Obsah

Aktuální číslo

Medvědí služba a nedostatek představivosti

Napsal Jan Kubalčík

Dovolím si krátce reagovat na text Petra Andrleho (dále jen Autor) „Nu, a tak je to s těmi evropskými dotacemi“, který vyšel 28. září 2016 v 26. čísle týdeníku Čas (ročník XXV.). (Text byl ale již 23.8.2016 publikován na serveru Neviditelný pes pod názvem „Tenký led jakýchkoli dotací, ale...“) Mám na mysli dva body.

Předně, Autor na několika místech presentuje (zjednodušeně řečeno) své přesvědčení, že za rozkrádání dotací (ke kterému dochází dlouhodobě v naší zemi) nemohou ty peníze, ale zloději. Dovozeno: nebýt zlodějů, jsou dotace skvělé – naše babičky (jak Autor přímo uvádí) by je nerozkradly, ale vyúčtovaly do posledního haléře.

Souhlasím celou svojí bytostí, že za krádež může vždy v první řadě zloděj (a nikoli např. společnost... okolnosti mohou být polehčující či přitěžující, ale nesmějí být zaměňovány za zodpovědnost zloděje, že se rozhodl krást). Jsem však realista: nezavedeme-li policejní stát s naprostou kontrolou každého kroku každého občana, k nějakým těm krádežím bude vždy docházet (zcela výjimečné situace, kdy tomu tak není, si dovolím nyní ponechat stranou…). Nevím jak Autorova babička, ale ta moje dobře znala úsloví o příležitosti, která dělá zloděje. Křehkost lidského charakteru je dějinnou konstantou – lhalo se, lže se a lhát se bude, stejně jako se kradlo, krade a nebude to jiné. S vražděním to není lepší, o dalších přikázáních Desatera nemluvě. Stavět nějakou argumentaci na tom, že přece stačí, aby lidé byli jako andělé, je zcela mimo realitu. Analogicky by se např. dalo tvrdit, že potíže s autokracií, tedy vládou jednoho, neplynou z toho, že (absolutní) moc (absolutně) korumpuje, ale z toho, že zrovna ten náš samovládce je nějaký mravně nedomrlý... a že stačí vybrat toho správného skvělého úžasného dokonalého a pak bude autokracie tou nejlepší formou vlády.

Zkrátím to: byť s mnoha názory Autora často souhlasím či alespoň sympatizuji, tentokrát takovou argumentaci musím ostře odmítnout – a to tím ostřeji, čím více tím Autor dělá své věci tak řečenou medvědí službu. Ti, kteří podporují z těch nejlepších pohnutek projekt Evropské unie (a Autor k nim nesporně patří), by měli připustit, že to lze činit i bez toho, aby bylo nutné obhajovat dotace. Pokud totiž budeme uvažovat EU jako naopak od dotačního businessu neoddělitelnou, nemůže EU obstát, neboť dotace jsou neobhajitelné (přinejmenším v dneším rozsahu a v dnešní podobě) – a dříve či později, neoddělíme-li EU od dotací, stáhnou dotace Evropskou unii ke dnu s sebou. A tím se dostávám ke druhému avizovanému bodu.

Když Autor v závěru svého textu polemizuje s historikem Vondruškou, předvádí překvapivě málo představivosti. Jedná se mi o Vondruškovo tvrzení: „Pokud bychom si o těchto penězích rozhodovali jen my sami, tvrdím, že všechno by vyšlo levněji a peníze by šly jen na to, co opravdu potřebujeme (pokud by o tom ovšem nerozhodovali současní politici, neboť každý jistě ví, kdo a kde má máslo na hlavě).“ Autor bezprostředně reaguje: „Mimo nepřesné konstrukce autor píše, že bychom si o dotacích uměli rozhodnou sami, což od počátku tak je. O tom, kam peníze přijdou, Brusel skutečně nerozhoduje. To je výhradně naše věc. ... Ovšem pak autor v závěru píše, že by o dotacích neměli rozhodovat současní politici, takže se naskýtá otázka, kdo by měl o nich rozhodovat? Všelidové hlasování?

Začnu tím méně důležitým. Opravdu si od počátku rozhodujeme o dotacích sami, jak Autor uvádí? Nerad bych se mýlil příliš, ale ony prostředky k nám „z Bruselu“ nepřicházejí nevázané. Pokud je mi známo, nemůžeme je např. vzít a svěřit je Ministerstvu obrany, neboť neplníme daný slib a na obranu nedáváme potřebných alespoň 2% HDP ročně. Naopak, tyto dotační peníze jsou účelově vázané. Jistě, nikoli na zcela konkrétní účel, ale co když opravdu potřebujeme financovat prioritněji jiné oblasti, než jsou zrovna ty, na něž jsou dotace určeny? No ano, tohle jistě může být předmětem jednání, atd. atp. – v každém případě však neplatí, že si o dotacích rozhodujeme sami. Přinejmenším o nich rozhoduje spolu s námi někdo další. Což by se zkrátka nedělo, kdybychom žádné dotace nepobírali a EU spolufinancovali pouze do té míry, do které by na nás připadal podíl na administraci záležitostí společného zájmu. To, abych se tedy k něčemu přihlásil, bych považoval za optimální uspořádání finančních záležitostí uvnitř EU (plus odvody na nějaký solidární fond, kam by se střádaly prostředky pro případy živelných pohrom apod.). Neměli jsme si žádné takové dotace brát ani v minulosti – tu však již nezměníme...

Za daleko důležitější však považuji poznámku o všelidovém hlasování, pokud by o dotacích neměli rozhodovat současní politici. Jsme na tom už vážně tak zle, že si ani přemýšliví lidé (mezi které Autor nepochybně spadá) nedokáží představit situaci, kdy by zkrátka žádné dotace být nemusely a radikálně by ubylo přerozdělování nejen na evropské úrovni, ale i na té státní, a o tyto prostředky by se občanům snížily daně? Prý „Vniveč by přišly všechny předvolební sliby kandidátů na hejtmany, krajské zastupitele a senátory, kteří mají příjem dotací ve svých programech jako formu správy věcí veřejných.“, píše dále Autor. No a? No tak by prostě (konečně) museli dámy a pánové ty své programy přepsat a začít se (konečně) zabývat něčím rozumným – místo závodění, kdo získá víc dotací...

A jak Autor píše v samém závěru: „Rázem by byly v této zemi tisíce dalších nezaměstnaných, protože by nikdo nechtěl a nepotřeboval zpracovávat žádné projekty, nota bene, nepotřeboval by ‚vlivné‘ zajištění jejich přijetí. Agentury by musely skončit. Krajské a ministerské organizace pro přijímání, realizaci a vyhodnocování projektů také. Přidružené organizace zajišťující servis, tisk programů, letáků, IT a jiné, by musely skončit také. O různých komisích a ušetřeném cestovném do Bruselu ani nemluvě. Dovedete si představit ten náhlý chaos? Ty tisíce náhle nezaopatřených?“. Cítím z té dikce, že by Autorovi zrovna tohle zase tak moc nevadilo – stejně jako mně. Tím méně však chápu, že a proč obhajuje dotace... Snad jen nerozumím v úvodu této závěrečné pasáže slovu „dalších“ – vždyť tady aktuálně téměř žádné nezaměstnané nemáme a všichni ti šikovní, získáváním dotací zocelení pracovníci by se velmi snadno uchytili na pracovním trhu, který dnes přímo hladoví po každém, kdo je ochoten tvrdě pracovat.

 

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.