Aktuální číslo

Vládní antikoncepce rodinné politiky

Napsal David Floryk

V polovině září, takřka pár dnů před volbami, schválila vláda premiéra Sobotky tou nejtěsnější většinou hlasů 9:8 koncepci rodinné politiky z dílny ministryně práce a sociálních věcí Marksové (ČSSD).

Jde o onen dokument, který na jaře zčeřil mediální hladinu, když vyšlo najevo, že za rodinu podle progresivistických tvůrců z ČSSD má být nadále považována v podstatě jakákoliv sociální skupina s dětmi. Šlo o dokument vpravdě neomarxistický, navrhoval např. problém klesající porodnosti řešit státem financovaným umělým oplodňováním osaměle žijících žen bez partnera (coby realizace jejich „práva na rodičovství“). Tenkrát se podařilo projednávání odložit, mimo jiné díky tomu, že ministři KDU-ČSL se veřejně ohradili a dali jasně najevo, že taková zvěrstva prostě nenechají vládou projít. Mezitím se na koncepci pracovalo a mravenčím úsilím zastánců tradiční rodiny ta nejrevolučnější řešení z návrhu zmizela. Přesto nadále platí, že ideový rukopis je z textu cítit na sto honů.

A hle, pár dnů před volbami je koncepce opět na stole! Tentokrát k tomu dochází nečekaně, silovým hlasováním bez dohody vládních stran, čímž byla velmi pravděpodobně porušena koaliční smlouva. Jenže už je pozdě to hrotit, zmíněných pár dnů před volbami mívají politikové už jiné priority, než si pálit prsty kvůli jakési dílčí koncepci kteréhosi ministerstva.

Vicepremiér Bělobrádek se sice od koncepce distancoval – hlavně dovnitř strany, navenek to moc neakcentoval, patrně také proto, že kdyby se do toho moc rejpalo, mohli by si toho všimnout „liberální městští voliči“, na které KDU tentokrát dost sázela… A světe div se, premiér Sobotka se tím vítězstvím také příliš nechlubil! Ten nejspíš proto, aby nepobouřil tradiční levicové voliče, kteří menšinové výstřelky progresivistů typu Dienstbier, Valachová a Marksová moc nemusejí. A tak se dokument (který kritikové přiléhavě označují za „antikoncepci“) stal schváleným východiskem pro další fungování státní sociální a rodinné politiky...

Kritikové se utěšují, že takhle těsně protlačený materiál nemá patřičnou legitimitu, postrádá konsenzus, nemá většinovou podporu, nelze se jím ohánět. Kéž by tomu tak bylo, kéž by šlo nepovedenou koncepci zamknout do skříně a po volbách začít znovu! Obávám se ale, že takhle jednoduché to nebude.

Někdo velmi stál o to, aby právě tato koncepce byla právě takhle na poslední chvíli stůj co stůj protlačena. Paní ministryně Marksová ve volbách propadla, do ministerského křesla už se nevrátí, nicméně dračí setba už je v zemi, má vládní razítko SCHVÁLENO – a tyhle věci, jak známo, začínají velmi rychle žít vlastním životem, vždyť koneckonců ministerstvo nespí, ani lobbysti a neziskovky, přisáté na jeho rozpočet…

Ponaučení? Opět se ukázalo, že synové světa bývají v mnoha ohledech prozíravější a podnikavější než synové světla. Stojíme uprostřed duchovního zápasu a protivník nebojuje férově. Využije čehokoliv, aby prosadil svou. A nikdy nespí. Je dobré to vědět. Občas si to připomínat. A nenechat se znechutit. Ani odradit. Dokud trvá zápas, trvá i naděje.

Zkrácená verze textu byla publikována v časopise ŽIVOT VÍRY 12/2017.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.