Obsah

Aktuální číslo

Sexistické prasátečko a já

Napsal Silvie Luisa Brázdilová

Znáte anticenu Sexistické prasátečko? Uděluje ji nevládní organizace Nesehnutí, která prostřednictvím stránek www.prasatecko.cz hledá nejsexističtější reklamu. Letos se koná již devátý ročník. Sexistické reklamy nominuje a následně hlasováním vybírá veřejnost. Organizátoři nicméně na stránkách soutěže vysvětlují, jaké reklamy mohou mít „vážné dopady na celou společnost“ a měly by tedy být adepty na tuto anticenu. Kromě takových prohřešků, jako je využívání násilí, sexu či vytváření mýtu krásy, by tzv. etická reklama neměla stereotypizovat muže a ženy. Na stránkách se konkrétně píše:

Chceme etickou reklamu.

Etická reklama nezobrazuje ženy a muže ve stereotypních pozicích. Běžně vídáme, že muž se stará o rodinu i domácnost a chceme to vidět i v reklamě. Reklama není jen prezentací daného produktu, ale utváří také kulturní a společenské hodnoty.

A dále, hned první pravidlo soutěže říká: „Každá reklama zařazená do soutěže musí splňovat minimálně jeden bod ze seznamu kritérií sexistické reklamy.“ Tam, mimo jiné, patří toto kritérium:

Dává muže a ženy do jasně oddělených rolí. Reklama ukazuje jen omezené spektrum zkušeností mužů a žen. Muži vystupují jako profesionálové, manažeři a nadřízení. Ženy zase jako matky, hospodyně a objekty touhy.

Zde jsem ucítila svoji příležitost. Na internetu jsem opakovaně narazila na něco velmi znepokojivého, na něco velmi, velmi stereotypizujícího. Řekla jsem si, že se snad i já budu moci konečně zapojit do Sexistického prasátečka a přispět k tomu, že naše společnost bude zase o něco lepší a naše budoucnost zářnější. A co bylo oním hrůzným výjevem? Jde o vyobrazení tří běžících osob: muže, ženy a dítěte. První je samozřejmě muž a ztvárňuje tak odvahu, průbojnost, nezdolnost. Žena běží druhá a za ruku drží vlající dítě. V duchu jsem hvízdla: stereotyp jak kráva, tedy pardon, spíš prase, vlastně prasátečko.

A už to jelo. Zkrátka jsem si nemohla pomoct. Přihlásila jsem onen strašlivě stereotypní výjev do soutěže a předkládám jej zde i vám, abyste jej časem mohli hlasováním podpořit:

Hnidopich by možná namítl, že logo Refugees welcome není reklama, ale to je omyl. Je to reklama na myšlenku, na přijetí uprchlíků. Pravidlo soutěže číslo dva doslova říká: „Za reklamu v tomto kontextu považujeme jakoukoliv placenou nebo neplacenou propagaci výrobku, služby, společnosti, obchodní značky či myšlenky.

Takže teď už nezbývá než netrpělivě čekat, až jej organizátoři soutěže uveřejní na svém seznamu nominovaných reklam… ale počkat, něco tu nehraje… už to tam mělo být… á, tady je to, pravidlo číslo šest… „zaslané tipy schvaluje moderátorka stránek, o jejich zařazení rozhodne nejpozději do 5 pracovních dnů.“ Jenže pořád nic! Jak se to mohlo stát?

Ne, ne a ne, prostě nevěřím, že by to cenzurovali, že by to tam jednoduše nepustili. Něco vážného se muselo stát. Ano, automatický potvrzovací e-mail mi došel, ano, je to již devět dní… opravdu netuším, zřejmě se jim pokazil počítač nebo všichni onemocněli kulhavkou a slintavkou, zkrátka jinak si to nedovedu vysvětlit! Hned, jak se uzdraví a počítač opraví, jistě to tam bude. Musí! Protože být to etické logo, nikdy by se něco takového nemohlo stát. Žena a dítě by nikdy nemohly být spolu, dítě by musel vést či nést muž. Jenže, potom by to znázorňovalo jeho sílu a ženinu slabost. Leda by žena běžela první. Ale stále by tam ta mužná síla byla. Ne, žena by také nutně něco nesla. Třeba další dítě. Ale to by zase bylo vyobrazení mateřské role… takže radši kufry… a vůbec, proč tam dávat tradiční rodinu, každý přece nemusí být heterosexuál. Měly tam být tři asexuálně vyhlížející postavy běžící stejně rychle a hotovo!

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.