Možná si říkáte, vždyť je ještě dost času – vydávání Konzervativních listů jste ohlásili až od září. Ano, naostro to vypukne 10. září, ale musíme trénovat… Berte to jako sloupek nikoli nultého čísla, ale čísla minus 2. K jedničce se propracujeme.
Tento článek ještě nikdo nedostane v “papírové” podobě a naopak ho dostanou mnozí, kteří si sice objednali mé články, nikoli však Konzervativní listy. Za celou redakci chci informovat, že na vydávání časopisu intenzivně pracujeme. A máme velké sny. Uvědomujeme si, že začít vydávat nový časopis v roce, kdy řada časopisů zaniká, je riskantní a zdánlivě bláznivý počin. Pro nás tři je to ale krok víry. A víte, jak se podle Johna Wimbera hláskuje slovo víra? R-I-Z-I-K-O. Jdeme do tohoto rizika, přestože se nám zatím nepodařilo získat žádného milionového sponzora. Jsme ale vděčni Jiřímu Hofmanovi, který nám nabídl pomoc při vydávání internetové verze a už toho pro ni mnoho vykonal. Ostatně, co kdybyste se podívali na www.konzervativnilisty.cz?
Oslovujeme potenciální autory a sami rovněž ledacos připravujeme. Sním e o časopise, který by sjednotil všechny konzervativně smýšlející občany. Chceme ale být zajímaví i pro občany jiného smýšlení, a především chceme vést kvalitní polemiku.
Konzervativní listy mají podtitul “čtení v protisměru”. Naše deníky se postupně stávají bulvárem. S lítostí musíme uznat, že nejdéle tomuto pokušení odolává levicové “Právo”. Politická gramotnost se v tomto desetiletí nezvyšuje, naopak, nutno konstatovat, že upadá. Chceme tento směr otočit. Zatím jsme v protisměru.
První číslo vyjde nedlouho před volbami. Již nyní je naše země zaplněná předvolebními billboardy. Dokud se budou naši čtenáři počítat na stovky a ne na desetitisíce, nebudeme mít prostředky na investigativní žurnalistiku, abychom mohli zjistit třeba to, kdo financuje rozsáhlou billboardovou kampaň Olgy Zubové, která hrála významnou úlohu při pádu Topolánkovy vlády. Chceme se ale dle svých možností věnovat pilné mravenčí práci a odhalovat někdy i banality, které jsou vlastně očividné, ale jichž si málo lidí všimne.
Představme si, že se třeba objeví heslo: “Zajistíme bezplatné zdravotnictví” (můžete si klidně dosadit “bezplatné školství” nebo “levné bydlení”). Možná se na billboardech neobjeví právě tato tři slova v tomto pořadí, ale že se podobné věci objeví, je nám všem jasné. Chceme odhalovat lživost a arogantnost takových slov. Předně: Zdravotnictví není nikdy bezplatné. Ať bude organizováno tak či onak, vždy ho zaplatíme my, občané. Jde jen o to, jakou formou. Lidé ovšem naletí na iluzi zdravotnictví, které je nebude nic stát. Proto musíme hlasitě volat: Je to lež! Nevěřte jim! Zatímco lež je v oné bezplatnosti, arogance se skrývá za slovem “zajistíme”. Pokud by naši kultivovaní občané nutili politické strany, aby se vyjadřovaly přesněji a s určitou pokorou, nevolili by stranu, která se tváří, že má dost prostředků na rozdávání. Ty prostředky totiž musí někomu vzít. Bere je nám, občanům! Nemůže si tedy dělat zásluhu z toho, že něco “zajistí”! Správné by bylo říci třeba: “My navrhujeme, abychom se jako občané dohodli, že…” A můžeme se třeba dohodnout na tom, že minimální důchod by měl činit dejme tomu čtyřicet procent průměrné mzdy, nebo že ti, kdo vychovají dvě a více dětí, dostanou na důchodu o deset procent přidáno. Nejde mi teď o konkrétní opatření; jde mi o způsob, jakým o nich hovoříme. Chceme odhalovat aroganci politických stran, které slibují nesplnitelné a které si dělají zásluhy z toho, že – často nemoudrým – způsobem utrácejí NAŠE peníze.
Bojujeme se zjednodušujícími slogany – neboť zjednodušení bývá v naprosté většině případů nepravdivé a v mnoha případech zavádějící. Proti tomuto zlu nemůžeme bojovat stejnou mincí, tedy opět nepravdivým zjednodušováním. Hesel tedy v Konzervativních listech moc nenajdete. Chceme ale pomoci lidem, aby pochopili, oč vlastně jde. Chceme přispívat k politické gramotnosti. Jistě to není náš jediný cíl. Ale toto není – alespoň doufám – jediné Slovo šéfredaktora, které píši.
