Vážení přátelé,
dovolte, abych vám opět dal trochu nahlédnout do "redakční kuchyně", jak se občas říká. Nastává pro nás ne snad hodina, ale měsíc pravdy: Kolik z vás obnoví své předplatné i pro příští rok?
Jedním z hlavních článků je svědectví o vyrovnávání se s minulostí z pera (pardon, z počítače) pana Lubomíra Perka. Z tohoto svědectví čiší vnitřní poctivost, která rozhodně není obvyklá (myslím podobná poctivost, která vedla ruku Karla Jasperse při sepsání "Otázky viny"). U příležitosti nedávného dvacátého výročí "sametové revoluce" se v tisku objevila celá řada svědectví a úvah od nejrůznějších lidí, z nichž někteří předvedli právě to, že se s minulostí poctivě vypořádat nedokázali.
Ze zcela jiného soudku je interview s Marií Jelínkovou, mladou dámou, která již několik let mapuje situaci cizinců v naší vlasti (především těch, kterým se v západním Německu říkávalo "gastarbeitři"). Velice nás trápí existence otrocké práce na našem území a nejen neschopnost, ale i určitá neochota (projevující se pasivní rezistencí) státní správy (zejména policie) s tím něco dělat.
Sám chystám na leden zásadnější článek o "českých národních zájmech". Připadá mi, že čím častěji se tato slova skloňují, tím méně se hovoří o jejich skutečném obsahu. Určitou výjimkou byla zajímavá úvaha Jana Macháčka v Respektu (9.11.2009). Musím se přiznat, že tímto tématem jsem v posledních dnech přímo elektrizován. Domnívám se totiž, že žádná relevantní politická síla v současnosti nedokáže o našich národních zájmech říci něco, co by nás nejen (pozitivně) zvedlo ze židlí, ale co by nám dalo chuť usilovat o něco, co přesahuje náš každodenní všední život. Cítím, že je načase, abychom se vymanili ze zajetí minulosti a formulovali pozitivní program, pro který by stálo za to žít, případně i umírat. Vím, že je to velký cíl, téměř donkichotský. Postmoderní doba velkým cílům nepřeje - v dnešní době bude každý velký cíl podezřelý už tím, že je velký. Nicméně domnívám se, že postmoderní popření jakýchkoli absolutních hodnot je veliký omyl, vedoucí do slepé uličky. Mně ale nejde o popření postmoderny, o to, dokázat, že vede do slepé uličky. Jde mi o to, ukázat, že je před námi otevřená cesta, po které stojí za to jít. Jsem fascinován možnostmi, které se před námi otvírají: Nemusíme se vyčerpávat psaním o tom, co všechno je u nás (nebo v Evropě) špatně, ale můžeme napřít všechny síly k formulování a sledování pozitivního programu. Konzervativní listy nebudou plátkem plaček a kňouráním nad nepřízní doby.
Ve vás, čtenářích Konzervativních listů, vidím své potenciální spojence. Jsme vděčni za každého z vás, kdo si Konzervativní listy nejen předplatil a přečetl, ale kdo se pro ně snaží najít i další čtenáře. Apeluji na ty z vás, kdo máte tendenci odkládat věci, které vlastně chtějí udělat. V této souvislosti mám na mysli objednání Konzervativních listů v roce 2010. Není to složité a dá se to udělat elektronicky!
I při přípravě tohoto čtvrtého čísla jsme měli krásný problém - článků, které bychom rádi otiskli, je více, než se nám do tohoto čísla vejde. Některé články jsme museli s těžkým srdcem odmítnout, další "čekají ve frontě". A to jsme si díky štědrosti některých dárců, kterým na tomto místě co nejsrdečněji děkujeme, mohli dovolit prosincové číslo rozšířit z 16 na 20 stran. Jako vánoční dárek nabízíme našim čtenářům povídku Rudyarda Kiplinga "Mateřský úl" - je ke stažení v sekci "elektronická verze". Povídka byla psána před sto lety, ale dnes je patrně ještě aktuálnější než v době, kdy ji Kipling napsal. Děkujeme tímto Českému svazu včelařů - držiteli autorských práv - za laskavé svolení s publikací.
Konzervativní listy mají podtitul "Čtení v protisměru". Co čekám od roku 2010? Že u mnohých z nás půjde nejen o to, "číst v protisměru", ale i "žít v protisměru". A hodláme se věnovat otázce, proč a jak.
Doufám, že s některými z vás se setkám na besedě v Ostravě 16. ledna. Bližší informace o tomto setkání najdete v tomto čísle Konzervativních listů.
Dan Drápal
