Obsah

Aktuální číslo

Degenerovaný přístup k nelegální ekonomické imigraci

Napsal Jan Kubalčík

Itálie volá o pomoc – a není těžké pochopit, z jakých důvodů. Vrtá mi ale hlavou, tedy zejména mi není jasné, jak dlouho tohle může vydržet. Těch příchozích / připlouvajících lidí je přeci opravdu hodně a perspektiva spočívá, jak všichni více méně (zatím) tiše vědí, v další eskalaci. Za této situace italské vládní síly i různé jiné kapacity spojené s nevládními, neziskovými organizacemi aktivně vyhledávají lodě, čluny, bárky… plné dalších plaváčků, aby tito mohli být dopraveni… do Itálie!

Tak jak dlouho to může vydržet? Tak vysvětlete mi, prosím, někdo, že jsem zpozdilý, ale když mi někde zoufale už nyní přebývá nelegálně příchozích lidí a stále jich přibývá, přestanu si je přece aktivně vozit a ty, kteří v tom pokračují, nepodporuji, nechválím, ale naopak sankcionuji. Já prosím vím, netřeba připomínat, že ti připlouvající jsou lidé – ale jejich situace „před” a případně „po” se nebude lišit (tedy by se nelišila) a to nikoli naší vinou, nikoli vinou kteréhokoli Itala. A myslím, že nějak podobně uvažuje velmi mnoho lidí, velmi mnoho Italů. Ti, řekněmě s notnou dávkou licence, ne-elitní z nich přitom v tomto rámci nepochybně při svém přemýšlení přidávají i možnosti řešení či „řešení”, která aktuálně nejsou ani náhodou salonfähig (a to v řadě případů nepochybně zcela oprávněně). Zůstane-li však současný trend i praxe v diskutované otázce zachován, koho asi tito Italové (a samozřejmě nejen oni) zanedlouho zvolí a jaké postupy budou po takovéto své representaci požadovat? Jak dlouho tohle může vydržet, tento degenerativní přístup k nelegální ekonomické imigraci?

Aby nám Pán Bůh zdravý rozum zachovati ráčil! Toť standardní povzdech a vroucí přání generací mých předků. A zdravý, nedegenerovaný rozum velí aktivně vyhledávat na moři lodě, čluny, bárky… s plaváčky – a dopravovat je promptně zpět k africkým břehům a pokud by taková praxe narazila na nějaký pobřežní odpor, pak mu (selže-li vyjednávání) čelit v krajním případě i dělovými čluny (ono by ale vyjednávání bylo nepochybně úspěšné, kdyby bylo zřejmé, že varianta „dělové čluny“ leží na stole...). Jejich situace před vyplutím z Afriky a po takovém návratu se nebude lišit (by se nelišila, kdybychom se takto rozumně začali chovat – kdyby se Italové začali takto rozumně chovat). Kromě toho takový postup samozřejmě chrání lidské životy: čím obtížnější bude vylodit se na italských březích, tím méně motivovaní budou imigranti in spe nastupovat na lodě, čluny, bárky… a vydávat se na cestu, která mnoho z nich stojí život. Nebudou mít motivaci – nevydají se – nezemřou… je snad někde chyba v úvaze?

Konečně, dokážeme-li rozpoznat křesťany, ty nikam nevracejme – je to nejpronásledovanější skupina lidí na světě, právě oni nejpravděpodobněji prchají před skutečným útlakem a jde jim v místě, odkud se vydali, o život (čili nejedná se o ekonomickou migraci). No a co dál? Dál se přece uvidí. Nutnou podmínkou jakéhokoli skutečného řešení zítra je, že dnes dokážeme zamezit další eskalaci a nenecháme se zahltit masami lidí, se kterými si prostě nevíme rady – ba co hůř, se kterými si téměř jistě ani nemůžeme vědět rady. Aby nám Pán Bůh zdravý rozum zachovati ráčil.

Autor je předsedou Konzervativní strany.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.