřeďuje na předchozí období (1930-40) a na obrovské úsilí, které Hitler a jeho podřízení ve snaze rozšířit své ideje na Střední východ vyvinuli. Po přečtení obou knih jsem zjistil, že moje vzdělání o moderním Středním východě postrádá důležitý prvek, tj. vliv nacismu.

Španělský režisér Augustí Vila převzal 10. července na 45. ročníku Mezinárodního filmového festivalu (MFF) v Karlových Varech hlavní cenu Křišťálový glóbus

S pobaveným výrazem jsem stála před kinem Aero a pozorovala tváře diváků vycházejících ze sálu. Měli za sebou stejný filmový zážitek jako já. Po shlédnutí snímku jsem vehementně přemýšlela, zda se jednalo o černou komedii zobrazující karikaturu rodiny či o jakýsi náznak reality. I toto slovní spojení „náznak reality“, se skoro bojím vyslovit. Čistá realita by mě skutečně děsila. Nemůže to být přece tak hrozné. Myslím společnost, ve které žijeme. Společnost, kterou utváříme my lidé tedy vlastně naše rodiny. V každém případě jsem u východu kina hleděla do vyděšených, zasněných, zmatených, zamyšlených či jinak emocemi zkroucených obličejů. Zajímalo by mě, zda by se našel člověk, kterého film nechal chladným.