Dan Drápal / Kanada zavádí víza pro Čechy
Dne 13. července zavedla Kanada opět vízovou povinnost pro občany České republiky. Důvodem byla snaha více než tisícovky českých Romů získat v Kanadě azyl. Česká vláda zareagovala zavedením vízové povin-nosti pro kanadské diplomaty.
Kanadská imigrační politika je velice nemoudrá a příliv Romů z Česka padá do značné míry na její vrub. Patrně lze rovněž věřit zprávám z tisku, že na exodu českých Romů do Kanady se přiživují lidé, kteří původ-ně měli romskou problematiku řešit.
Nicméně kanadskou imigrační politikou se musí zabývat Kanada sama; my bychom mohli tomuto státu radit, jen pokud by o naše rady stál. Platí ovšem, že zatímco Kanada měla pro zavedení víza pro Čechy reálný dů-vod, česká odpověď je pouze zbytečnou mstou. Problém českých Romů je problém České republiky, nikoli Kanady.
Stojí za povšimnutí, že na exodu se podílela spíše ta vzdělanější část Romů. Pokud tito Romové odejdou, bude řešení romské otázky v České republice složitější, nikoli jednodušší.
Co můžeme jako občané našim romským spoluobčanům říci?
Osobně bych jim odchod do ciziny jen doporučil, byť se značnou lítostí a s pocitem, že je to náš stát, který selhává. Když už dochází k upalování dětí, jehož pachatele státní orgány nejsou schopny vypátrat, je zřejmé, že náš stát není schopen zaručit Romům osobní bezpečnost. Jistě k tomu přispěla i mimořádná benevolence české justice, která i za doživotní zmrzačení udílela podmínečné tresty. Kdyby se mne někdo z romských přátel ptal, zda bych mu za dané situace doporučil emigraci, odpověděl bych kladně.
Romská otázka je nesmírně složitá. Nepatřím k „humanistům“, kteří neustále vykřikují o rasismu, ale nechtějí vidět, jak je soužití s Romy nesnadné. Obecně vzato se přiznám, že bych také nebyl nadšený, kdyby se do sousedství přistěhovali Romové.
Na druhé straně si uvědomuji, že Romové prostě sami své problémy nevyřeší. Většinová společnost na sebe musí vzít značný díl řešení, které musí být z principu společnou záležitostí obou etnik.
Současná duchovní a politická situace není schopna vygenerovat politiky, kteří by dokázali romskou otázku smysluplně řešit. Řešení nelze očekávat ani od paní Řápkové a jí podobných, ani od pana Kocába a jemu podobných. Nejblíže určitému řešení byl Jiří Čunek; jako starosta měl ovšem možnosti velice omezené a pak už se stal předmětem štvanice, takže jeho návrhy na řešení romské otázky se nikdo seriózně nezabýval, ačko-li Jiří Čunek se o nich snažil mluvit, kde se dalo.
To, že nedokážeme řešit romskou problematiku, zapadá do celkové neschopnosti řešit jakoukoli závažnější otázku. Nejsme schopni provést reformu zdravotnictví, nejsme schopni provést penzijní reformu, nejsme schopni zvládnout předsednictví Evropské unie, ba nejsme schopni ani zbavit Prahu nepoctivých taxikářů. Dvě velké strany se poměrně snadno dohodnou na rozdělení míst ve správních radách, případně na obsazení Rady České televize. Tam, kde nejde o dělení koryt, ale o sdílení zodpovědnosti za budoucnost naší země, zřejmě v současné době dohoda není možná.
Zanedlouho nás čekají volby; vsadím se, že romská otázka bude ve volebních programech zcela na okraji, pokud vůbec. Nemá ale cenu si zastírat, že Romům jde o život.
