KONZERVATIVNÍ LISTY

Ano. Budu psát zase o tom. Společenské krizi a singles. Kým jsou nezadané ženy dnes a kým by mohly být ženy zadané. V médiích. V dnešní společnosti. Pokusím se to však pojmout trochu jinak. Možná některé aspekty i vysvětlit a reagovat na články, které zase nedávno vyšly. A hlavně, proč je toto téma tak propírané a populární.

Dovolte, abych se představila. Jmenuji se Lucie. Dle jména je zřejmé, že jsem žena. Zajímá vás jistě, co je za tím dál. Jenomže já vám to nepovím, protože si myslím, že to prostě stačí. Mělo by vám to stačit. Od určité chvíle jsem se rozhodla nezařazovat a být konečně ŽENOU. Nepotřebuji patřit do škatulek, které diktuje dnešní svět. Už se nechci vracet k tomu, co mě ovlivnilo v dětství, pubertě a jaký mám vztah k otci, nepotřebuji ani psychoterapeuta. Mohla bych být: manželka, matka, teenager v ženském rodě (nejde mi přes klávesnici teenagerka), feministka, intelektuálka, lesba, žena v domácnosti, náboženská fanatička, důchodkyně, blondýna, bisexuálka, heterosexuálka, kočka, ošklivka, nymfomanka, buddhistka, obsedantní neurotička, partygirl…   no a nevím, jak dnešní média ještě přemýšlí o ženském rodě, aby prodala své jednoduché články, které bulvární novináři předkládají unaveným čtenářům. Přepracovaná masa lidí například v dopravních prostředcích totiž nic jiného nevnímá. V určité fázi dne určitě ne. Palcové titulky a velké obrázky jsou potřeba.
Proto je tak snadné marketing médií stavět na jednoduchých pudech a emocích, ty fungují v podstatě vždycky.
Tématem společenské krize (nebo-li fenoménu singles), je předkládání úvah, jak se ženám nedaří ve vztazích          a návodů pro muže, jak zažít dobrodružství. Většinou se v tomto smyslu hovoří o ženách v negativním slova smyslu a o mužích ve smyslu pozitivním. Kdyby muži pochopili, že budovat plnohodnotný vztah je velké dobrodružství, ubyli by provozovatelům adrenalinových sportů a barů zákazníci, možná i drogovým dealerům klienti. A to nikdo z těch, co si zaplatili reklamu v časopise pro muže, nechce. Je to populární. Žít tak, jak se většinou píše. Ženy se dle ženských časopisů, jak už bylo napsáno, snaží být dokonalejší a muži se snaží více bavit. Bohužel nikdo nepíše o tom, jak najít jeden k druhému cestu. Možná se tedy nejedná ani tak o nadnárodní problém či společenskou krizi, jako o velký byznys. O singles se píše, protože je to zase jedna z populárních postmoderních sociologických škatulek a lidé, kteří o tomto fenoménu píší, mu nejčastěji sami velice dobře rozumí, zejména proto, že mu sami holdují. Sami se nechávají uplatit podniky zajišťující krátkodobé cíle. Často mívají své zážitky zadarmo. Poté narychlo svou čerstvou „zkušenost“ sepíší a podtrhnou emocemi. Někdy se stane, že jejich život jako takový bývá sérií příjemných chvil, které však nic nebudují. Ovšem kdyby se psalo o šťastně vdaných či zadaných, nebylo by to tak zajímavé, pikantní, prodejné, jednoduše čitelné. Média prostě zajímají témata, která prodávají, proto je často zpracovávají jednoduše a zároveň skandálně. Dovolte mi pár novinových titulků, které mi na požádání vyhledal drahý kolega Google. Schválně, jestli mají ony titulky něco společného:

Jsem single a je mi fajn
Singles – proč jsou někteří lidé raději sami
Krásné. Mladé. Osamělé.
Fenomén singles
Život singles není  žádná pohroma
Single? Sobecká kariéristka, která nechce muže ani rodinu
Věřící singles ve světle měnících se forem praktikování víry a individualizace ve sféře náboženství
Být či nebýt single – neurony ve sprše

Ono to v podstatě vypadá, že být tzv. single je velice populární. Ano, populární natolik, aby se o tom hlavně psalo. Stejně tak je populární psát o společenské krizi a krizi obecně. Jednoduše témata, která prodávají, ale bohužel nic neřeší. Za marketingem těžko hledat jakoukoliv hloubku.
Ovšem potom existuje ještě spousta knih, filmů, divadelních inscenací, které pojednávají o tom samém. Představují hrdiny a hrdinky zdevastované dnešním světem. Inteligentní člověk ví, že za tím vším je to nedobré v nás, které často vítězí a ženy prostě nepotřebují být hrdinky z žebra Adamova. Inteligentní člověk ví, že má svůj názor a svoji vlastní zkušenost. Nepotřebuje potvrzovat svou vlastní identitu v médiích. Otázka je, co potřebuje a otázka je, zda to řeší problém neuvěřit mediální lži a klišé. Odpověď je, nevracet se do minulosti, nelitovat se a hlavně se nedefinovat. Někdy prostě stačí jen žít plnohodnotný život každý den.