Vážení přátelé,
patrně již tento měsíc dojde u KONZERVATIVNÍCH LISTŮ k výrazné změně. Opouštíme svou dosavadní zásadu, že papírová verze našeho časopisu je shodná s elektronickou. Patrně již během ledna se mohou na našich webových stránkách objevit články i jindy než kolem 10. dne daného měsíce.
K této změně nás vedou celkem tři důvody. Jeden byl docela radostný – až na samotný závěr roku jsme měli silný přetlak dobrých článků. Ne všechny se nám vešly do papírové verze. Některé články, které nám připadaly dobré, tak „propadly“ (v důsledku toho, že se staly neaktuálními). Jelikož web skýtá takřka neomezené možnosti, budou si čtenáři moci tyto dobré články přečíst alespoň tam.
Druhý důvod je ten, že na některé události bychom rádi reagovali poměrně rychle. KONZERVATIVNÍ LISTY se v současné podobě nebudou pokoušet o to být nějakým zpravodajským serverem. Nehodláme ani komentovat, jak se lidově říká, každý pšouk. Nicméně čas od času se stane opravdu významná událost, k níž bychom rádi zaujali stanovisko dříve než v rámci periodicity měsíčníku. Operativnější provozování elektronické verze nám to umožní.
Konečně třetím důvodem je opakovaná a stále důraznější rada některých z vás, že aktuálnější provozování elektronické podoby KONZERVATIVNÍCH LISTŮ podnítí zájem i o jejich papírovou podobu. Ta bude pochopitelně přinášet to nejlepší a nejdůležitější ze všeho, co se objeví na webu.
V lednovém čísle uveřejňujeme obsáhlejší článek o českých národních zájmech – a první polemiku s ním, přímo z nitra redakce. Předpokládám, že českými národními zájmy se budeme zabývat i nadále, a to jak v obecnější, tak v konkrétnější poloze. Co se týče té konkrétní polohy, v poslední době mě stále více zaměstnává myšlenka, či – chcete-li – vize tohoto znění: Do deseti let dosáhnout vyrovnaného rozpočtu, do dvaceti let se zbavit státního dluhu. Pokud někoho zajímají české národní zájmy v konkrétnější podobě, pak, domnívám se, tato vize českým národním zájmům odpovídá.
Znám některé ekonomy, k nimž mám jako k lidem důvěru, kteří mě přesvědčovali, že ze státního dluhu se dá vyrůst a že určitá míra státního zadlužení nejen nevadí, ale může být dokonce prospěšná. Ovšem i tito ekonomové dnes říkají, že současný trend zadlužování „rozumnou“ míru dávno překročil. Osobně jsem se v těchto věcech dosti radikalizoval. Domnívám se, že jakmile začneme mluvit o „rozumné“ míře zadlužování, otvírají se tím dveře zadlužování obecně. Lidé se mnohem hůře shodnou v tom, co je rozumné a co je nerozumné, nežli v tom, zda dluh máme či nemáme. Domnívám se, že psychologické „dobro“, které přináší vědomí, že nejsme nijak zadluženi, je samo o sobě velkou hodnotou. Raději bych pro ně obětoval potenciální „výhody mírného zadlužení“. Prozradím na sebe, že bych rád, aby se na nás naplnilo biblické zaslíbení, určené starozákonnímu Izraeli: „Budeš půjčovat mnohým pronárodům, ale sám si nebudeš muset půjčovat“ (Deuteronomium 28,12). Ano, tento stav nazývá Písmo požehnáním.
Nepředpokládám, že by tyto konkrétní národní zájmy bylo možno naplnit bez významných, zásadních posunů v těch, které se nám mohou zdát abstraktní. Mám na mysli návrat k Bohu. V tomto čísle přinášíme důležitý článek Tomáše Dittricha o výrocích Václava Havla. Autor varuje před domněním, že věci se u nás začnou zlepšovat nějak samy od sebe, jak prostě čas půjde. Máme-li se vymanit z morální bídy, v níž se topíme až po uši, budeme pro to muset něco udělat. Negativní společenské jevy nevyřeší čas.
Náš časopis chce přispět k vyjasnění otázky, jaké jsou naše národní zájmy. Chce rovněž přinést novou vizi pro naši zemi. Časopis je ale pouhým nástrojem – záleží na každém z vás, zda tyto myšlenky pomůžete spoluutvářet a formulovat, ale především na tom, zda nám je pomůžete šířit a uvádět v život.
V tomto čísle se rovněž článkem Karla Ledvinky vracíme k nedávnému úmrtí jednoho z otců české Ústavy Vojtěcha Cepla.
Během ledna zveřejníme informace, jak jsme si v minulém roce vedli finančně. Již nyní ale chci vyslovit hluboký a upřímný dík všem dárcům, kteří nám umožnili vydávat KONZERVATIVNÍ LISTY i v papírové verzi.
Dan Drápal
