Jeden z mých duchovních učitelů přirovnával hřích k dotěrnému hmyzu. Některé jsou jako moucha, která neodbytně bzučí kolem uší, obtěžuje a pokálí vám nejspíš jídlo. Jiné jsou jako komár či střeček hovězí: nenápadně přisednou, zaboří sosák a sají. Nakonec ale všechny mohou přenést do rány smrtící infekci…
Jsou však i ty hříchy, které nám nejspíš připomínají nenadálý atak sršně. Jeho bodnutí může být pro někoho hodně rychle smrtelné. Závěr poučky byl prostý: není malých hříchů a každý nakonec může otrávit život až k smrti.
S vědomím toho, že není zvykem v naší hédonistické době hovořit o hříchu, jsem proto s chutí sáhl po poslední knize známého evangelikálního autora Grahama Tomlina: Sedm hlavních hříchů a jak je překonávat, která vyšla díky péči Karmelitánského nakladatelství.
Autor koncept svého pojednání vystavěl vícevrstevně, což se ukazuje jako dobrá volba. Vychází jednak z moudrosti církevních otců – u nichž se zajisté (i vzhledem ke svému teologickému vzdělání a zaměření) inspiroval, svým dílem přispěli i středověcí autoři. A nejsou opomíjeny ani nejmodernější poznatky. Jde tedy o propojení neotřelého pohledu na klasický námět v širších souvislostech.
Dá se říci, že už samotné „nakročení“ do tématu je šťastné – už jen tím, jak je definováno slovo „hřích“. Tomlin jej nechápe jen jako „pouhé porušení pravidel“, nýbrž jako „zhoubné návyky, které – pokud jim to dovolíme – doslova rozvrátí a zničí vše v našem životě“. Jinými slovy tedy popisuje to, jak byl kdysi hřích chápán – nikoli jako pouhé klopýtnutí či prohřešek, nýbrž fatální minutí se cíle.
V jednotlivých tématech rozčleněných podle témat: pýcha, závist, hněv, nestřídmost, smilstvo, lakomství a lenost, se autor hlouběji věnuje jednotlivým hříchům. Pojednání jsou poměrně stručná a jednoduchá, nikoli však zjednodušená. Čtenáři je nabídnuta diagnostika, charakteristické projevy a důsledky hříchů. V neposlední řadě práce přináší i náměty k úspěšné „léčbě“.
Byť jde o knihu (vzhledem k závažnosti tématu) relativně stručnou, postrádám obsáhlejší bibliografii a rejstřík, který se mi v tomto případě jeví jako velice užitečná pomůcka.
Přes drobnou výtku se domnívám, že Tomlinova práce je velice užitečnou připomínkou toho, že „dobro nám umožňuje dobře spolu žít a vycházet, zatímco hřích nás izoluje a rozvrací společenství“. Jistě se může stát vhodnou četbou nejenom pro ty, kterým není jedno, kam se ubírá současná společnost, nýbrž i pro středoškolské kantory – a sice jako dobrý odrazový můstek diskusí při výuce etiky a formování hodnotového systému studentů.
Pokud by si snad tuto populárně pojatou morální teologii přečetli i ti, kteří se ucházejí o jakýkoli politický post, možná bychom se mohli v budoucnu dočkat nejednoho milého překvapení. I když v našich politických zeměpisných šířkách by se to rovnalo zázraku (pro ateisty tedy neobvyklému přírodnímu úkazu, jakým by byla například vlna tsunami, která by se náhle přehnala českou kotlinou).
Graham Tomlin: Sedm hlavních hříchů (a jak je překonávat), formát 19x12cm, 144 strany, měkká vazba s chlopněmi, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2009
