KONZERVATIVNÍ LISTY

Vážení přátelé,
tento úvodník píšu v pondělí dopoledne po volebním víkendu. V tomto čísle uveřejňujeme povolební článek Romana Jocha; já se krátce k volbám vyjadřuji v „Minulém měsíci“, který jsem psal již včera. Mezitím jsem si mohl přečíst dnešní noviny a vyslechnout řadu rozhlasových komentářů.
Na jednu stranu se zdá, že zvítězila „pravice“ a že vláda vzešlá z voleb se postará o to, aby se naše země dále nezadlužovala. Pokud se podaří zadlužování zastavit, bude to jistě velký úspěch. Na druhou stranu mám ale dojem, že složení poslanecké sněmovny není příliš příznivé pro omezení korupce a obecné nemravnosti v naší zemi. Přes všechny výhrady, které bylo možno mít k lidovcům a k zeleným, se obávám, že tyto dvě strany, jež z poslanecké sněmovny vypadly, byly nahrazeny jinými stranami, jejichž ochota bojovat proti korupci bude výrazně nižší. Moc rád bych se mýlil.
Úkol KONZERVATIVNÍCH LISTŮ se nemění. Považujeme za své poslání propagovat a zejména zdůvodňovat konzervativní postoj k životu. Jsme přesvědčeni, že náš národ potřebuje morální obnovu, a rádi bychom byli jejím nástrojem. Tento úkol se po parlamentních volbách rozhodně nestal méně naléhavým.
Tomáš Dittrich napsal pro náš časopis reportáž z letošních Sudetoněmeckých dnů v bavorském Augsburgu. Čeští čtenáři měli i v minulosti pramalou možnost zjistit, jak tyto tradiční krajanské slavnosti vlastně vypadají. Před letošními volbami se „sudetoněmecká karta“ zřejmě nehodila žádné straně a tudíž zůstaly letošní Sudetoněmecké dny stranou zájmu českých médií.
Dále najdete v tomto čísle pokračování polemiky o manželství a článek o vztahu konzervativců a ekologů. Téma se nám pak vrátí v polemických článcích v následujícím červencovém čísle. V jednom z dalších čísel plánujeme věnovat se otázce, zda má smysl zakládat a budovat explicitně křesťanské politické strany, resp. zda je to správná cesta.
K rozhovoru pro červnové číslo jsme pozvali zajímavého muže, právníka Charlese Lamenta, který určitou dobu působil jako státní zástupce ve státě Missouri a který se snaží celosvětově bojovat proti obchodu se ženami, dětmi a lidskými orgány. Není to čtení zrovna veselé. Je skličující, že někdy se v naší nejtěsnější blízkosti odehrávají ty nejhnusnější zločiny, aniž se o tom dozvíme. Charles Lamento je pro mě prototypem člověka, který se celoživotně nasazuje ve věci, v níž na této straně nebe bohužel nelze nikdy totálně vyhrát, ale v níž lze zachránit celou řadu lidských životů.
Jelikož nás zajímá zpětná vazba, rozhodli jsme se založit Kruh přátel KONZERVATIVNÍCH LISTŮ. Více o něm naleznete na poslední straně.
Na závěr bych rád poděkoval všem, kteří KONZERVATIVNÍ LISTY podporují, ať už tím, že si je zakoupí a přečtou, ať už tím, že do nich přispějí, nebo dokonce tím, že povědomost o nich šíří mezi svými přáteli a známými.
KONZERVATIVNÍ LISTY nesouvisí organizačně, finančně ani jinak s Konzervativní stranou; jediná souvislost je snad jen v blízkosti pohledů na svět. Z hlediska voleb se dá říci, že Konzervativní strana pohořela – celostátně pro ni hlasovalo jen něco přes 4200 voličů. Přiznám se ovšem, že tyto výsledky vidím z poněkud pozitivnějšího úhlu. Potěšilo by mě, kdyby se každý z těchto lidí stal čtenářem KONZERVATIVNÍCH LISTŮ. Chápu ovšem, že ne každý má dnes chuť prokousávat se delšími články. O to intenzivněji musíme hledat ty, kdo tuto chuť mají.