Aktuální číslo

Zarážející slepota

Napsal Jan Kubalčík

V letošním čísle 22 týdeníku Echo, z 1. června 2017, vyšel na str. 34 – 36 text Kryštova Pavelky (dále jen Autor) „Bílí muži na tahu“.

Odrazovým můstkem je Autorovi přednáška „Šance normálního muže ve věku politické korektnosti“, která se pod záštitou Tomia Okamury konala na půdě Poslanecké sněmovny 11. května. Pro pochopení Autorova náhledu na dané téma jsou pak příznačné tyto pasáže: „Sněmovní přednáška o ohrožení chlapů růžovou kastrující armádou feministek, gayů, transsexuálů a lidí z neziskovek mohla na člověka z velkoměstsky liberální sociální bubliny působit poněku obskurně. Nicméně není pochyb, že podobně zabarvená vyprávění nabírají v rámci Západu na popularitě...“ a v samém závěru: „V kavárně ... se ... sešla skupina lidí žijící ve světě, kde jsou bíli heterosexuální muži ohroženou menšinou, kde globální elity plánují vyhlazení celých národů, kde zvrhlíci chtějí odlákat matkám syny a převychovat je dle zásad genderové totality. Tento svět nemá s žitou realitou českých občanů, léta Páně 2017, společného vůbec nic.

Předně, Autor se ani nepokusil zamyslet se, jestli náhodou na celé věci přece jen není něco pravdy. Má jasno: ani zbla. Na popularitě v rámci Západu sice podobně zabarvená vyprávění nabírají, ale to nemá ni společného s realitou – jsou to právě a jenom vyprávění. Zjevně se mu nikdy nedostala do ruky kniha Gabriely Kuby „Globální sexuální revoluce“, nebo, ať zůstaneme doma, „Vztahy, Sex, Rodina“ Dana Drápala. Neslyšel o Dlouhém pochodu institucemi ani o gender mainstreamingu. Nemohu to hodnotit jinak, než jako intelektuální lenost. Tedy, přinejlepším.

Druhá z citovaných pasáží se pak vyznačuje zejména tím, jak v ní autor záměrně přestřeluje. Tedy, možná že takto přestřelovali i někteří účastníci zmíněné přednášky – nelze to vůbec vyloučit a Autor by tím byl částečně omluven... Přesto by si však mohl např. o realitě snah některých příslušníků globálních elit ledasco ovlivňovat popovídat třeba se svým kolegou Danielem Kaiserem. A že řada z kritizovaných jevů (naštěstí) s patřičnou razancí do České republiky ještě skutečně nedorazila? Budeme prostě čekat, až se tak stane? Není vhodnější tomu preventivně předejít? Jen pár stránek před textem Autora, tedy ve stejném čísle týdeníku Echo, v článku „Diktátoři životního stylu“ Lenka Zlámalová píše: „Průkopníkem ochrany před sebou samými se stal newyorský starosta Michael Bloomberg. ... V roce 2012 prosadil v New Yorku jako ve vůbec prvním americkém městě zákaz prodeje sladkých limonád v kelímcích, jejichž objem byl větší, než 0,473 litru. ... Do pěti let přišel bloombergismus do Evropy.“ I s ní by si Autor mohl popovídat – v tomto případě o tom, jak špatně se dokážeme bránit před nápady tohoto druhu, přicházejí-li ze západu.

Kromě toho, popírání samétné existence daného tématu, resp. přesvědčení, že jej zprovodím ze světa tím, že toto téma, nejlépe i se všemi, kteří vnímají jeho relevanci, zesměšním, je nejlepší cestou k tomu skutečně se jednoho krásného rána probudit ve světě sešněrovaném kvótami, s rodinou pod drobnohledem státu bez místa pro jakoukoli intimitu, s absurdním nepoměrem mezi bagatelní závažností nekterých prohřešků a rozsahem trestu, který za ně má následovat a tak by se dalo dlouho pokračovat. Děkuji, nechci. Vlastně tohle je hlavní důvod, proč jsem se odhodlal na článek Autora zareagovat.

Konečně, problém tedy netkví, jak se domnívá Autor, v obskurnosti tématu. Téma je zcela v pořádku, přestože někteří z těch, kteří o něm mluví a hájí onu vysmívanou normálnost, z hlouposti či z jiného důvodu, nedokáží být uměření a často zveličují... a liberální komentátoři jako je Autor to pak s gustem rozvinou. Problém spočívá v tom, že přinejmenším pro některé z lidí, kteří se dnes a tady tohoto tématu nejhlasitěji chápou, jde o téma zástupné: jejich ústa sice mluví v daném ohledu pravdu, ale šíje je skloněna směrem ke Kremlu.

Autor je předsedou Konzervativní strany.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.