Dan Drápal / Slovo šéfredaktora
Je to zvláštní – po hospodářské stránce se nám daří stále lépe (pokud bereme průměr dejme tomu deseti let, nikoli deseti týdnů), otvírá se nám stále více nejrůznějších možností, ale pocit spokojenosti se stavem světa se rozhodně nevyvíjí ani stejným tempem, ba zdá se mi, že ani stejným směrem. V novinách můžeme v těchto týdnech sledovat stále nové zneklidňující kauzy (o tom více v rubrice „Minulý měsíc…“), a kdyby Konzervativní listy chtěly psát o tom, co všechno je u nás a ve světě špatně, nebyla by nouze ani o články, ani o přispěvatele.
Rád bych ale náš podtitul „Čtení v protisměru“ vztáhl i na to, jaké články publikujeme a jakým způsobem píšeme. A jako šéfredaktor si stále více uvědomuji, že to nebude snadné. Denně mi chodí spousta e-mailů, které často obsahují jen linky na nejrůznější články, popisující z nejrůznějších (politických) hledisek neutěšený stav světa. Byl bych rád, kdybychom mohli uveřejňovat nejen negativní zprávy, ale rovněž zprávy pozitivní: O tom, že se někdo zachoval hrdinsky nebo alespoň čestně, o tom, že někde zůstaly zachovány útěšné ostrůvky normality… Záleží také na Vás, milí čtenáři, zda takové články budete psát.
Dovolte tedy, abych napsal něco útěšně prázdninového. Trávím celé léto na chalupě v Jeseníkách, v krásné vesnici Údolí nedaleko Zlatých Hor. (Jestli někde v Jeseníkách najdete krásnější, napište mi.) V Údolí žádný obchod není, a tak jezdíme nakupovat do Zlatých Hor, kde je obchodů habaděj. Škoda, že pan Kvapil nedávno svůj obchod prodal severomoravskému obchodnímu řetězci „Hruška“. Vždy jsme spolu prohodili pár slov. On se mě zeptal, jak se mi daří, já mu odpověděl, že dobře, načež on nevěřícně zakroutil hlavou. (Ale myslím, že se mu také daří dobře.) Pak zajdu k panu Miloši Fritschovi, místnímu řezníku a uzenáři. Vždy, než odjedu do Prahy, nakoupím alespoň deset jeho uzenek. Nikde jsem neviděl žádnou jeho reklamu. Ani si ji nemůže dovolit, protože po jeho výrobcích se vždy zapráší. Za to zná všechny své pravidelné zákazníky křestním jménem, a je úžasné pobýt v jeho krámku, kde se můžete – když má vyuzeno – setkat s náznakem staré „dobré“ socialistické fronty. „Ano, Boženko, tak co to bude,“ „na guláš to bude vynikající, Růženko“… Už zná jménem i mou maminku, mě a mého syna. Nedávno jeho krámek navštívil jakýsi agent a chtěl mu prodat „levný separát“ (to jsou různé odřezky z drůbeže, kterým se v masokombinátech plní „uzeniny“). Bylo útěšné slyšet, jak ho pan Fritsch vyhodil. Když jsem náhodou v obchodě sám a ptám se po uzenkách, zálibně vezme jednu do ruky, přefikne ji svým ostrým nožem a podá mi ji: „Ochutnejte!“V jiném obchodě jsem si kupoval šampón. „A víte, že je to ten dražší?“ ptala se prodavačka. Uf – v Praze by se prodavačka radovala, že jsem sáhnul po tom dražším, naopak by se mi ho ještě mohla snažit vnutit (pokud bych s nějakou prodavačkou vůbec přišel do styku). Ve Zlatých Horách si ale zákazníků váží. V jistém smyslu je to ostrůvek starého světa, jaký v televizních reklamách nezahlédnete a jaký na vás z reklamních letáků supermarketů nikdy nedýchne. Ano, mohl bych o Zlatých Horách psát i negativně: Zneužívání sociálních dávek se zde považuje za sport, nikoli za zločin, ale to je jiná kapitola.
Ano, svět ve zlém leží, to my křesťané dávno známe z Bible. Ale my konzervativci můžeme v tomto světě vytvářet ostrůvky pozitivní deviace. Můžeme se každý postarat o to, aby ten kousek světa, v němž žijeme, byl o krapet lepším místem k přebývání, než byl, než jsme přišli na svět. Chceme v Konzervativních listech poskytovat návody, nebo alespoň tipy, jak takové ostrůvky vytvářet.
A jak jsme na tom? To vám sdělím naprosto přesně. K 31. 7. činí předplatné na 2009: 8 650 Kč, předplatné na 2010: 4 650 Kč, sponzorské dary: 18 150 Kč, celkem tedy 31 450 Kč. Z toho tedy můžete usoudit, že nám ČEZ žádný sponzorský dar neposlal a žádný uhlobaron si nás také zatím nevšiml. Nicméně jelikož děláme vše zadarmo, mohou letos vyjít všechna čtyři „papírová“ čísla. Jak to bude dál, záleží jen na Vás…
Nedávno mi jeden z čtenářů napsal, zda budeme žádat státní dotaci. Prý ji dostaly i „Literární noviny“. Jsme ale toho názoru, že my konzervativci přece musíme být schopni zaplatit si to sami. Souhlasíte?
