Aktuální číslo

Editorial

Napsal Vox Occidentis

Vážení čtenáři,

volbymi do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR je toto číslo KONZERVATIVNÍCH LISTŮ prosyceno. Alespoň na tomto místě si tedy od nich, pokud možno, odpočiňme.

Několikrát jsme předestřeli myšlenku, že současné evropské elity svým jednáním projekt Evropské unie sabotují, zejména že vůči němu zcela zbytečně vzbuzují v obyvatelích evropských zemí odpor. Dalším krokem úvahy, vezmeme-li v potaz dlouhodobost a systematičnost řady neblahých trendů, je zamyšlení, zda se jedná o zbytečné aktivity, zbytné aktivity, které nepatří k nutným součástem projektu EU, nebo zda jde o nevyhnutelnosti, bez jejichž realizace by pro současné elity EU tento projekt zkrátka nedával smysl. To druhé je samozřejmě mnohem horší a mnohé naznačuje, že je třeba se toho obávat... a je tedy racionální to zahrnout do analýzy naší (evropské, západní) situace. Zdá se, že tuto možnost neopominuli autoři Pařížské výzvy, textu s podtitulem Evropa, v níž lze věřit. Doporučujeme tento text, zveřejněný u příležitosti výročí vítězství v bitvě u Lepanta, tedy 7. října, vaší bedlivé pozornosti.

O aktuálním dění v Katalánsku bylo řečeno mnohé. Zásadní roli hraje, zda ten který člověk uznává právo národů na sebeurčení. Vůbec si nejsme jisti samozřejmostí tohoto práva a vidíme na něm mnoho problematického (ať to vztáhneme na sebe – rozbití Rakouska-Uherska mělo i pro naše národy fatální důsledky, kterým by bylo lépe se vyhnout, klidně výměnou za nerealizaci zmíněného práva). Kromě jiných okolností poukažme na osudy menšin(?), které s příslušným separatismem nesouhlasí. Až příliš často je jejich situace v rozvášněné společnosti velmi problematická.

Další otázkou je, který stát vlastně považovat za národní. Skotsko? Spojené království? Katalánsko? Španělsko? Zajímalo by nás, jak by si tuto otázku vyříkali např. pánové Kuras a Tomský.

Kromě toho jsou tady nehoráznosti, mezi které lze počítat srovnávání situace v Katalánsku se situací na Krymu, zejména tedy srovnávání obou referend. Zatímco katalánci hlasovali navzdory moci, která území v daném čase ovládala a celkem mnozí (zdá se však, že nikoli většina...) hlasovali proti vůli této moci, obyvatelé Krymu hlasovali poté, co byl poloostrov obsazen armádou země, k níž by mělo být (podle vládnoucích kruhů této země) území přičleněno. Samotná tato okolnost je natolik podstatná, že stačí k poznání o naprosté nesrovnalosti obou dějů. Že to ignorují komunisté, tomu se divit nelze... ale, obáváme se, že v tom nejsou sami.

Pozdvižení vzbudil svými slovy o Krymu před pár dny pan president Zeman. Oprávněně. Pomiňme nehorázné řeči o fait accompli (naše vlastní postavení sovětské gubernie bylo v daném smyslu svého času také věcí hotovou...). Reflektujme oblíbený argument pana presidenta o nefunkčnosti sankcí vůči Rusku. Každý, kdo v této věci smýšlí stejně jako president Zeman, by měl uvážit, že prakticky všechny významnější obchody s ruskými partnery jsou zároveň obchody se státními (či státem bezpečně kontrolovanými) společnostmi. Kde finálně končí příslušné přínosy? V armádě. Odkazujeme, jako na modelový příklad, na skutečnosti uvedené (a doložené) v knize Billa Gertze Zrada (Ideál, Praha 2007). Není rozumné přispívat k dodávkám konopného provazu, na kterém se nás pak někdo pokusí oběsit.

...a nyní, jak je dobrým zvykem, následuje Editorial z předchozího VÝBĚRU Z HROZNŮ:

Vážení čtenáři,

s počátkem podzimu k vám přichází další VÝBĚR Z HROZNŮ, který opět shrnuje to nejzajímavější z předchozích digitálních čísel KONZERVATIVNÍCH LISTŮ a nabízí i ledacos dalšího, co se mezitím zrodilo na redakčních stolech či stálo za přečtení, přeložení, komentář či kritiku jinde. 

Toto číslo nese označení LÉTO 2017, jsme tedy stále v mírném skluzu, za který se čtenářům omlouváme.

Za povšimnutí stojí, že podstatnou část tohoto čísla tvoří texty, vzniklé tak či onak „nad knihami“. Nebyl to záměr či úmysl, tak nějak se nám ony texty sešly. Na druhou stranu to snad může posloužit jako zajímavá sonda do duší našich autorů – co vlastně čtou a jak o tom smýšlejí? Co vše z toho „vyčtou“ a co o tom pak napíší? Nechejte se inspirovat, přejeme příjemné a objevné čtení!

* * *

VÝBĚR Z HROZNŮ dostáváte do rukou těsně před říjnovými volbami. Ty nedávné v Německu vůbec nedopadly špatně, byť zemětřesení, které by od zítřka změnilo tvář země, se nekonalo. Alternativa pro Německo (AfD) získala ve Spolkovém sněmu 13 % hlasů a tedy skoro stovku poslanců, naopak SPD a CDU utrpěly ztráty a zaznamenaly nejhorší volební výsledek od roku 1949. Tedy poměrně jednoznačná zpráva – ovšem jen pro toho, kdo má uši k slyšení. Uvidíme, jak ji „přečtou“ a budou na ni reagovat německé, a vůbec evropské elity. Jakou zprávu ponesou výsledky voleb u nás?

* * *

Copak vůbec ničemu nerozumíš? Copak není naprosto nezbytné pěstovat si pěkně rozžhavenou levici a právě takovou pravici, obě přichystané ke skoku, a dbát na to, aby se obě bály jedna druhé? Takhle my jdeme na věci. Jakákoliv opozice vůči nám se v pravicových novinách prezentuje jako levičácký humbuk a v levicových novinách zase jako pravičácký. Když se to povede pořádně, obě strany se budou snažit jedna druhou přetrumfnout v tom, jak nás co nejlépe podpořit – jak vyvrátit protivníkovy pomluvy. Samozřejmě, že jsme apolitičtí. Každá skutečná moc je apolitická.

(C. S. Lewis: Ta obludná síla)

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.