Tak pro nás nastal den „D“ a „papírové“ Konzervativní listy se stávají skutečností. Řadu měsíců jsme se připravovali vydáváním několika čísel v elektronické podobě. Přestože máme „elektronických“ odběratelů nesrovnatelně více než těch „papírových“, snili jsme o papírovém měsíčníku, nikoli o elektronickém. Proto má pro nás toto první číslo zvláštní význam.
Proč chceme Konzervativní listy vydávat se můžete dozvědět v rozhovoru se mnou v tomto čísle. Ostatně, zmiňoval jsem to – přinejmenším okrajově – již v předchozích „Slovech šéfredaktora“ (možno dohledat v elektronickém archivu). Přesto bych rád i v tomto sloupku připomenul a rozvinul hlavní myšlenky, které nás k tomu vedly.
Nejprve se vymezím trochu negativně. Nechceme být další tiskovinou, která hořekuje nad tím, v jak neradostném stavu je tento svět. Naším primárním cílem není odhalovat zlořády a nepravosti. Chci náš cíl formulovat pozitivně: Naším cílem je oslavovat krásu stvoření, radovat se z lidské šlechetnosti, velebit poctivost, pravdivost a spravedlnost, a inspirovat k tomu, abychom ten kousek země, na kterém žijeme, zanechali v pokud možno lepším stavu, než v jakém jsme ho nalezli, když jsme na tento svět přišli a začali o něm přemýšlet.
Existuje totiž oblast, kde lidské slovo platí, kde se lidé nepomlouvají, kde jsou muži věrni svým ženám a ženy svým mužům, kde hledáme na každém člověku především to lepší, a kde se tím zlým nenecháme uhranout natolik, že bychom pro lidi ztratili naději. Víme, že kdo upadne, může zase vstát, a že naším úkolem je pomoci ho zvednout, nikoli ještě přišlápnout do bláta.
Pokud pochybujete, zda taková oblast vůbec existuje, pak vám nic nebrání, abyste ji začali vytvářet kolem sebe. Teď hned. Je to věc vašeho rozhodnutí. A že bude jen velmi malá? Vytvoříme-li kolem Konzervativních listů určitý prostor, bude možná natolik velká, aby do ní vstoupili i někteří další. Alespoň za pokus to stojí, ne?
Existuje životní postoj, který se raduje z toho, co má, a netouží mít více než soused. Existuje světonázor, který považuje děti za požehnání, nikoli za přítěž. Ač bychom měli bezpočet důvodů ke stížnostem, radujeme se z krásy světa, z letního večera, ze zpěvu ptáků, z nádherné hvězdné oblohy, z moudré knihy, z krásného obrazu. A uvědomujeme si, že nejsme otroky, nýbrž pány času.
A protože nejsme otroky, nýbrž pány času, máme radši papírové časopisy. Pokud si náš časopis přečtete v pohodlném křesle v obýváku nebo v altánku na zahrádce, případně na lavičce v parku, nebudete v pokušení po několika kliknutích myší autorovi vynadat. Ono to ani nepůjde. Budete mít čas si promyslet myšlenky, které čtete, zvážit, zda stojí za reakci, a rovněž zvážit, zda za něco stojí vaše reakce. Dostaneme tak sice mnohem méně vzkazů a replik, ale máme naději, že ty, které dostaneme, budou natolik promyšlené, abychom se nad nimi zamysleli i my nebo i další čtenáři. (Tím mimo jiné říkám, že o vaše reakce i originální příspěvky stojíme, přestože je nemůžete hned na webu publikovat sami.)
Mnozí z nás ještě pamatují dobu, kdy jsme se pracně pídili po informacích. Pamatujeme dobu, kdy se stála několikahodinová fronta na dobrou knihu. Vše se obrátilo: Nyní informace honí nás. Jsme přesvědčeni, že má-li náš život mít smysl, nemusíme všechno vědět, ale musíme říkat pravdu. I za tu cenu, že budeme méně mluvit. Komunikace je stále rychlejší, moudrosti ale nenabudete rychlým klikáním myši. Vycházíme z přesvědčení, že naší starostí není primárně, jak něco sdělit co nejrychleji největšímu počtu lidí, ale klást si otázku, co opravdu stojí za sdělení. Neodmítáme moderní komunikační prostředky, ale nepodlehneme svodu, abychom rychlostí světla šířili banality.
Toužím po tom, aby vás tato vize oslovila. Toužím po tom, abyste se k nám přidali.
Možná jste filosoficky či politicky orientováni zcela jinak. Přesto bychom vám rádi něco nabídli. Kupříkladu věcnou polemiku na úrovni. Můžete nám napsat, v čem s námi nesouhlasíte. Mohu vás ujistit, že naším prvořadým cílem nebude snažit se našeho odpůrce zesměšnit a znemožnit. Chceme vytvořit prostor pro vážné střetávání myšlenek. Rádi bychom se vyrovnávali nikoli s těmi nejslabšími, ale s těmi nejsilnějšími stránkami lidí, kteří svět vidí jinak.
Pozor, tak tedy vyplouváme! Ano, vím, že do bouřlivých vod. Ale jsme svého druhu dobrodruzi.
