Co se Lisabonské smlouvy týká, jsem osobně poněkud rozpolcen. Nepopírám platnost řady výtek, které ze strany odpůrců ratifikace zaznívají. Z druhé strany nelze nevidět, že momentálně stojíme v situaci souseda, který svými obstrukcemi hatí záměr všech ostatních nájemníků. Jak se k nám zachovají, to přece dokáže správně odhadnout i dítě v mateřské škole. Jistěže nás nevyloučí z EU, ale budeme na okraji. Taková raněná ovce ocitnuvší se na okraji stáda, to je pro medvěda velké lákadlo i v případě, kdyby to byl vegetarián. Z Východu nám prostě hrozí podstatně větší nebezpečí, než z Bruselu. Na toto téma se nyní vede polemika (např. v týdeníku Reflex) a její účastníci by, domnívám se, měli mít na paměti minimálně tato čtyři fakta:
(1) To, že Rusko není SSSR, není argumentem - imperiální choutky Ruska sahají hluboko před rok 1917 (zvyky Zlaté hordy, III. Řím, mesianismus, caesaropapismus).
(2) Každá významnější firma, natolik kapitálově silná, aby expandovala do zahraničí, je (na rozdíl od západních firem) nějak propojena s Kremlem.
(3) Rusko se reálně vměšuje do naších věcí (viz otázka "radaru", zpráva našich zpravodajských služeb o ruských zpravodajských aktivitách na našem území, snaha o to, aby se nám nepodařilo lépe diverzifikovat naše energetické zdroje, atd.). Není to žádná chiméra.
(4) Polsko v roce 2006 rozpustilo zpravodajskou službu WSI, která byla zcela napojena na Moskvu. Kdo tvrdí, že Rusko o středoevropský prostor nemá zájem, měl by vysvětlit, proč WSI vyvíjela své aktivity pod moskevskou taktovkou.
I kdyby však toho všeho nebylo, tak momentální vývoj mě zcela odrazuje od podpory jakýchkoli antilisabonských aktivit. Rád bych se zeptal těch odpůrců Lisabonské smlouvy, kteří si zároveň uvědomují nemorálnost řady Benešových dekretů. Rád bych se jich zeptal, co řeknou, až prezident Klaus Lisabonskou smlouvu podepíše a bude se tvářit jako vítěz - podařilo se mu totiž zabránit byť jen teoretické možnosti, že bude napravena jasná křivda. Já to odsuzuji a od takové věci se distancuji. Vím, že to má mizivý význam, ale třeba nás je takových víc.
Lisabonská smlouva nám patrně přinese řadu problémů - mnoho bruselských nápadů (typickým reprezentantem je antidiskriminační blouznění) si nezadá se zhůvěřilostmi, které provádějí naši domáci politici. Protože jsem však optimista, doufám, že Lisabonská smlouva se také v nějakých ohledech projeví jako klad. Jedním z těch podstatných přínosů mohlo být právě to, že bychom se konečně odnaučili schvalovat krádež. Místo spravedlnosti tak vítězí lidé jako je paní Bobošíková, jako je pan Železný, jako jsou "ochránci našeho pohraničí" - komunisté. V jejich čele dnes stojí Václav Klaus. Při bližším pohledu se to nezdá nelogické.
