Aktuální číslo

Prožíváme poslední měsíce české demokracie?

Napsal Tomáš Pecina

Ještě před dvěma až třemi lety jsem byl skálopevně přesvědčen, že tentokrát český národ, poprvé v novodobé historii, překročí svůj stín a dokáže si udržet jeden a týž režim po dobu delší dvaceti až pětadvaceti let; což by byl výkon, který se nepodařil od vzniku Československa dosud ani jednou.

Po mediální hysterii kolem zadržení Davida Ratha si už nejsem jist.

Demokracie, aspoň na papíře, má schopnost samočištění: jako každý jiný systém vlády bývá postižena krisemi, avšak ty dokáže řešit svou vnitřní silou, vlastními regulačními mechanismy. Zkorumpované a slabé politiky lidé ve volbách odstraní a nahradí je jinými, slušnými, a očistit se dokážou i samotné politické strany. Občas je to změna drsnější a trochu to "hází", tak jako v Rakousku s nástupem Jörga Haidera, avšak systém jako takový zůstává co do své povahy zachován, je i nadále demokratický. Což je podstatná výhoda před diktaturou, protože ta je na kvalitě diktátora zcela závislá a pod špatným diktátorem se rozpadá.

Samočisticí mechanismy mají však určité předpoklady a meze, a já začínám mít pocit, že ty české nejsou už s to zabránit změně, jež bude systémová, revoluční, populistická a potenciálně násilná. Tedy že skvrna na pověsti politické representace této země nemůže již být vyčištěna bez porušení podstaty látky.

Důvodů, proč se tak domnívám, je několik:

Česká media se za více než dvacet let demokratického vývoje nestala skutečně nezávislým a kritickým zrcadlem reality, ale zůstala přikrčená, úplatná a stranící moci před rozumem a spravedlností. Kulty Klause, Havla, veřejnoprávní servilita a komerční povrchnost přispěly společně k tomu, že nemáme kvalitní nezávislé analytické mediální zdroje, jen ohlupovače a roztleskávače.

Stát a státní struktury nebyly budovány podle pevného plánu a v úctě k demokratickému systému hodnot. Policie je fatálně zkorumpovaná, justiční systém je dysfunkční, zemi ovládají mafie exekutorů, lichvářů a podvodníků, proti nimž slušný člověk nenajde zastání a nemá proto důvod se státem se identifikovat a hájit jej, je-li sám denně konfrontován s tím, jak je státu lhostejný on.

Politika pozvolna přerostla do stavu vynucené nepoctivosti: strana, která si nezajistí korupční zdroje financování, nezvládne účinnou předvolební kampaň a končí v propadlišti nezájmu. Media, vedena veřejnoprávními, si zvykla mimoparlamentním stranám se vysmívat a využívat jejich představitele jen jako bezplatný šaškovský kompars pro své diskusní pořady. Výsledkem je, že tyto strany jsou nyní bezmocné, nemají tradici ani věrohodné osobnosti a do politiky tak místo nich pronikají bizarní spolky typu Věci veřejné.

Na polistopadovém vývoji se velmi neblaze podepsala i hodnotová vyprázdněnost komunistického období. Nový režim nebyl chápán jako příležitost ke změně paradigmat politického chování, ale spíše jako pokračování toho, co zde bylo předtím: nové poměry byly milovány stejně neupřímně, jako byl předtím milován Hitler, po něm Stalin a pak Brežněv. Brusel a Washington, to byla naše nová, dvojjediná Moskva.

Za celých dvacet let nedošlo k reflexi toho, že komunismus nebyl špatný proto, že nebyly k dostání banány, ale kvůli tomu, že národu vzal jeho elity a z ostatních učinil morální trosky, otroky, již, jak kdysi rozpoznal básník, bezmezně milují svého pána za misku rýže: lidé dnes většinově souhlasí s vyhnáním Němců, se znárodněním průmyslu, s odnětím majetku šlechtě a církvi, a na komunistech jim vposledku přijde špatný právě jen nedostatek banánů, resp. spotřebního zboží. Uberme něco na tvrdosti politické represe (stíháni by měli být jen ti, kteří jsou opravdu hodně jiní než "my všichni"), přidejme trochu na svobodě, a máme tu nový Čechů ráj.

Ze všech těchto důvodů se obávám, že demokratický režim v této zemi efektivně skončil. Kontury toho, čím bude nahrazen, se rýsují v podobě Holešovské výzvy a akcí na podporu "tykadlového vandala" Smetany, a rychlost změny závisí už jen na tom, kdy se objeví dostatečně schopný a charismatický politik, který se jí postaví do čela.

Se souhlasem autora převzato z jeho (zrušeného) blogu Slepecká hůl. Text publikován 30.5.2012.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.