V podtitulu názvu našeho časopisu máme slova „čtení v protisměru“. Jistě to nikdo nepochopí jako výzvu, aby si četl při řízení auta a spletl si nájezd na dálnici. Toto heslo naznačuje, že Konzervativní listy půjdou do značné míry proti tomu, čemu se říká „mainstream“ a čemu si klidně dovolíme říci hlavní proud české žurnalistiky. V tomto čísle se vyrovnáváme s autorem, který prošel v posledních dvaceti letech překvapivým vývojem – mám na mysli Václava Bělohradského. Jeho esej „Nečitelná země“, nedávno uveřejněná v Právu, rozčeřila vody české žurnalistiky. Naši reakci na jeho článek můžete porovnat s odpovědí Erika Taberyho v Respektu z 15. června t. r. Jde o reakce ze dvou různých úhlů a mám dojem, že si tentokrát nijak výrazně neprotiřečí.
Kromě toho v těchto Konzervativních listech, které pro sebe nazýváme „číslem minus jedna“, najdete poprvé i článek jiného autora než Dana Drápala. A poprvé také reagujeme na „dopis čtenáře“. Chceme vás tím povzbudit, abyste nám psali. Budeme vděčni za Vaše podněty, otázky i vlastní příspěvky.
Jelikož chceme dělat politiku naprosto otevřenou, cítím jako správné se vyjádřit k jedné otázce, která se čas od času ozývá a kterou musíme řešit i mezi sebou. Je to otázka křesťanského vyznání. Jeden z redaktorů je římský katolík, další dva jsou evangelikálové. Znamená to, že v našem časopise bude převažovat protestantský prvek?
Předně chci dát zcela jasně najevo, že časopis nebude konfesijní, ba nebude ani nezbytně křesťanský, i když je velmi pravděpodobné, že většina přispěvatelů budou křesťané. Je to dáno jednak tím, kdo tento časopis dělá, jednak tím, že u konzervativně smýšlejících lidí je už z principu mnohem pravděpodobnější, že budou křesťané. Pokud mám mluvit za sebe, pak vím, proč nejsem katolík, ale nemám sebemenší problém s většinou katolíků spolupracovat v celé řadě oblastí. Nejsem přítelem jalového ekumenismu, kdy si jen přátelsky poplácáváme po zádech a ujišťujeme se, že mezi námi vlastně téměř žádné rozdíly nejsou. Nicméně jedním z mých nejoblíbenějších autorů je římský katolík Henri Nouwen.
Co se týče pohledů na společnost, politiku, evropskou civilizaci, pak bych považoval za kontraproduktivní, kdyby křesťané netáhli za jeden provaz všude tam, kde je to možné. Polemice se rozhodně nebráníme; jediné, co nechceme připustit, je proměna Konzervativních listů na platformu dialogu mezi katolíky a nekatolíky. Jistě lze tento dialog na stránkách KL vést, ale neměl by časopisu dominovat. Máme na práci i jiné důležité věci a na nich bychom měli spolupracovat. Na druhé straně si jako redaktoři nehodláme ukládat nějakou autocenzuru, která by nám bránila přiznat své smýšlení.
K „čtení v protisměru“ bude patřit i to, že v našem měsíčníku najdete i údaje, které Vás nepotěší, ale u nichž je dobře, že je budete znát. S laskavým svolením pana Aleše Michla budeme přebírat údaje z jeho webových stránek www.verejnydluh.cz, na nichž můžete „online“ sledovat, jak roste zadluženost naší země. V den, kdy píšu tento úvodník, roste veřejný dluh České republiky tempem 5705 Kč za vteřinu, což činí 8 215 200 Kč za den. Jen tak mimochodem, to je 273 840 regulačních poplatků. Pro všechny, kterým se poplatky u lékaře tolik nelíbí, mám jednoduché upozornění: Neplatí je za vás sociální demokracie ani pan poslanec Hovorka; ti je pouze přesouvají na vaše děti a vnoučata. K dnešnímu dni dluží každý z nás 113 716 Kč. Nám, kteří jsme konzervativní, se to nelíbí. Za správný považujeme dlouhodobě vyrovnaný rozpočet. Příští rok zaplatíme jen na úrocích přes 44 miliard korun.
Do oficiálního prvního čísla našeho časopisu zbývají dva měsíce. Budeme vás naprosto otevřeně informovat o tom, jak jsme na tom finančně. Nuže, zatím nepříliš dobře. Máme pouze jistotu, že letos pokryjeme všechna čtyři plánovaná čísla. Všechno na časopise děláme zadarmo, což je mnoho práce zejména pro Davida Floryka, který na svá trpělivá bedra vzal administrativní a organizační část redakční práce. Dík patří nejen jemu, ale i jeho rodině.
