Odhořkni a vydej se na cestu každodenního dobrodružství

Milá čtenářko, milý čtenáři,

stává se Ti někdy, že při sebemenším náznaku konfliktu podřídivě uhneš, místo aby sis „za svou pravdou stál“? A že jindy to přepískneš opačným směrem? Mně ano.

Jsi někdy ubitý nepříjemnými příhodami a povinnostmi, že bys nejraději od všeho utekl? Já často.

Býváš protivný na manželku, manžela či děti, a pak se cítíš provinile, že jim ubližuješ? Já jsem svobodný, ale zažívám to v jiných vztazích.

Každý jsme denně postaveni před mnoho těžkých voleb, kdy můžeme ublížit sobě nebo druhým. Možná právě zítra budeš muset říci „ne“ buď šéfovi, nebo manželce a dětem – nemůžeš být zároveň v práci i doma. Máš často dojem, že si své rozhodnutí, chování nebo ostrá slova druhým lidem nedokážeš obhájit sám sobě do očí? Mně se to stává.

Máš chuť, milý čtenáři, se každý večer obklopit novinami, pivem nebo prací jako nedostupnou hradbou, skrze kterou se k Tobě děti a manželka nedostanou? Nebo Ty, milá čtenářko, ze všeho utéci či se obrnit a potlačit veškerou ženskost? Já tohle v jiné podobě dělám velmi často – a změna je obtížná. Sním, oč příjemnější by bylo odjet na jiný kontinent a nechat všechny úkoly tady, než jim čelit každý den.

Jsi v pokušení vysmívat se lidem, kteří tvrdí, že náš život (i ten všední, každodenní) je především boj dobra se zlem? Já bych se jim kdysi vysmál.

Když někdo mluví o tom, že je správné v sobě pěstovat dobrotu a ušlechtilost (takové to foglarovské „Alespoň jeden dobrý skutek denně“), máš chuť mu kousavě říci „Ty seš nějaký Mirek Dušín“?

Snaž se odhořknout

Pokud ztrácíš víru v dobro a sílu se s životem rvát, může to být tím, že vyčerpávající těžkosti nebo opakovaná zklamání způsobila, že ses zatvrdil a zahořkl. V tom případě je pojmenování diagnózy prvním krokem k uzdravení.

Odhořkni. Dej si lázeň něčeho krásného, abys obnovil své síly.

Nařiď si na budíku deset minut, pusť konejšivou hudbu, lehni si na zem a úplně vypni. Zkus to, než to zavrhneš.

Odděl si důsledně čas na relax od času na povinnosti. Vydej se do přírody naslouchat zurčení potůčku a pozorovat krásný západ žhnoucího kotouče, který nám dává teplo a život.

Indiánské srdce

Ještě jsem se neodhodlal, ale mám v úmyslu na nějaký výjezd s přáteli přijít přestrojený za indiána a s důstojností Vinnetoua pomalu pronést:

Rudý plamen vyrůstal v osadě smrdutých samohybů a vysokých vigvamů, ve veliké osadě bledých tváří, ale jejich myšlení nerozumí. Mysl bledých tváří je důvtipná a vynalézavá: Dokázaly vytvořit divuplné věci, které činí život pohodlnějším. Ale jsou potom šťastnější?

Bledé tváře se pachtí za pohodlím, bezpečím a papírky, které používají místo zlata. Přitom ale nemají nikdy dost. Honí se za oslňující zábavou, obdivem druhých, jeden se nad druhého povyšuje a zapomíná, co je v životě skutečně významné – věrnost, přátelství, bratrství…

Rudý plamen tomu nerozumí: Opravdu jsou bledé tváře takto šťastny?

Nezahltil Tě městský ruch, čtenáři, tolik, že jsi přestal slyšet vlastní srdce? Jdi jej hledat například na koncert, do tanečních nebo do přírody. Já mám zkušenost, že se musím dostat daleko od zastávek autobusů, než se moje mysl odpoutá od bezpečí a pohodlí velkoměsta, ve kterém srdce může zakrnět.

Zkus udělat něco, co jsi nikdy nedělal. Třeba se vydej do přírody bez mapy s tím, že cestu zpět nějak najdeš. (Česko je hustě protkáno turistickými cestami a asfaltkami, které Tě zavedou do vesnic s dopravou.) Pokud Ti bude v cestě stát potůček, přebroď jej na boso. Někdy naše srdce mlčí, dokud nevyjdeme ze svého pohodlí.

Dobrodružství každý den

Závidíš indiánům jejich dobrodružný život? A rytířům zkoušky, kterými procházeli? Můžeš to mít každý den. Čtenářko, řekni svému manželovi o svých nejhlubších touhách tak jemně, aby se necítil zaskočen (to je těžší, než to na něj zprudka nasypat). Ty, čtenáři, třeba otevři se svou manželkou téma, kterému se již léta úzkostlivě vyhýbáš ve snaze nerozhoupat „loďku vztahu“. Opusť vyšlapané cestičky, na kterých se cítíš bezpečně. Dovol jí mluvit a neopravuj ji, i když se budeš cítit ohrožený. Já myslím, že tohle vyžaduje někdy hodně odvahy.

Pozvi svoji ženu na rande, cuchej jí vlasy a řekni jí „mám tě rád stejně, jako před lety“. Nebo popros své děti za odpuštění v záležitosti, kde ses bál, že bys omluvou ztratil jejich respekt. Možná bude výsledek přesně opačný. Vymysli pro ně každý měsíc takovou akci, že na ni dlouho nezapomenou.

Pokud jsi žena, netaj svému manželovi, čím ti ubližuje (tím ničemu nepomůžeš), ale ani ho neplísni. Řekni v ten moment prostě „Au“ a když to nepochopí, řekni „Au au au“; a když Tě někdy neposlouchá, řekni „halóóóó“, bez výtky a s humorem. A když při rozhovoru dojde k napětí, prolom ho tím, že manžela rošťácky plácneš.

A Ty, milý čtenáři, až budete se ženou ve při, nesklouzni ke tvrdému tónu, který říká „nejsi moje“ – myslím, že na to jsou ženy velmi citlivé. Dej si předsevzetí, že jí denně napíšeš z práce a třikrát za den jí řekneš nějaké hojivé ujištění („záleží mně na našem vztahu“, „nechci tě zraňovat“) – nemusíš lhát, stačí nemlčet o pozitivních věcech, které si skutečně myslíš. Uvidíš, jak před Tebou roztaje. (Předchozími formulacemi jsem hanebně diskriminoval čtyřprocentní menšinu, já nerozumný zpátečník! Ale oni od nás konzervativců přece radit nepotřebují…)

Každý v něčem zápasíme

Možná válčíš v úplně jiné oblasti: někoho šidíš v práci, obelháváš ve vztazích, nebo ti vyhovuje život na dávkách. Já jsem zase chtěl brát a nemuset dávat v řadě kolektivů a z toho, že bych lidem odhalil své zranitelnější pocity, jsem měl hrůzu přímo nepředstavitelnou. Každá z těchto výzev může být pro Tebe prvním krokem k životu plnému dobrodružství, k životu naplno. Kdybys adoptoval africké dítě (tj. platil měsíčně necelou pětistovku a dvakrát ročně mu napsal), jak moc by ses musel uskromnit? Hrdinové Pána prstenů také snášeli nepohodlí, aby pomohli ostatním.

Možná svoji ženu podvádíš s kolegyní nebo s pornografií a víš, že nad tím nezvítězíš bez odborné pomoci. Psycholog Ti dokáže pomoci s nejrůznějšími boji, kde prohráváš. A sám zůstáváš pánem situace: kdykoli mu přece můžeš říci „Do tohoto mne netlačte, nebo si najdu jiného terapeuta.“ Já jsem se chodit k psychologovi nesmírně bál jakožto naprostého neznáma, ale pak jsem úpěl, proč jen jsem k němu nezačal chodit dřív, tolik by mně to pomohlo… Možná uděláš podobnou zkušenost.

Někteří řeknou, že psycholog je berlička, bez které se silný, slušný, „normální“ člověk obejde. Já se na to dívám jinak: Narodil jsem se s různými slabostmi, díky nimž se mně stává, že ubližuji druhým: Jsem ochoten s nimi bojovat i za tu pokořující cenu, že vyhledám terapii? Pravé hrdinství není problém popírat, ale myslet na druhé a snést pro ně i něco nepříjemného.

Sdílej svůj hrdinský zápas s přítelem

V předchozích odstavcích je mnoho příležitostí k ušlechtilému boji; další si jistě doplníš sám. Když do nich vstoupíš a vytrváš, nalezneš krásu a dobrodružství i ve všedních věcech; pak se mnoha lidem můžeš stát Rikitanem a Vilemínem.

Pokud tě ta vize láká, sdílej ji s nějakým přítelem a vydejte se na tu cestu společně. Posilujte jeden druhého, povzbuzujte se jako hrdinové foglarovek nebo jako spolubojovníci ve válečných zákopech.

Když o tom, co tě tíží, řekneš jinému člověku, najednou vše uvidíš z úplně jiné perspektivy. Možná se v Tobě vynoří obrovské ohrožení a spousta strachu, hněvu a smutku, který jsi vytěsnil a popřel i sám před sebou. To je dobře: Tohle vše musí vytéct a pod tím se pak vynoří láska, odvaha, dobrota a naděje.

Poslechni si nějakou nedvědovku (mně až zázračně pomáhá Sílu mi dej) a naslouchej přitom svému srdci. Pokud nemáš s kým o tom mluvit, svěř svá břemena papíru; je až neuvěřitelné, jak moc to dokáže pročistit hlavu a změnit perspektivu. Když se cítíš zavalený, sepiš vše, co Tě tíží nebo kde nevíš, jak na to. Na papíře to najednou bude vypadat tisíckrát přehledněji a řešitelněji, uvidíš.

Mně ze všeho nejvíc pomáhá víra v živého Ježíše, ale o té napíšu jindy.

Buď ostrůvkem naděje

Na konci druhé a třetí zfilmované Narnie zní působivá píseň o smutku z loučení a touhy dotknout se toho tajemství, odnést si kousek toho nezapomenutelného dobrodružství i do dalšího života (alespoň tak ty písně působí na mne). Mé srdce z toho křičelo, ale pak jsem si uvědomil, že Narnii mohu mít každý den, pokud budu výše uvedeným tlakům čelit statečně.

A to můžeš i Ty. Každý den máme dost příležitostí k dobrým skutkům. A jak rád říká Dan Drápal, i k tomu, abychom uprostřed moře lhostejnosti a podvodů byli ostrůvky pravdivosti, odvahy a naděje.

P.S.: Po dokončení tohoto článku jsem si uvědomil, že bych si rad, které zde hlásám, měl hledět hlavně sám. Holt kdo to neumí, ten to učí. Pomohlo mně to jasněji uchopit věci, které jsem již dlouho tušil…

Psáno pro autorův web Naděje a odpovědnost. Převzato se souhlasem autora.