Obsah

Aktuální číslo

Editorial

Napsal Vox Occidentis

Vážení čtenáři,

toto číslo je z velké většiny složeno z textů Romana Jocha a Dana Drápala. S výjimkou jednoho kratičkého už všechny někde vyšly – ale stojí za přečtení a pokud vám tedy některý z nich unikl, zde vám dáváme příležitost to dohnat.

Naše schopnost vyzrát na ledasjaké nařízení je pověstná. Pěstujeme ji, trénujeme a s vynalézavostí sobě vlastní (pokud jde o to něčemu se vyhnout) ji rozvíjíme od dob zpuchřelého Rakouska-Uherska, přičemž období mezi lety 1948 a 1989 bylo pro rozvoj příslušné dovednosti tou nejlepší živnou půdou. Nedávné zavedené EET dává opět příležitost zazářit „občůrávacímu“ přístupu v plném lesku. Příkladem jsou tzv. Darovací trhy. Jejich podstatou je, že za zboží se na nich neplatí: taková mrkev je věnována darem... a na oplátku zase obdarovaný daruje peníze, přičemž dar se do své určité hodnoty (15 tis. Kč) nedaní. Jsme jako přímo uvnitř známeho vtipu: Servus Kohn! Servus Roubíček! Jak provádaj ty husy? No, jak: dám si inzerát... Po dvou týdnech jde Roubíček znovu za Kohnem: No to mi pěkně poradili – dal jsem si inzerát a druhý den u mě bušili na dveře financové... Prosim jich, a co si dali za inzerát? No přece: prodám husu za 200 Kč. Sou mešuge? Takovej inzerát přece musí vypadat úplně jinak: před synagogou jsem ztratil 200 Kč – poctivému nálezci daruji husu. Když se někdo snažil vyhnout nějakému nesmyslnému nařízení totalitního státu, bývalo to většinou pochopitelné, často dokonce chvályhodné. Když však nařízení tak špatná, že je správné je obcházet, vydává stát demokratický, je to opravdu na velkou pováženou. Velmi rychle se tak totiž můžeme ocitnout v situaci, ve které je relevantní používat termíny jako „občanská neposlušnost“, „delegitimizace režimu“... A to si nikdo rozumný nepřeje.

V Evropské parlamentu proběhla na přelomu května a června debata o stavu médií v České republice. Ještě před tím se k faktu, že tento bod byl dán na program jednání, vyjádřila řada českých europoslanců. Jak se lze dočíst např. v textu „Babišova média si vyřešíme u nás, vzkazují čeští europoslanci“ (Echo24.cz, 12. 5. 2017), podle Pavla Teličky (ANO) bylo vhodné debatu stáhnout, neboť „se tak Česká republika dostane do pozice země, na kterou bude nahlíženo podobnou optikou jako na Polsko či Maďarsko, ačkoliv reálně je mezi nimi ‚nebetyčný rozdíl‘.“ Stejný text je pak zdrojem i této citace: „Předseda české delegace v EPP Luděk Niedermayer (za TOP 09) je k plánu poněkud vstřícnější. ‚Nebylo to ale něco, co jsme my iniciovali,‘ řekl. Europoslanci debaty o situaci v členských zemích obvykle vítají i proto, aby se o věcech mluvilo a aby další státy se různými pochybnými kroky neinspirovaly. Lidé jako maďarský premiér Viktor Orbán, šéf polské vládnoucí konzervativní pravicové strany Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslaw Kacziński či Andrej Babiš Evropu podle Niedermayera posouvají ‚k jiným hodnotám a pravidlům‘.“ Když něco takového prohlásí pan Telička, moc se nedivíme. Ale od poslance zvoleného za TOP09 bychom takový úlet skutečně nečekali. Viktor Orbán a Jaroslav Kacziński si od konzervativců zaslouží v mnoha ohledech (nikoli nutně v absolutně všech...) podporu. Rozhodně si nazaslouží levné odsudky via srovnávání s někým, jako je pan Babiš.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.