Obsah

Aktuální číslo

Oprávněné obavy

Napsal Dan Drápal

V debatě o migrační krizi často slýcháme, že mnozí Češi jsou hysteričtí, protože mají obavu z islámu, ačkoli s ním neudělali žádnou osobní zkušenost. Doporučuji, abychom se v debatě, kterou nutně musíme vést, pokud možno vystříhali emocionálně zabarvených slov, jako je slovo „hysterický“. Samozřejmě nepopírám, že hysterie skutečně existuje a že s hysterickými lidmi se mluví nesnadno a někdy to nejde vůbec. Nicméně pokud toto adjektivum použijeme pro dehonestaci partnera v rozhovoru, moc si nepomůžeme. Měli bychom si vždy předem ujasnit, chceme-li partnera naštvat (a možná tím i potěšit své příznivce), nebo ho přesvědčit.

Já jsem se rozhodl, že mi nebude vadit, když mě někdo označí za islamofoba. Rád bych slovům vracel jejich původní význam, a nebudu se tajit, že se islámu skutečně bojím. Domnívám se, že pro tyto obavy mám validní argumenty, a nyní bych rád některé předložil – ne proto, abych své oponenty popudil, ale proto, abych je přivedl k zamyšlení, zda mé (a nejen mé) obavy nejsou přece jenom oprávněné. Argumenty, které předkládám, jsou převzaty od Petera Hammonda, který v roce 2005 vydal knihu Otroctví, terorismus a islám: historické kořeny a současná hrozba. Peter Hammond si všímá, jak se vyvíjejí vztahy mezi muslimy a zbytkem společnosti v závislosti na jejich procentuálním zastoupení. Uvádí:

Pokud je v určité zemi muslimů jen nepatrně, kolem jednoho procenta, nikomu nevadí a jsou vnímáni jako mírumilovná menšina.

Pokud jejich zastoupení naroste na 2-3 %, začínají získávat příznivce zejména mezi příslušníky jiných menšin a skupin, které jsou nespokojené se svou situací. Příznivce získávají zejména ve vězeních a v pouličních partách mladistvých.

Pokud jejich počet dosáhne zhruba 5 %, získávají zpravidla větší vliv, než by odpovídal jejich početnímu zastoupení. Dožadují se masa zvířat zabíjených podle muslimských předpisů a začínají mluvit o tom, že by měli získat autonomii a řídit se šariatským právem. (Hammond uvádí, že jejich cílem není ani tak dosáhnout toho, že se celý svět obrátí na islám, jako spíše toho, aby se celý svět řídil šariatským právem.)

Když podíl muslimů v populaci dosáhne deseti procent, zpravidla začne propukat násilí. Nespokojení muslimové začínají zapalovat auta, vyvolávat nepokoje a ohrožovat ty, kteří domněle či skutečně urážejí islám.

Pokud činí podíl muslimů dvacet a více procent, propuká násilí v mnohem větším měřítku. Radikální muslimové vytvářejí místní milice, dochází k zabíjení a k vypalování kostelů a synagog.

Pokud činí podíl muslimů čtyřicet a více procent, dochází k masakrování odpůrců a teroristickým činům. Země se ocitá v permanentní pouliční válce.

Pokud činí podíl muslimů 60 a více procent, je již pronásledování nemuslimů na denním pořádku, dochází k občasným etnickým čistkám, někdy i ke genocidě. Uplatňuje se šariatské právo a od nemuslimů se vyžaduje speciální daň (džizja).

Pokud podíl muslimů naroste na 80 procent, přebírají islamisté v dané zemi vládu a páchají násilí ve jménu islámu i politické moci.

Pokud je v zemi 100 procent muslimů, vládne již v zemi „mír“ – proto se islám nazývá „náboženství míru“.

Máme dostatek svědectví a mnohdy i statistických materiálů, abychom mohli posoudit, zda má Peter Hammond pravdu či nikoli. Samozřejmě existují některé výjimky z pravidla, nicméně celkově Hammondova škála „sedí“. Vzpomínám si, jak jsem se v první polovině osmdesátých let marně snažil přesvědčit západní levičáky, že komunismus opravdu dosáhl v nejrůznějších zemích stejných výsledků – od Severní Koreje po Kubu – byť se v každé zemi mohla najít určitá výjimka (jako např. absence totální kolektivizace zemědělství v Polsku nebo ponechání relativní svobody cestování v Jugoslávii), která ale spíše jen potvrzovala pravidlo, než aby se dalo na jejím základě usoudit, že komunismus „není tak špatný“.

Nevylučuji možnost, že v nějaké zemi to může dopadnout lépe, než napovídá Hammondova škála. Než ale otevřeme dveře rozsáhlé muslimské imigraci, měli bychom od odpovědných míst slyšet, proč by to u nás mělo dopadnout jinak. Pokud někdo nepřijde s přesvědčivými argumenty, doporučuji předběžnou opatrnost. Ta není důsledkem hysterie, ale důsledkem statistických pozorování a znalosti historie.

Převzato se souhlasem autora.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.