KONZERVATIVNÍ LISTY

„Úřednická vláda“, jíž byl dán do vínku úkol dovést zemi k předčasným volbám, bývá prezentována jako svého druhu nepolitický orgán, který si má počínat co možná zdrženlivě a řídit se starou osvědčenou konzervativní maximou „co není nutno měnit, je nutno neměnit“. Žel, zdá se, ministerstvu pro lidská práva jakákoliv zdrženlivost naprosto schází a vše, na co pohlédne šéf onoho rezortu, musí být podrobeno přestavbě vpravdě revoluční. Po nápadech spíše úsměvných, jako např. povinné kvóty pro zastoupení žen na volebních kandidátkách, rozhodla se revoluční garda na ministerstvu reformovat školství – a zde je do tuhého, neboť  obětí oné nezřízenosti se mohou stát ti nejbezbrannější a nejzranitelnější – děti. Snad je to tím, že ministr Kocáb, sám nezatížený jakoukoliv odborností ani praktickou zkušeností z oblasti školství či vzdělávání obecně, se snadno dostává do vleku těch nejradikálnějších „lidsko-právních“ aktivistů (spíše však aktivistek), jimiž se obklopil. Myslím, že tady už přestává legrace a je potřeba hájit zdravý rozum. Není na čase panu ministrovi naznačit, že mejdan už skončil a je načase jít domů?

Rada vlády pro lidská práva pod vedením ministra Michaela Kocába zveřejnila publikaci "Homofobie v žákovských kolektivech" s podtitulem "Homofobní obtěžování a šikana na základních a středních školách - jak se projevuje a jak se proti ní bránit". Brožura je označena jako Doplňkový výukový materiál pro ZŠ a SŠ. Má se jednat o realizaci vládního usnesení z května 2009 o Strategii boje proti extremismu. Materiál, který má podnítit převýchovu žáků přijímat homosexuální chování jako zdravý životní styl, zaštítila i Klára Laurenčíková, náměstkyně ministryně školství.
Publikaci obdrží krajští metodici prevence, kteří jsou zodpovědní za prevenci rizikového chování na školách, jejich prostřednictvím pak bude příručka dodána přímo školním metodikům. Publikace bude také využita k dalšímu vzdělávání učitelů.
Text staví na ideologii genderu, popírající komplementární roli žen a mužů vycházející z jejich přirozenosti. Přijímá i zakořeněný předsudek, že tzv. sexuální orientace je něčím neměnným a je možné ji pouze přijmout. O možnostech terapií vůbec neuvažuje.
Publikace operuje pojmem "homofobie", za kterou považuje "obavu z homosexuality a homosexuálních osob, která může vést k pocitům odporu, nepřátelství až nenávisti". Z přirozeného odporu a racionálního odmítání homosexuálního chování dělá úchylku (fóbii - bezdůvodný strach) a zároveň podsouvá, že nesouhlas s patologickým chováním vede k nepřátelství nebo nenávisti k takto postiženým osobám.
Za příčinu "homofobního obtěžování a šikany" autoři uvádějí "přesvědčení, že heterosexualita je nadřazená všem ostatním variantám sexuality". Mezi "projevy homofobního obtěžování a šikany" řadí "komentáře o homosexualitě", tedy např. i slušně a věcně vyslovené přesvědčení, že se jedná o poruchu sexuální orientace. Materiál tak přímo napadá svobodu slova a svobodu náboženského vyznání či přesvědčení těch, kdož homosexuální chování veřejně odmítají jako neodpovídající lidské přirozenosti.
Brožura se pozastavuje nad tím, že chlapec poté, co zjistil, že jeho kamarád má homosexuální sklony, se s ním už méně stýkal, "dával si pozor, aby se k němu moc nepřiblížil, byl ostražitý, aby se ho nedotkl, a když se po tréninku sprchovali, vždy čekal, až bude z koupelny pryč". V oddílu nazvaném "Kam jít pro inspiraci" brožura odkazuje na webové stránky homosexuálních skupin.
Kromě teoretických rad, jak „homofobní obtěžování a šikanu“ odhalit a vyvarovat se jí, přináší příručka i praktické tipy, jak s dětmi o problematice mluvit, včetně návrhů cvičení, která mohou učitelé provádět. Studenti mají třeba napsat, co by poradili svým přátelům gayům či lesbickým přítelkyním, jak a kde se mohou seznamovat se svými partnery či partnerkami. "Následná diskuse by měla poukázat na nelehkou situaci gayů a leseb při seznamování," dodává jeden z autorů příručky.