KONZERVATIVNÍ LISTY

Právník Charles Lamento (*1964) působil jako státní žalobce v americkém státě Missouri. Od roku 2007 žije v České republice; v současné době přednáší na Anglo-American University v Praze. Dan Drápal s ním rozmlouval v polovině května tohoto roku.

Proč jste přijal pozvání do Prahy?
Otevřela se mi možnost přednášet na Anglo-American University. Toužil jsem odjet do Evropy, abych zde pomáhal v boji se zcela konkrétním zločinem.

O jaký zločin se jedná?
Obecně můžeme říci, že se jedná o obchod s lidmi, či dokonce o obchod s masem. Mám na mysli obchod se ženami, obchod s dětmi – a nakonec i obchod s lidskými orgány.

A něco takového se odehrává i u nás, v České republice?
Samozřejmě. K obchodu s lidmi dochází po celém světě. Česká republika má zvláštní postavení v srdci Evropy. Je zemí, odkud se lidé prodávají do ciziny (mluvíme o „zdrojové“ zemi), je zemí tranzitní, ale je i zemí cílovou. Europol vede statistiky tohoto druhu zločinnosti – tyto statistiky jsou asi mírně podhodnocené, protože ne všechny případy jsou nahlášeny policii, ale jsou natolik přesné, že se s nimi dá pracovat. V České republice je kupříkladu denně nahlášena ztráta zhruba čtyřiceti dětí.

Co se s nimi děje?
Některé se najdou, ale některé jsou zavlečeny do ciziny k otrocké práci.

A co prostituce?
Mluví se v této souvislosti o prostituci, ale problém je daleko širší. Jakkoli se nám to nelíbí, platí, že prostituce může probíhat skutečně dobrovolně, a to nejen ze strany jejího zákazníka, ale i ze strany prodejné ženy. Já mám ale na mysli nedobrovolnou prostituci. Ženy jsou zavlékány do ciziny a pak nuceny k prostituci. Když taková prostitutka otěhotní, její únosci ji nechají dítě donosit a po porodu jí dítě odeberou a prodají adoptivním rodičům. A pokud onemocní, zabijí ji a její orgány prodají.

To se děje i u nás? A mohou se ženy nějak bránit?
Ano, děje se to i zde. Nezapomínejte, že zločinci, kteří provádějí podobné věci, jsou velmi sofistikovaní. Mladým dívkám nabídnou zaměstnání v cizině, dokonce je nechají podepsat velmi profesionálně zpracovanou smlouvu. Slibují dobrý výdělek, ubytování, někdy dokonce i automobil… Každá žena by si měla velmi dobře rozmyslet, než takovou smlouvu podepíše. A neměla by přijímat zaměstnání bez osobních referencí od lidí, jimž může důvěřovat.

Jak se díváte na práci českých soudů a české policie?
Přiznám se, že mě nejvíc zajímá legislativa. Proti těmto zločinům se nedá bojovat bez dobré legislativy. Slova a jejich významy jsou důležité. Musíte mít dobře napsaný zákon, a soudci pak musejí mít odvahu a říci: „Ano, tato slova znamenají právě toto.“. Nezapomínejte, že lidé, kteří obchodují s lidským masem, mají ty nejlepší právníky. A ti se často vozí právě na slovíčkách. Zneužijí každého dvojznačného slova.
A tak i když parlament schválí dobrý zákon, není ještě zdaleka vyhráno. Soudy i policie se musí naučit zákon používat. Soudce má výhradní právo interpretovat, co schválený zákon míní. Jak jsem již říkal, k tomu je často třeba odvahy.
Velkou brzdou v boji proti tomuto zločinu je skutečnost, že legislativa jednotlivých evropských států se liší. Zločinci toho umějí perfektně využít. Přestavte si například, že na obchodu se ženami se podílejí Italové, Češi a Francouzi. Legislativa často znemožňuje snadno rozhodnout, kde mají být tito lidé souzeni. V zemi „cílové“, nebo v zemi „zdrojové“?
Vezměte si třeba takovou věc, jako je tzv. souhlas se sexuálním stykem u mládeže mezi 15. a 18. rokem. Mladé lidi nenecháme volit a podepisovat smlouvy – a u vás třeba ani řídit auto – dokud jim není osmnáct. Ví ale patnáctiletý mladý člověk, co činí, když se věnuje sexu s někým starším? Vždyť se jedná o velmi závažné rozhodnutí! V některých státech mé vlasti existuje tzv. „statutory raping“, tzn. že na kteréhokoli člověka staršího osmnácti let, který má sex s někým mladším osmnácti let, se pohlíží jako na násilníka.

Jak hodnotíte v této věci Evropskou unii?
Jsem přesvědčen, že v této věci hraje EU pozitivní úlohu. Nejde jen o ujednocování zákonů, ale i o financování boje proti obchodování s lidmi. Evropská unie může pomoci státům, které by jinak s financováním tohoto boje váhaly. Upřímně řečeno, domnívám se, že některé státy by toho bez určitého tlaku z EU v tomto ohledu mnoho nepodnikaly… Přitom má-li být boj proti obchodu s lidmi úspěšný, je evropská spolupráce naprosto klíčová.

Vraťme se do České republiky: Jak se díváte na práci českých legislativců?
Přestože americká justice funguje dosti odlišně od české, v postoji zákonodárců nacházím určitou podobnost. Jsou poslanci nebo senátoři, kteří zaujímají postoj: „Ne, u nás tento problém nemáme.“. Pak je další velká skupina, která existenci problému sice připouští, tvrdí, že se pokusí s tím něco udělat, ale zůstane jen u proklamací. To je asi věc, která mi vadí nejvíce. Slovně tyto zločiny odsoudí každý, zdaleka ne každý je ale ochoten něco dělat. A tento problém sám od sebe nezmizí. Pokud s ním nebudeme něco dělat, bude se rapidně zhoršovat.

Jak se tedy díváte na české zákony?
Něco se povedlo, něco je špatně. Za výrazný úspěch můžeme považovat, že nyní je trestným činem i samo držení dětské pornografie. Velkou brzdou je, že Česko nijak neupravuje prostituci. Svým způsobem se dá říci, že není tak důležité, zda je prostituce zakázána nebo naopak tolerována. Důležité je, aby byla vůbec nějak definována. Tato definice ve vaší zemi chybí a celá tato problematika se tak ocitá v jakési šedé zóně.
Velkým problém je například to, že prvotní výpověď na policii nelze uplatňovat u soudu. Každý musí být vyslechnut znovu. Neplatí to sice vždy, ale prvotní výpovědi – a to jak obětí, tak pachatelů – bývají velmi důležité. Pro policii musí být frustrující, když u soudu tyto výpovědi vlastně padají pod stůl.

Říkal jste, že situace se bude rapidně zhoršovat. Je to opravdu tak vážné? A odkud přicházejí ženy do České republiky?
Je to velice vážné. Každoročně se jenom v Evropě „zobchodují“ statisíce lidí, v naprosté většině jde o ženy a o děti. Do České republiky přicházejí ženy z nejrůznějších míst – z Asie, z postsovětských zemí, z Balkánu, ale i z Afriky… V poslední době výrazně narostl počet žen, zavlečených do vaší země z Vietnamu. Češi si vesměs neuvědomují, o jak vážný problém se jedná. A nemá cenu zastírat, že jeho řešení bude stát spoustu peněz. Nestačí tedy dobré zákony – je potřeba všestranného nasazení. Přitom si nedělám iluze, že by se tento problém podařilo dokonale vymýtit. Pokud ale zůstaneme nečinní, zaplatíme za to nesmírnou cenu. Navíc mám pocit, že nikdy nebyla lidská důstojnost pošlapávána tolik jako dnes.

Není to určitý paradox? Snad nikdy se tolik nemluvilo o lidských právech, o právech žen a dětí…
Ano, paradox to nepochybně je. Je tu velký rozpor mezi tím, co se proklamuje, a tím, jak to ve skutečnosti vypadá. Úcta k lidskému životu se skutečně zdá být na historickém minimu.

Znáte nějaké organizace v České republice, které se zabývají touto problematikou?
Výbornou práci odvádějí zejména organizace La Strada a pak Česká katolická charita. Tyto organizace mají k dispozici i „domy bezpečí“, kde jsou schopny postarat se o ženy, jimž se podařilo uniknout.

A daří se to alespoň některým?
Některým ano. Kolik jich ale při pokusu o únik zahyne, se můžeme jenom domýšlet.
Rád bych ale řekl, že boj proti obchodu s lidmi je věcí nás všech. Nesmíme být lhostejní vůči tomu, co vidíme kolem sebe. Kupříkladu můj přítel nedávno viděl, jak dvě ženy – podle vzhledu zřejmě ze Střední Asie – podávaly své pasy muži, který seděl v zaparkovaném malém mikrobusu. Muž si pasy prohlédl, usmál se a strčil je do kapsy. Zdánlivě nevinná situace. Mému příteli ale přišlo divné, že si pasy nechal. Považuji to za dobrý důvod k tomu, aby si člověk zapsal poznávací značku a celou věc nahlásil policii. Jak říkám: chce to nebýt lhostejný. Možná se situace vysvětlí a uznáme, že šlo o planý poplach. Je ale také dost dobře možné, že těm ženám jde o život.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Patrně to, že se mi podařilo určité věci prosadit do návrhu direktivy Evropské unie. Tuto direktivu bude v dohledné době projednávat Evropský parlament.
Chtěl bych ale zmínit, že by mi udělalo velkou radost, kdybych v České republice nalezl dobrého spolupracovníka – mám na mysli anglicky mluvícího právníka, který se soustředí především na trestní právo. Takového právníka potřebujeme v každé evropské zemi.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Nebude dlouho trvat a postěhuji se do Švýcarska. V Ženevě má sílo organizace Global Hope Network International, která se zabývá bojem proti obchodu s lidským masem v  celosvětovém měřítku. Tato organizace působí již v 51 zemích. V rámci této organizace se soustředím na sjednocování legislativy jednotlivých evropských zemí.