Ano, vím, že v Konzervativních listech máme zpoždění. Mediální bouře kolem mešity utichla, ale příčina této bouře je zde s námi stále a do konce našich životů nás neopustí. Proto nemusí být marné se k celé otázce vrátit.
Brněnští muslimové si chtějí postavit novou mešitu, neboť stávající jim již nestačí. Chtějí si postavit větší a s minaretem. Proti tomuto záměru se ozvali někteří lidovci. Mediální bouře pak spočívala v honu na netolerantní lidovce. Psalo se patrně více o lidovcích než o muslimech.
Je celkem evidentní, že v naší zemi zatím nedochází k žádným třenicím mezi muslimy a zbytkem populace. Nemáme žádné zprávy o tom, že by v naší vlasti pobývali militantní imámové, burcující k džihádu proti dekadentní západní civilizaci. Ať už hodnotíme islám jakkoli, patrně se shodneme, že pokud nenastanou nějaké zatím nečekané a nepředvídané události, je pravděpodobné, že muslimů mezi námi bude přibývat. Promýšlet soužití s nimi je tedy zcela namístě. Zejména v České republice, která si s žádným závažným problémem nedokáže poradit včas, ba ani pozdě (vznik romských ghett, existence novodobého otroctví na našem území, blížící se krach důchodového systému, abychom jmenovali některé, které jsou očividné).
Muslimové jsou u nás registrovanou náboženskou společností a z toho důvodu není dost dobře možné jim bránit ve stavbě budov, které ke svému životu potřebují. Otázkou ovšem je, zda bylo rozumné je zaregistrovat. Registraci jistě nebyl důvod odmítnout, pokud se berou v úvahu pouze muslimská prohlášení. Byly by ale pádné důvody ji odmítnout, pokud by se brala v úvahu i muslimská praxe.
Nebudu nyní rozebírat nuance islámu, rozdíly mezi šíity a sunity a další otázky. Zastavím se u jediné, naprosto klíčové: Od islámu v podstatě nelze konvertovat. V řadě zemí se konverze od islámu trestá smrtí přímo na základě trestního zákoníku, ale i v zemích, kde je právní uspořádání jiné, se odpadlictví netoleruje.
Uvedu příklad z Íránu. Nevím, jaká je právní úprava právě tam; znám ale jeden konkrétní případ. Mám přítele – Íránce, který se stal křesťanem a svou vlast opustil. Jaký k tomu měl důvod? Jiný Íránec, který se stal křesťanem nedlouho před ním a který ho přivedl k víře, byl zabit. Nebyl popraven po řádném soudu. Policie dala tip místním násilníkům, že když tohoto muže zabijí, policisté přivřou oči a nebudou případ vyšetřovat. A místní násilníci zanedlouho tohoto křesťana skutečně zabili – utloukli ho tyčemi. Když se to můj přítel dověděl, ihned ze země uprchl. – Tento případ si íránská policie asi založila do šanonu s „nevyřešenými případy“. V žádné statistice náboženského násilí patrně nefiguroval. A prezident Ahmadínedžád může říkat, že v Íránu nemají žádné křesťany, podobně jako tam nemají žádné homosexuály.
Jedna čtenářka Lidových novin napsala, že kdyby se stavěly v islámských zemích kostely, muslimové by se jen mohli smát, protože kostely by zely prázdnotou. Ujišťuji ji, že by se tomu nesmáli. Pravdu má asi v tom, že by kostely zely prázdnotou – do té doby, dokud nebude možná konverze nejen k islámu, ale i od islámu.
Když se po sametové revoluci uvažovalo o zákazu komunistické strany, byla argumentem pro zákaz skutečnost, že tato strana dostatečně prokázala, že je nesystémová: Demokratické zřízení je ochotna tolerovat, než se chopí moci, pak jej ale zruší. Argument proti legalizaci islámu v České republice by byl stejný: Muslimové využívají západní tolerance, sami ale tolerantní nejsou. Jak správně psal David Macek, máme být tolerantní, ale ne naivní.
Znovu opakuji: Nyní s brněnskou mešitou nic nenaděláme. Dokud ale nepřeváží nějaká liberálnější interpretace islámu, bude asymetričnost mezi islámem a jinými náboženstvími vyvolávat napětí. A vítězství nějaké liberálnější interpretace islámu není na obzoru. Bohužel.
