Obsah

Aktuální číslo

Je chráněná příroda ohrožena senátory?

Napsal Jaroslav Cabal

Se zájmem jsem si přečetl články v Jihomoravské příloze MF Dnes ze dne 16. února 2017, týkající se nejen dvou místních chráněných území, ale i novely zákona o ochraně přírody a krajiny. Asi proto, že se neskromně pokládám za milovníka přírody. Byl jsem také poslancem ČNR v čase, kdy byl zásadně novelizován příslušný zákon a zároveň zřízen Národní park Podyjí.

S autorkami článků se zcela jistě shodneme alespoň v tom, že NP Podyjí a Národní přírodní rezervace Pálava jsou jedněmi z nejkrásnějších koutů naší země a nejvyšší stupeň ochrany přírody si jistě zaslouží. Není tedy divu, že tato místa přitahují značnou pozornost milovníků přírody jak odborných, tak laických.

Vraťme se však k uveřejněnému textu ve vztahu k procesu schvalování novely zákona o ochraně přírody a krajiny. Nejdříve si všimněme Podyjí. Úderný nadpis, že změna zákona ohrožuje tento národní park, vychází evidentně z dílny stoupenců zaslepeného a povrchního environmentálního fanatismu. Ten, kdo si pozorně prostuduje jeho znění, které bylo nedávno schváleno Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, a promítne do něj změny navrhované Senátem, musí dospět k neochvějnému přesvědčení, že žádná z těchto variant neohrožuje existenci a účel národních parků, a to ani v nejdivočejších představách, pokud k tomu sami ochránci či příslušné ministerstvo notně nepřispějí.

V souboji o konečné znění zákona o ochraně přírody a krajiny se střetávají tři mohutné zájmy. Tím prvním jsou ty podnikatelské, které mají zájem více otevřít chráněné oblasti pro dřevařský průmysl, zemědělství, nebo pro rekreační byznys. Druhou zájmovou skupinou jsou obce, jejichž katastry leží v některé ze zón a v jejichž rozvoji jim brání často absurdní požadavky militantních ochránců přírody (ti rozumní bývají, Bohužel, mnohem méně slyšet). A konečně tím třetím zájmem je ochrana přírodních lokalit. Tuto třetí „sílu“ však můžeme směle rozdělit na dva podsoubory, tedy na tu chaotickou fanatickou a vedle ní méně kontroversní (rozumnou), chápající první a druhou sílu jen do té míry, aby se jako výsledek vzájemných střetů stav chráněných území postupně zlepšoval a ve vylidňujících se obcích mohli lidé normálněji žít.

Pokud si tedy z tohoto pohledu přečtete návrhy Senátu, tak ten nemění nic, co by mohlo zakládat domněnku ohrožení přírody. Zákon přesně popisuje možnosti, které mají jednotlivé zájmové skupiny při tvorbě předpisů, jež budou na chráněných územích platit. Jen zdůrazňuje hospodářskou funkci v pásmu kulturního lesa a umožňuje posílenou účast obcí při přijímání důležitých dokumentů, kterými se budou orgány ochrany přírody v národních parcích a ostatních chráněných území řídit. Obce tedy, podle senátní verse, budou zastoupeny nejen v Radě národního parku, ale stanou se i neopominutelnými účastníky správních řízení, která se dotýkají jejich katastrálních území. Pokud by se (zejména v NP Šumava) v pásmu kulturního lesa užívaly metody schválené v lesohospodářských plánech (dle návrhu senátorů), neznamená to, že by se v nich mohlo ničivě těžit. Vždyť by tyto normy tvořilo vedení parku. Navíc je možné využít nových příležitostí k rychlejší obnově původních lesních kultur na úkor kůrovcem poničených monokulturních smrčin.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že „posílení“ účasti obcí v rozhodovacích procesech sice může přinášet problémy, ale nikoliv takové, které by ohrozily existenci chráněných území. V obou případech, totiž varianty schválené Poslaneckou sněmovnou a Senátem, bude mít v citlivých (sporných) případech konečné rozhodovací právo ministerstvo, do jehož gesce ochrana přírody náleží.

Takže řeči o tom, že senátní návrhy umožní budování asfaltek a obrovitých rekreačních areálů, vyslovené panem ředitelem NP Podyjí, považuji za scestné a sloužící pouze k mobilizaci nedostatečně informovaných. Navíc je vyslovil člověk, který nechal vybudovat právě z asfaltu cesty uvnitř střediska správy parku u Podmolí. Vystavěl tam také nové nepřehlédnutelné budovy připravené k ubytování nějakých osob. Nahradil tak přirozenější a vhodnější komunikace ze šotoliny… Také někteří zaměstnanci NP se v jeho první zóně chovají jako na svém dvoře. Setkal jsem se s tím, že tam ulovili divočáka s nějakým VIP. Byl bych velmi zvědav, zda bylo ulovené zvíře vykázáno v účetnictví. Pokud tedy budou tito lidé mít nad touto lokalitou plnou moc, „zprivatizují“ si ji pro sebe podobně, jako lesáci využívají své obory.

Osobně bych zákon vůči správám parků velmi zpřísnil, a divte se, v opravdovém zájmu přírody. Tak například by mělo být v zákoně jasně povoleno kácení kůrovcem napadených stromů i v bezzásahových územích, než abychom zažili scénář dotažený do neobyčejně smutného konce ve Vysokých Tatrách. Dřevo, které tam chaoticky leží a tlí, neumožňuje osázení postižené lokality v původní struktuře, která předcházela dnešním smrkovým monokulturám. Navíc by bylo smysluplně využito postižené dřevo. Přirozená obnova porostů, které by měly být všeobecně přijatelným cílem, je iluzorní, protože se v půdě po více jak dvou staletích intenzivního monokulturního hospodaření nemohly zachovat klíčivá semena původních druhů.

V NP Podyjí je potrava pro kůrovce (naštěstí) vzácná, jehličnany jsou (až na výjimky) pilně káceny, a tak ani rozsáhlá záchranná těžba na jeho území nehrozí.

Dále považuji za potřebné přehodnotit v tomto parku síť turistických stezek, které se nyní vyhýbají tak krásným vyhlídkám, jakými jsou mohutné skály Liščí a Vraní. Rozumná správa by také měla umožnit vodákům řízené, ochránci kontrolované, splouvání nádherného dyjského kaňonu – pokud tomu nebrání rakouští ochranáři, nebo vodohospodářská opatření (například ochrana zdrojů pitné vody).

Vedení NP by se také mělo zamyslet nad četností jím řízených vycházek do zajímavých míst, která leží mimo turistické chodníky, také pro amatérské zájemce. Lepší propagací těchto toulek by se snížila četnost nekontrolovaného pohybu osob v přísně chráněných místech, potažmo by se snížila nutnost přislušné kontroly. Na hlavních přístupech (Znojmo, Podmolí, Čížov, Vranov) bych také přivítal interaktivní presentační místnosti. Jedna taková vzorová je v budově správy v rakouském Hardegu.

Nenalhávejme si, že hlavní příčinou střetu při schvalování zákona o ochraně přírody a krajiny je diametrálně rozdílný pohled na metody používané v NP Šumava. Zatímco někteří aktivisté prosazují neprozíravý scénář rozšiřování bezzásahových zón, ve kterých jsou dokonce zapovězeny i záchranné zásahy proti přemnožování kůrovce (tedy vrcholně smutného „Tatranského“ scénáře), jiná (méně hlučná) preferuje „Zelenou Šumavu“, tedy nejnutnější (mnohem rozumnější) ochranu lesů před jejich neužitečnou likvidací přičinlivým broukem, což zároveň dává příležitost pro obnovu původních druhových společenstev.

Na jedné straně se fanatici na Šumavě poutají ke kůrovcem napadeným stromům, na straně druhé se na Pálavských kopcích vesele kácí. Nic proti tomu, že k zemi padají nepůvodní dřeviny. Ale likvidovány jsou i ty, které sem patří. Důvodem pro tuto činnost je prý záměr udržet stepní společenstva. Zarůstání těchto partií Národní přírodní rezervace křovinami započalo nedlouho po likvidaci stáda koz bezoárových, které tam byly nepůvodním druhem. Ale nepůvodní je také početnější stádo muflonů, a těch se (naštěstí) ochranářský fundamentalismus nedotknul. Tyto živé „travní sekačky“ ve vzájemné spolupráci udržovaly stepní porosty spolehlivě, a bez finančních nákladů, mnoho desítek let. Divoké kozy však doplatily na jeden z mylných názorů ochranářů, kteří tvrdili, že svými paznehty nepůvodní zvířátka narušují travní drn, a že takto způsobují přílišnou erozi půdy. V současnosti zde – za dobrou úplatu – správa rezervace organizuje pastvu jiných koz (domestikovaných) s vysvětlením, že svými nožkami, světe div se, rozrušují travní drn tak blahodárně, že semena vzácných rostlinek mohou snadněji zapadnout do půdy a vzklíčit… Téměř po celé léto také můžete na Pálavě potkávat sekáče se řvoucími a smrdícími motorovými sekačkami. A v kritizovaném článku se pálavští ochranáři chlubí tím, že výše popsaná péče bude stát 36 milionů… Navíc tuto úchvatnou národní přírodní rezervaci nákladně „zkrášlili“ nevzhlednými ploty a schody, které ztěžují pohyb vozíčkářům…

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že zatímco na jednom konci republiky ochranáři nechávají vyloženě umělou (nepůvodní) přírodu svému osudu, jinde ji zase „zdařilými“ pokusy ovlivňují a na přirozené přírodní procesy se spolehnout odmítají.

Autor je členem Konzervativní strany.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.