Pod tímto názvem uspořádal think-tank Pravý břeh dne 19. ledna 2017 v Praze panelovou diskusi. Jejím moderátorem byl Petr Fiala, předseda ODS, dalšími členy panelu byli: Stanislav Balík, vedoucí katedry politologie Fakulty sociálních studií MU v Brně, Hynek Kmoníček, bývalý velvyslanec, ředitel zahraničního odboru KPR, Alexandr Vondra, bývalý velvyslanec a ministr, senátor, Martin Weiss, novinář, Echo 24 a Michael Žantovský, bývalý poradce V. Havla a velvyslanec, ředitel Knihovny VH.

V úvodním slově vyjádřil P. Fiala naději, že prezidentství D. Trumpa příznivě změní poměry ve světě a posílí postavení USA. Nemyslí si, že jde o nástup populistů, i když jsou mnohé jevy kontroverzní. Ukázalo se, že lidem jsou blízké tradiční hodnoty. Pokud jde o Trumpovy výroky vůči NATO, vidíme zatím samé špatné odpovědi, jako je např. snaha o prohloubení integrace EU. Brexit znamená velké oslabení pro Evropu.

H. Kmoníček vidí Trumpa jako fundamentalistu orientovaného na základní hodnoty. Jeho boj není soubojem levice s pravicí, ale souboj s establishmentem. Upozorňuje, že Trumpova dominantní politika nebude zahraniční, nýbrž vnitřní. Pokud jde o zahraniční politiku, jde Trump ve stopách R. Nixona, tedy přes Čínu. Nixon tím dosáhl s Brežněvem dohod, které by jinak dosažitelné nebyly. Trump chce takto dostat Putina na americkou stranu. My musíme dávat pozor, abychom se nestali součástí Nového údělu s Ruskem.

A. Vondra doporučuje našim politikům vyvodit poučení z Trumpovy kampaně, především pak využití sociálních sítí. Zvítězil, i když měl naprostou většinu medií proti sobě. Změna bude podstatná a Trump představuje šanci. Jeho politika je transakční – něco za něco; ta naše je neproduktivní. Trump může Spojeným státům vrátit velikost, ale může to být na náš úkor. Musíme především plnit své obranné závazky. Naše plnění hluboce zaostává a nevykazuje nárůst ani v procentech HDP, ani v absolutních číslech. Je to chyba naše, nikoli Trumpova. Již ani neposíláme vojáky do kritických oblastí. Pokud jde o Trumpovu ekonomickou politiku, obává se nástupu protekcionismu ve světě. Ve věci brexitu jsme si zřejmě nepovšimli, že tím EU přišla o jedinou zemi s účinným jaderným deterentem, francouzský nemá potřebnou účinnost. Je to problém civilizační, ztrácí se anglosaský protestantský drajv, problém jazykový (zůstane angličtina v Evropě mezinárodním jazykem?), a je otázkou, zda se udrží volný obchod; bylo by to pro nás velice potřebné.

M. Žantovský sice vidí nové možnosti pro USA i Británii, některých obav se však zbavit nemůže. Trump bude asi volit cestu protekcionismu, my ovšem potřebujeme volný obchod. Vyvolává to hrozbu eskalace nacionalismu. V krizi je celý politický proces v Evropě, viz nízká a neustále klesající účast ve volbách do Evropského parlamentu. Alternativní představy o demokracii získávají půdu a s tím narůstá i polarizace společnosti. Nesmíme dopustit rozdělení demokratické části společnosti. Je nutno pečovat o obranyschopnost. Bude třeba reformovat EU, doporučuje návrat od Lisabonu k Nice.

S. Balík upozorňuje, že úspěch má ten, kdo mluví jednoduše a srozumitelně. Je třeba vzít na vědomí, že mnozí lidé politikou nežijí. V různých průzkumech se ukázalo, že lidé často ani nevědí, do jakého orgánu volí, že bude nějaké druhé kolo a k čemu je to dobré. Považuje za potřebné posilovat samosprávu, vrátit např. školství školským radám a rodičům. Nedokázali jsme vytvořit dobrý stavební zákon, ani lepší školství. Vlnu souhlasu v sále získal citací veršů J. Žáčka, jimiž básník oslavil rodinu, i odmítnutím hlasů, jež se proti těmto veršům ozvaly.

M. Weiss řekl, že změny vytvářejí jiný svět, než na jaký jsme byli zvyklí. Vzniká velká nejistota, důležitá teď bude Trumpova personální politika. Republikánští voliči nebyli dosavadní politikou obsluhováni. Soudí, že nyní přestane mít smysl zabývat se konflikty zájmů, nepotismem a podobnými jevy. Pokud jde o brexit, ještě jsme nedomysleli, jak je špatný pro Evropu i pro nás. Bylo by ovšem kontraproduktivní přemýšlet, jak Brity potrestat.

Po těchto příspěvcích byla otevřena diskuse. Hned v jejím ůvodu se dotázal účastník z Parlamentních listů, kdy dojde k czexitu, když si jej 85 % našich občanů přeje. Všichni panelisté s naprostou rozhodností dotaz odmítli, neboť se zakládá na nepravdivém údaji. Všichni také odmítli czexit, jde jim pouze o reformu Unie.

Diskuse podle mne ukázala, že kromě pozitiv existují v přicházejících změnách i rizika, která možná, alespoň pro některé účastníky, převažují. Za vysoce pozitivní považuji příkré odmítnutí czexitu. Jenže: co to přinese, pokud bude přijata alternativa v podobě ústupu do stavu, pro který EU zakládána nebyla a který mohl sloužit jen jako cíl jedné etapy, dnes již překonaný?