Obsah

Aktuální číslo

Od jednoho muslimského čtenáře

Napsal J. R. Nyquist

Dostal jsem zajímavý dopis od bývalého islamisty v Německu. Líbila se mu moje nová kniha „Der Tor und Sein Widersacher: Die Metaphysik des Bösen“ (Blázen a jeho protivník: Metafyzika zla – měla by, najdu-li vydavatele, brzy vyjít anglicky pod názvem The Fool and His Enemy). Už dříve jsem od muslimů obdržel několik přátelských mailů, avšak tento si zasloužil zvláštní odpověď. Muslim, který mi napsal, se vyjádřil takto: „V mládí jsem se zapletl s mnoha islámskými proudy a asi na rok jsem se stal pravověrným džihádistou a předním propagátorem al-Káidy v Německu.“

Překroucené křesťanství – překroucený islám

Neuvádí přesně proč se to stalo, ale píše o změně, kterou prožil v srdci: „Byl jsem veden k tomu, že jsem dlouho sebekriticky rozebíral [islamistickou] ideologii, ale opustil jsem ji a v upřímném přesvědčení jsem zatoužil přispět k bezpečí [Německa].“

Udělat něco takového je projevem statečnosti – a osobnosti zvláštního druhu. „Po celou tu dobu,“ napsal, „jsem byl stále konzervativním člověkem...“ A dodal: „Sdílím [vaše] přesvědčení ... s výjimkou pohledu na islám. Jsem věřícím muslimem a ani po letech intenzívního studia islámu nevidím nic, co by zde bylo v rozporu s antikomunistickými postoji – ba právě naopak. Chápu, že to vypadá, jako by problémem byl islám, jenže ve skutečnosti existuje větší nebezpečí, a tím není islám. Zevšeobecňování týkající se islámu je navzdory příchodu džihádistického terorismu chybné. Ve skutečnosti to byl komunismus, který zneužil islámu a vytvořil jeho zvrácený obraz právě tak, jako to udělal s křesťanstvím.“

Muslimský pisatel pravdivě dodává: „Neměl byste zapomínat, že podle komunistů byl Ježíš prvním socialistou. Shodneme-li se na tom, že to je překrucování křesťanství, zkuste si představit jiné obraty a překrucování, jejichž pomocí by se také islámu dalo zneužít pro rozmach levičáckého terorismu a destabilizaci Západu. Vznikla jakási ‚teologie osvobození islámu‘, která je v rozporu s dávným islámským učením. Muslimové dodržují mnoho tradičních a konzervativních pravidel a všechno socialistické je jim odporné. Považuji proto za důležité, aby náš nevelký hlouček konzervativních, antikomunisticky smýšlejících lidí držel pohromadě, třebaže se v náboženském smýšlení lišíme. Právě padělek islámu nahání svými útoky strach potenciálním spojencům islámu autentického a odstrašuje je od spojenectví proti komunismu. Mám muslimské přátele, kteří smýšlejí podobně jako já, avšak vzhledem k opakujícím se útokům na islámské náboženství jsou rezervovaní a pochybují o tom, že by spojenectví se západními konzervativci bylo možné. Přichází mi proto na mysl Reagan, křesťanský věřící, který spolupracoval s náboženskými muslimy na zkrocení sovětského komunismu. A zcela na závěr bych rád poděkoval vám a vaší zemi za to, že bojujete proti zlu; neboť boj proti komunismu je skutečně bojem dobra proti zlu. Na jedné straně stojí náboženství, svoboda a hodnoty; na té druhé vidíme komunismus a s ním otroctví, korupci, bezpráví, ateismus atd. Jsem proti rovnostářským náboženstvím, politicky korektnímu ovládání mysli, a vidím, že křesťanství a islám mají mnoho společného, z čehož plyne společný zájem: bojovat proti zlu, které má podobu komunismu. Já dnes bojuji proti radikalizaci islámu. A přece – pokud Západ vidí ve všech muslimech nepřátele, vleče nás to všechny do socialistického tábora Ruska, Číny a Íránu. Kdybychom podle stejného logického modelu naslouchali tomu, co komunisté prohlašují o Ježíši, pak by boj proti komunismu znamenal boj proti křesťanství. Měli bychom snad padnout do této léčky? Musím zdůraznit, že mnoho křesťanů kolaboruje s komunisty, například v oblasti propagandy klimatických změn. Podívejte se, jak Merkelová používá křesťanství a Boha, aby si zavázala lidi. A právě tak je dnes křesťanská charita zástěrkou pro zrádné akce a na křesťanském zdůvodňování vidíme obecně, jak náboženství hraje stejnou roli, jako zneužívané islámské náboženství.“

Návod na krveprolití

Na tom, co říká, opravdu něco je. Rusko a Čína svými taktikami infiltrace ohrožují jak islám, tak Západ. Neznamená to ovšem, že na staletí nepřátelství mezi islámem a křesťanstvím lze zcela zapomenout. Minulost je důležitá a bylo by třeba dát ty účty do pořádku. Proti Rusku a Číně se muslimové a křesťané mohou spojit ke společnému postupu. Nemůžeme to však udělat, budeme-li sami sebe obelhávat v tom, co se týká naší minulosti.

Proti komunismu by muslimové a křesťané spolupracovat měli. Takové spojenectví by přineslo prospěch oběma stranám. Reagan dělal přesně to – v Afghánistánu, tím, že pomáhal tamnímu odboji. Jenže všichni víme, jak to dopadlo. Podporovali jsme islámské bojovníky – a vysloužili jsme si tím jen útoky muslimských teroristů, kteří z afghánských jeskyní pracovali proti naší vlasti. Moskva těch teroristů patrně zneužívala, ale to nečiní islám o nic méně problematickým.

Když to píši, neprožívám touhu zaútočit na islám. Jenom mluvím jako politický realista a ne jako politický fantasta. Proč by se muslimům mělo dovolovat, aby se ve velkém počtu stěhovali do Německa? Není to muslimská země. Skutečně mne mrazí při pomyšlení, že by se Německo – jednou – mělo islamizovat. Protože jsem ze Západu, vážím si západní kultury, vážím si odkazu Řecka a Říma, dávné Skandinávie i Německa. Islám není mým dědictvím, nýbrž dědictvím cizí civilizace. Je normální a správné, abych se stavěl proti kolonizaci Evropy muslimy, stejně jako by muslim měl právo stavět se proti kolonizaci Arábie Evropany. Muslim netouží vidět, jak se do Mekky proudem valí pohané. Západní konzervativec netouží vidět muslimy, jak se proudem valí do Berlína a do Stockholmu.

Shodněme se na tom. Každá strana si chce zachovat své území a dědictví. To, že to píši, neznamená útok na islám. Raději nechme muslima, ať se drží svých zemí a křesťan svých. Neměli bychom v srdci Evropy míchat muslimy s nemuslimy, neboť, pokud toužíte po krveprolití – toto je návod. Konečným výsledkem by bylo, že by každý vraždil každého. Islám není slučitelný se západními způsoby. Říci to neznamená útočit na islám. Ti, kteří jsou na obou stranách tohoto rozdělení moudří, by měli být dost moudří na to, aby viděli, co se děje. Nápad přemístit milióny muslimů do Německa není pro Němce dobrý. A není dobrý ani pro muslimy. Tím, kdo umístěním dvou štírů do jedné lahve získá, bude Moskva. A pokud jsou dnes Němci politicky korektní, nezůstanou takoví navždy. Jednoho dne procitnou – a staré pudy vyplavou opět na povrch.

Islám tradičně byl a je náboženstvím válčícím s křesťanstvím. A jako takový je nejstarším nepřítelem Evropy. Je to náboženství, které proti nám vedlo válku po mnoho staletí. Většina zemí dnes obsazených muslimy byly původně provincie římského impéria. Někteří z nás si připomenou, že islám zasadil drtivou ránu evropské civilizaci, neboť zničil středomořský obchod pirátstvím, vyplundroval mnoho měst, odvlekl milióny lidí do otroctví. Islámští válečníci vtrhli do Egypta, Libye, Španělska, Francie, na Sicílii, do Itálie, do Sýrie. V 15. století vydrancovali Byzantskou říši. Vpadli na Balkán a do střední Evropy; podmanili si Uhry a táhli na Vídeň. Dnes islám nevládne Evropě proto, že jeho armády byly poraženy evropskými. Vzhledem k těmto hrozným dějinám vám možná začne svítat, jak se asi cítí Evropan, který něco ví o historii. V našich městech slýcháme svolávání k modlitbě – i volání muslimů po vytvoření chalífátu v Evropě. Jak by vám asi bylo, kdyby křesťané začali zaplavovat Arábii a stavět tam kostely?

Povinný válečný stav

Obávám se toho „náboženství míru“. Těch „devatenáct statečných“ vzdušných pirátů z 11. září byli muslimové – byť si třeba jejich vražedné city zmanipulovala Moskva. V letech před tímto útokem přišla Amerika na pomoc muslimům v Kosovu. Za První války v Zálivu jsme bránili Saúdskou Arábii. Amerika pomáhala věřícím v Afghánistánu. Činili jsme tak v naději na mír mezi námi. Avšak islám není náboženstvím míru. Nebyl jím ani pro křesťany v Libanonu nebo pro hinduisty na [indickém] subkontinentě či pro Srby a Chorvaty, pro Bulhary anebo pro Rusy. Islám není náboženstvím míru. Možná jste mírumilovný muslim. Možná chápete islám jinak. Jenže, jak ve své knize „The Political Language of Islam“ (Politický jazyk islámu) zdůraznil učenec Bernard Lewis, „základem závaznosti džihádu je obecná platnost muslimského zjevení. Boží slovo a Boží poselství platí pro veškeré lidstvo; povinností těch, kteří je přijali, je bez přestání usilovat (džáhada) o obrácení nebo alespoň o podrobení těch, kteří je nepřijali. Tento závazek není časově ani prostorově omezen. Musí pokračovat, dokud celý svět buď nepřijme islámskou víru nebo nebude podroben moci islámského státu.“ [str. 73]

Než dojde k podrobení celého světa, je svět – a to musí muslim, který mi píše, vědět – rozdělen na Dům války, který si podrobuje celý nemuslimský svět, a na Dům islámu. Lewis píše: „Mezi těmito dvěma [domy] trvá morálně nezbytný a právně i nábožensky povinný válečný stav a to až do konečného a nevyhnutelného triumfálního vítězství islámu nad nevěřícími. Podle právnických knih by v případě výhodnosti mohl být tento válečný stav dočasně přerušen buď oficiálním nebo krátkodobým oboustranně dohodnutým příměřím. Nebude [však] moci být zakončen mírem, nýbrž výhradně konečným vítězstvím.“

Rád bych věděl, co by na to řekl můj muslimský čtenář v Německu. Řekl by, že „útočím“ na islám? Nebo by připustil, že islám „popisuji“? Lewis říká, že s tím, co jsem tu napsal, by nesouhlasila pouze menšina muslimských učenců. „Útočí“ tedy na islám i oni?

Oceňuji, že muslim, který mi napsal, rozpoznává hrozbu ze strany Moskvy a Pekingu. A existuje tedy dobrý důvod pro příměří mezi Západem a islámem. Jenže co až se Rusko samo vyčerpá a nevyhnutelně zhroutí? Rozpoutají potom muslimové válku proti Západu?

Západ je ve vážném stavu úpadku a zmatku. Proto jsem svou knihu psal pro Němce. Nepsal jsem ji pro muslimy v Německu. Myslím, že bychom měli být dočasnými spojenci, avšak budeme-li zakrývat pravdu o Domě islámu a Domě války, nevzejde z toho nic pozitivního.

Důvodné obavy

Pro muslima v Německu, který mi napsal, mám otázku: Co si má Zápaďan myslet o vašem hromadném přistěhovalectví do srdce Evropy? Je mírumilovné? Nebo jednou, až nabudete síly, máte v plánu zaútočit, jako se stalo křesťanům v Libanonu? Promiňte, ale posuzuji vaše náboženství podle jeho dějin a podle doktrín, které vyhlašuje. Neposuzuji je podle politicky korektního měřítka idiotského liberála, který si myslí, že všechna náboženství jsou jedno a že by nikdo neměl mezi jednou a druhou vírou činit rozdíl. V tomto okamžiku bych řekl, že i kdyby se Rusko ještě jednou zhroutilo, kráčí Evropa vstříc nejtěžšímu možnému nebezpečí. Pokud si myslíte, že zaujímat takový postoj je rozhodně nemoudré, povězte mi, kde jsem se ve svém rozboru dopustil chyby. Sdělte mi, prosím, v čem se věcně mýlím.

Příměří mezi národy by se mělo zakládat na politickém realismu, ne na politickém fantazírování. Svět je jednou takový – a nikdo z nás ho takovým neudělal. Pouze jsme od svých prapředků zdědili konflikty, které svět obdržel již před naší dobou. Evropa je domovem Němců, Švédů, Norů, Francouzů, Holanďanů atd. Vaše náboženství hrozí, že vytlačí tyto národy a kultury, zruší naše svobodné instituce, připraví nás o mír a pokoj a nahradí ho terorismem a násilím. Však nám už byl islám nenápadně vnucen politickou korektností.

Že komunisté manipulují křesťanství? Ovšemže! Rusko a jeho přisluhovači pronikají do všech náboženství a „dobyli je zevnitř“. Avšak v praxi to znamená, že se křesťanství stává stále pacifističtějším a bezmocnějším, kdežto islám je stále bojovnější a prosazuje se důrazněji. Právě tuto dialektiku uvedli stratégové v Moskvě do pohybu, aby vyvolali krizi – v naději, že z ní budou těžit. Kristus řekl: „Miluj svého nepřítele.“ Pravil: „Nastav druhou tvář.“ Islám říká: „Veďte válku proti modlářům.“ Praví: „Vražděte je, kdekoli je najdete.“ Rusové a Číňané objevili v islámu „ledoborec“ revoluce. Vaše náboženství škodí Západu a dělá vše, co může, aby se zásah Ruska do evropských záležitostí stal nevyhnutelným a nezbytným. Vaše náboženství dláždí cestu ateisticko/socialistickému vyhlazení veškerého náboženství. Chápete to? Podívejte se na dialektické využívání islámu a na cestu, kterou islám přirozeně kráčí, je-li tato cesta volná.

Islám je neslučitelný s křesťanstvím, neslučitelný se svobodnými institucemi, neslučitelný s evropským způsobem života – mnohoženstvím počínaje a právem šaría konče. To dvojí nemůže (v míru) v srdci Evropy koexistovat. Nemám rád válku a po válce s islámem netoužím. Pouze líčím věci takové, jaké jsou. Evropané nechtějí během vánočních nákupů hynout pod koly náklaďáku. Nechtějí kvůli nesouhlasu se zásadami islámu vyletět do povětří nebo se stát obětí úkladné vraždy. Cenzurovat knihy a časopisy jen proto, abychom se nedotkli citů muslimů – to není náš způsob. Raději bychom s muslimy žili v míru, to však je možné jedině tehdy, je-li mezi námi obhajitelná hranice. Vy máte svoje země a my zase svoje. Nechceme, aby nás postihl osud libanonských křesťanů, kteří se domnívali, že žijí s muslimy v míru – až na ně jednoho dne muslimové podnikli strašlivý a nečekaný útok. Tehdy pršela ujištění o pokojném záměru – a budou pršet nanovo. My ale nechceme ujišťování. Chceme pevnou, obhajitelnou hranici. Nechceme, aby Dům islámu vrazil se svou válkou do naší kanceláře, až tam budeme mít vánoční posezení, ani aby prořízl hrdlo letušce, aby náš let do New Yorku mohl být zneužit ke stržení mrakodrapu. Prosím, promiňte nám ten náš strach. Máme k němu důvod.

Komentář uveřejněn k 16. lednu 2017. Převzato se souhlasem autora. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložila Ivana Kultová. Mezititulky redakční.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.