Milý Dane, v jednom svém článku jsi napsal, že považuješ kapitalizmus za nejlepší systém. Nevím, zda zrovna kapitalizmus je nejlepším systémem. Pro jeho krvelačný přístup k získávání majetku a peněz. Něco jsem si přečetl o predestinaci a kalvinistech. Tu epochu jistě znáš, tak se nebudu rozepisovat, ale zmíním, jak ji interpretoval jistý katolík. Říkám si, jestli to nakonec není pravda? Mnozí dávají do souvislosti vznik kapitalizmu s kalvinistickým postojem - jedni jsou vyvolení, druzí nikoliv; jedni jsou vyvolení k tomu být bohatí a ti nemajetní jsou proto nemajetní, protože jsou líní. Bohatství je požehnáním, chudoba prokletím. Chudí jsou tedy darmošlapové a flákači. Sociální cítění prý bylo narušeno dále francouzskou revolucí, po které byly zrušeny cechovní organizace a podnikatelé dostali plnou volnost nakládat se svými zaměstnanci - krátit jim mzdu co možná nejvíce a stanovovat pracovní podmínky. K počátkům kapitalizmu tak prý dával podnět protestantský náboženský směr. Poměry vedly k dechristianizaci společnosti a nastolování krvelačné touhy po penězích. Katolíci z toho všeho viní protestanty a pokračují dále tím, že ukazují na podobnost mezi kapitalizmem a socializmem ve vlastnění výrobních prostředků (je pofidérní tvrdit, že lid vlastnil výrobní prostředky, neboť to byl vždycky nějaký mocipán). Katolíci tedy tvrdí, že kapitalizmus a socializmus jsou zlem vytvořeným na bezbožných kořenech a to na kořenech osvícenství a protestantismu. Zažíváme doby kapitalizmu, který je v řadě věcí tíživý.
(redakčně kráceno a upraveno, adresa čtenáře v redakci)
Milý příteli, Tvůj dopis je zajímavý, obsahuje ale celou řadu zjednodušení. Nemyslím si například, že by si všichni katolíci mysleli, že „kapitalismus a socialismus jsou zlem vytvořeným na bezbožných kořenech, a to na kořenech osvícenství a protestantismu“. Doufám, že není mnoho katolíků, kteří by si mysleli, že protestantismus má „bezbožný kořen“.
Osobně kalvinismus s jeho predestinací nesdílím. Myslím ale, že bychom kalvinismu křivdili, kdybychom tvrdili, že kapitalismus vznikl na základech predestinačního učení. V kalvinismu je určitý paradox: Zatímco muslimy vedla víra v determinismus k pasivitě, kalvinisty k vysoké aktivitě. Bylo by ovšem velkým zkreslením podsouvat kalvinistům jednoduchou rovnici „nemajetní jsou nemajetní, protože jsou líní“. Nemohu vyloučit, že to možná prohlásil někdo, kdo se považoval za kalvinistu; kalvinistické učení rozhodně není takto primitivní.
Neznám kalvinismus natolik dobře, abych si byl jist, že v něm bez dalšího platí, že „bohatství je požehnáním a chudoba prokletím“. V zásadě to ovšem platí – kalvinismus nekalvinismus – a je to zcela biblické. Stačí si přečíst velkou kapitolu o požehnání a prokletí, tj. 28. kapitolu Deuteronomia. Z této kapitoly – a pochopitelně i z jiných míst Písma – je zřejmé, že bohatství je požehnáním a chudoba prokletím.
Není to pochopitelně pravda celá. A jelikož kalvinisté byli Písma znalí, samozřejmě znali i Ježíšovo slovo o tom, že bohatý nesnadno vchází do Božího království, nebo slovo o tom, že člověk může být chudým z celé řady důvodů – mimo jiné i z důvodů pozitivních: aby sloužil Božímu království.
Jakkoli tedy kalvinismus nesdílím, zamlouvá se mi jeho činorodost, která vedla k prosperitě Švýcarska i Nizozemí a výrazně přispěla i k prosperitě Spojených států. Píšeš o „krvelačném přístupu kapitalismu k získávání majetku a peněz“. Nu, dějiny jsou plné pokusů vytvořit takové podmínky, aby lidé mohli získávat majetek a peníze i nekrvelačným způsobem. Na druhé straně socialismus na mnoha místech světa – od Koreje po Kubu – dokázal velmi krvelačně zbavovat majetku a peněz i ty, kdo jich nabyli naprosto poctivým způsobem.
Souhlasím s tím, že sociální cítění mohlo být narušeno francouzskou revolucí. Sestupme ale hlouběji: Bylo narušeno především bezbožností, která motivovala francouzskou revoluci. Francouzští katolíci povraždili kalvinistické hugenoty a dle mého názoru tím vydatně přispěli k mravnímu marasmu, který pak ve francouzské revoluci vyvřel a kterého se Francie dle mého názoru nezbavila dodnes. Naopak Anglie zakoušela v osmnáctém století metodistické probuzení, jež dle mého názoru Anglii uchránilo před krvavou revolucí, kterou prožívala Francie, ale současně podnítilo i sociální cítění. Není žádná náhoda, že zhruba v době francouzské revoluce se v Anglii ozývají hlasy volající po zrušení otroctví a po uzákonění lepšího zacházení s dělníky.
Co se týče cechů, pak je třeba si uvědomit, že nebyly žádným produktem sociálního cítění, ale bylo za nimi mnoho sobectví. Cechy de facto bránily pokroku, protože znemožňovaly volný trh a bránily i schopným řemeslníkům, aby se mohli poctivě živit.
Na závěr se chci dotknout hlavní otázky: Proč považuji kapitalismus za nejlepší systém. Mám k tomu dva důvody. Prvním je ten, že je to systém, který ve své lepší podobě umožňuje bohatnutí všech členů společnosti. Pochopitelně je to systém nedokonalý, nicméně dějiny prokázaly naprosto jednoznačně, že fungující kapitalismus umožňuje všem společenským vrstvám důstojný život.
Druhým je ten, že kapitalismus téměř všechno převádí na peněžní hodnotu. Možná se zděsíš a s Tebou i mnoho jiných čtenářů: Jak mohu něco takového považovat za přednost? Pokusím se to vysvětlit.
Oba dva jsme zažili socialismus. Za socialismu si žena mohla celkem bez problémů vybrat svého kadeřníka, nebylo ale snadné vybrat si svého gynekologa. Bohužel, některé děti zemřely při porodu, protože gynekolog nebyl správně podmáznut. Ano, byly to naprosto výjimečné případy. A já jsem se snažil vyhnout se korupci, jak jen to šlo. Když ale byl jeden příbuzný velmi vážně nemocen, tak jsem v této věci podlehl. (Bylo to ještě před tím, než jsem se stal křesťanem, i když tím netvrdím, že bych za určitých okolností neudělal něco takového i jako křesťan, byť bych to považoval za zoufalý krok.) Nejvíc mě štvalo, že mi nebylo jasné, komu a kolik. Měli jsme socialismus, ale prodejné bylo ledacos - třeba přijímačky na vysokou školu. Jistě si to pamatuješ.
Opakuji: Nejvíc mi vadila ta nejistota. Člověk nevěděl, kolik to či ono vlastně stojí. Čirý kapitalismus je krutý. Nemáš-li peníze, nedostane se ti lékařské péče. Má to ale i svou druhou stránku: Víš, co potřebuješ, aby se ti lékařské péče dostalo. Nemusíš „hledat strýčka“ mezi lékaři v nemocnici. Věci jsou převoditelné na peníze a tudíž průhledné. Inherentní tvrdost kapitalismu pak lze všelijak mírnit. Pojištěním i charitou, případně sociálními zákony, například zákony stanovícími délku pracovní doby, bezpečnostními předpisy apod.
Píšeš-li, že „nevíš, zda zrovna kapitalismus je nejlepším systémem“, zkus se zamyslet nad alternativami. Já jsem s kapitalismem nespokojen podobně jako s demokracií. Ale neznám nic lepšího.
Se srdečným pozdravem Dan Drápal
