Aktuální číslo

Dohoda s Íránem

Napsal Roman Joch

Americký prezident Donald Trump se rozhodl odstoupit od tzv. jaderné dohody s Íránem, kterou v roce 2015 s touto zemí uzavřel tehdejší prezident USA Barack Obama, stejně jako i země Evropské unie, Rusko a Čína.

Dohoda ukončila přísný režim sankcí zavedený na islámskou republiku kvůli jejímu jadernému programu, který byl všeobecně světem dodržovaný; ty sankce byly vůči Íránu ochromující. Výměnou za možnost opětovného obchodování režim ajatolláhů slíbil, že na deset let zmrazí svůj raketový program, na patnáct let svůj jaderný program – který ale nemusí zlikvidovat, pouze zmrazit, obrazně řečeno odložit do mrazáku – a výměnou za to s ním bude svět obchodovat a po sedmi letech může Írán nakupovat i zbraně.

Ta dohoda byla jednoznačně výhodná pro íránský režim a potenciálně výhodná pro firmy, které chtějí s Íránem obchodovat. Byla však nevýhodná pro Izrael, arabské země, Ameriku i svět, protože íránské úsilí o jaderné zbraně neukončuje, pouze pozastavuje.

Proč tedy Barack Obama tu dohodu podepsal? Jednak aby měl dědictví mírotvůrce (které mu ale nyní Trump zničil; přitom Obama ji nedal Senátu k ratifikaci jako mezinárodní smlouvu, protože věděl, že Senát by ji odmítl; vyhlásil ji tudíž jen exekutivní vyhláškou a proto Trump může tuto vládní politiku jednoduše zrušit), jednak asi proto, že kdoví co bude za deset-patnáct let, íránský režim se možná za tu dobu umírní. Možná ano, možná ne.

V příštím roce uplyne od islámské revoluce v Íránu, která nastolila režim ajatolláhů, 40 let. 40 let po bolševické revoluci a režimu komunistů v Rusku bylo v roce 1957. Po tom strašném Stalinovi tam byl už umírněnější Chruščov. Tento „umírněnec“ o pět let později ale Kubánskou raketovou krizí málem přivedl svět k jaderné válce. A v současnosti íránský režim nevykazuje žádné známky zmírňování se. Po deseti letech už nebude nejvyšším vůdcem ajatolláh Chamaneí, kterému přes rok bude osmdesát, ale někdo nový, po Chomejním a Chamením třetí v pořadí. A nikde není napsáno, že musí být umírněnější. Kromě toho, do Kremlu po „umírněném“ Chruščovovi nakráčel hlavním vchodem Leonid Iljič Brežněv.

Takže ta dohoda byla jednoznačně nevýhodná a nikdy neměla vzniknout. Ale když už jednou byla podepsána, bylo od Trumpa rozumné od ní odstupovat? Kdyby od ní odstoupili všichni, pak ano, a režim ajatolláhů by čelil těžkému embargu. Ale EU, Rusko i Čína od ní odstupovat nehodlají (alespoň zatím) a chtějí s Íránem čile obchodovat dál.

Takže bude záležet na dalších krocích Trumpa: uvalí sankce na zahraniční firmy, které s Íránem obchodovat budou? Zakáže jim vstup na americký trh? A povede to k eskalaci obchodní války mezi USA a EU? Anebo naopak je přiměje uvědomit si, že americký trh je pro ně zajímavější než íránský, a ty firmy se k americkému embargu připojí de facto?

Uvidíme, zatím však Trump rozehrál nejriskantnější krok své zahraniční politiky. Ale počátkem moudrosti je uvědomit si, že dohoda byla špatná a nikdy neměla vzniknout. V tom má Trump pravdu. A pokračováním moudrosti je uvědomit si také, že Írán by za jakéhokoli jiného než současného režimu byl přirozeným geopolitickým spojencem Západu. Tedy strategickým cílem má být úsilí o změnu režimu v Teheránu, jakkoli je nyní v nedohlednu. Ale něco mi říká, že k tomuto cíli se lze dostat spíše tvrdším postojem vůči Íránu a nikoli dáváním jeho vládcům (téměř) všeho, o co si řeknou.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.