Obsah

Aktuální číslo

Konference k 15 výročí vstupu ČR a SR do EU

Napsal Jaroslav Cabal

7.3.2019 Brno, Masarykova universita, Fakulta sociálních studií

Pořadatel: Institut pro křesťansko-demokratickou politiku, Masarykova universita, Konrad Adenauer Stiftung v ČR a SR, Wilfried Martens Centre for European Studies.

Konference byla pořadatelem příhodně rozdělena do dvou samostatných bloků. V tom prvním vystupovali výhradně významní politici, kteří representovali křesťansko-demokratické proudy tří zemí (s výjimkou bývalého premiéra ČR Vladimíra Špidly, který je sociální demokrat). Ve druhé části debatovali významní novináři a ředitel agentury STEM o současných trendech ve veřejném mínění v České a Slovenské republice ve vztahu k Evropské unii, a o nebezpečném rozmachu politického populismu v evropských zemích. Všeobecně je možné konstatovat, že příspěvky přednášejících byly docela krátké s tím, že vznikl větší prostor pro elektronicky podávané dotazy, a také na několik otázek z publika.

I. bloku...

...se úvodním slovem zůčasnili: Petr Hladík, první náměstek primátorky města Brna, Matthias Barner, představitel nadace Konrad Adenauer Stiftung (mj. byl také tiskovým mluvčím CDU). Dominujícími aktéry této části se stali Mikuláš Dzurinda, bývalý premiér Slovenské republiky, Vladimír Špidla, bývalý premiér České republiky (za jejich předsedání vstoupily ČR a SR do EU) a zahraniční host ze SRN Georg Milbradt, ministerský předseda zemské vlády Saska. Odpovědi na dotaz moderátorky, s jakými představami přijímali vstup východoevropských států do EU, nebyly nijak překvapivé.

Téma: Co jsem očekával od vstupu do EU, co bychom měli udělat dnes, a co mě překvapilo.

Václav Hampl podle svých slov očekával zvýraznění geopolitického postavení ČR, rychlejší upevňování právního státu v ČR a rychlejší ekonomický rozvoj. V dnešní době mu zejména chybí lepší komunikace ze strany exekutivy EU. Je toho názoru, že by se jistý demokratický deficit vzniku orgánů (a ustanovení vrcholných představitelů EU) mohl v rozhodovacích procesech doplnit zvýšením úlohy národních parlamentů. Kritizoval také přetrvávající protekcionismus v některých oblastech ekonomiky, například v agropotravinářském sektoru a obchodu.

Petr Hladík přivítal zánik dříve obvyklé praxe uzavírání bilaterálních bezpečnostních smluv tím, že jsme vstoupili do relativně stabilnějšího prostředí EU, a do spolehlivého obranného společenství NATO. Historie nás, podle něj, dvakrát poučila, že původní cesta vedla dvakrát k válečné katastrofě. V myslích lidí musíme ve vztahu k EU změnit hluboce zažitou pozici: My a oni, na My Evropa. Aby se tento způsob uvažování stal skutečností, musíme všichni intenzivně pracovat na prohloubení respektu k EU.

Matthias Barner poznamenal, že před vstupem do EU Němci znali ČR jen velmi okrajově. Konstatoval také, že pozitiva EU jsou téměř ve všech zemích společenství v defenzivě oproti často banálně negativním věcem. Je třeba více vyzdvihovat nesporné klady společného postupu. Jednou z cest je vzdělávání, kam směřují také iniciativy Konrad Adenauer Stiftung.

Mikuláš Dzurinda rozdělil téma naplněných očekávání do tří částí. V té první neočekával snadnou cestu a nebe bez mráčků, ale jednoznačné zlepšení podmínek pro růst ekonomiky Slovenska a také o něco větší vliv země na rozhodovací procesy v EU. Ve druhé části, kterou nazval: „precitnutie“ s určitou nadsázkou kritizoval požadavek EU, aby slabá ekonomika jeho země musela finančně přispívat na zotavení silnějšího hospodářství Řecka, které jeho nezodpovědné vlády přivedly na okraj propasti. V té třetí, kterou nazval „rozčarovanie“, vyjádřil své překvapení z politických poměrů v Řecku, Polsku a zejména v Maďarsku. Nejvíce mu vadily aktivity Orbánovy vlády nenápadně (i nápadně) směřující k revizi Trianonských dohod.

Pokud však mám spravedlivě hodnotit naše ukotvení v EU, tak se z toho vývoje po roku 1989 velmi raduji, řekl. Máme volný pohyb, a jsme respektovanější i v zemích mimo společenství. Všude, kam jsem na svých cestách dorazil, potkávám krajany, kteří se ke mně hlásí. V den vstupu SR do EU jsem byl na oficiální návštěvě Irské republiky, kde jsme oslavili tuto přelomovou událost s presidenty Kwasnievským a Schirakem.

Otázka: Proč jste při vstupu do EU zaprodal zemědělství Slovenska? Pro vstup do EU jsme museli udělat i jiné ústupky, například zastavit výstavbu jaderné elektrárny. A všichni známe sílu zemědělské lobby zejména ve Francii. Museli jsme v tomto bodě ustoupit, stejně jako EU ustupovala v jiných položkách. Vstup východoevropských států do společenství nemůže být zcela jen o výhodách, či penězích pro ně.

Vladimír Špidla konstatoval, že projekt Evropské unie vznikl shora, což je určitý problém ve vnímání přínosů této struktury v širších vrstvách společnosti a tato skutečnost vytváří živnou půdu pro populisty všeho druhu. Zdůraznil však, že je tato cesta zásadní obranou proti nebezpečí vzniku nových válečných konfliktů na našem kontinentě. Prohlásil, že jeho očekávání byly zcela naplněny. Jen by chtěl, aby kroky k větší integraci EU byly rychlejší. Největší rozčarování prožil při přehlasování ve věci řešení migrantské krise; zamítnuté oponentní návrhy měly velkou logiku. „Největší napětí ve svém životě jsem cítil před vyhlášením výsledků v předpovědích velmi vyrovnaného referenda o vstupu do EU, a hrozící malé účasti.“ Pokud by referendum nebylo platné, téměř nic by to neřešilo. Museli bychom stejně plnit se společenstvím do té doby dohodnuté podmínky.

Referendum bychom měli na celostátní úrovni užívat jen velmi výjimečně. Tento nástroj demokracie je vhodnější pro jednodušší, snadno uchopitelná, témata, a jeho prospěšnost vidí více na komunální úrovni.

Georg Milbradt konstatoval, že v čase vstupu ČR, SR a dalších zemí do EU byl politikem v Sasku, které se potýkalo s hlubokou ekonomikou krizí. Nezaměstnanost v této spolkové zemi dosahovala 20% práce schopného obyvatelstva. Měli tedy hodně starostí se zvládnutím tak těžké situace. Velmi tehdy pomohly „vyrovnávací platby“ ze spolkového rozpočtu. Nyní si již s problémy musí poradit sami. Za těch společných patnáct let v EU děkuje sousedům (ČR a Polsku), že dokázali překonat historické křivdy a také předsudky. Podíleli se na tom zejména prostí občané všech tří zemí svými aktivitami, a v nemalé míře také prostředí EU.

V čase vstupu se rozhodli postavit do ČR novou, velmi důležitou silnici, ale ta není dosud hotova. Je třeba udělat všechno proto, abychom vytvořili další spojnici mezi našimi zeměmi.

V bývalé NDR měli mnohem snažší přechod ke stabilitě hospodářství a společnosti v Sasku. Investicemi do infrastruktury pomohla spolková vláda. Právní systém nemuseli složitě budovat, ale převzali jej od SRN. Překvapila však rozsáhlá a těžkopádná byrokracie EU. Ve společenství jsou rozhodovací procesy mnohem složitější než v USA, protože tam se mluví dvěma jazyky, kdežto v EU je tomu jinak.

Otázka: Jak jste spokojen s vývojem vztahů mezi SRN a ČR? Reflektuji velmi výrazné zlepšení ve všech oblastech, přestože občas děláme dva kroky vpřed, a v zápětí zase jeden zpět. Bolestivá minulost již konečně nehraje tak důležitou roli, jakou měla ještě před několika lety. Naše současné vztahy považuji za příkladné, a za vzor pro kultivaci vztahů s jinými sousedy SRN.

Téma: Podpora EU ve společnostech, volební účast, brexit.

Mikuláš Dzurinda poznamenal, že k posledním volbám do parlamentu EU přišlo rekordně nízké procento Slováků, a že nelze očekávat v květnových volbách výrazný vzestup účasti. Slováci berou členství ve společenství za hotovou věc, které již není třeba věnovat zvýšenou pozornost. Vyvolává to představy, že s rostoucí životní úrovní roste i lenivost v oblasti účasti na veřejném životě, tudíž i účasti ve volbách. Významný vliv na rozhodování občanů SR mají také rozsáhlé desinformační kampaně na sociálních sítích. Často je šíří lidé, kteří nemají zájem na politickém životě, a jejich cílem je účast na negativistické destrukční akci vůči komukoliv, kdo se snaží být aktivní ve společenských procesech. Nesmíme také zapomenout na touto cestou prosazované zájmy Ruska, kterému není vhod silná a jednotně vystupující Evropa. Rozpadem EU a NATO by se otevřela Rusku brána do celé střední a východní Evropy.

Otázka: Nepohorší si Slovensko z hlediska významu v rozhodování po brexitu? Domnívám se že právě naopak. Zvýrazní se zejména naše postavení v eurozóně. Z mnoha důvodů doporučuji ČR co nejrychlejší přijetí eura.

Georg Milbradt, otázka: Jak se díváte na zvýraznění tandemu Německo-Francie po odchodu Velké Británie z EU? Pokud bychom tento problém hodnotili jen podle matematických propočtů, jistě se dominance těchto zemí v rozhodovacích procesech může projevit. Musíme však vzít v úvahu také jiné aspekty, například stav hospodářství tzv. Jižních států (Itálie, Řecko, Francie, Španělsko aj). Tady se zájmy těchto dvou páteřních zemí značně rozcházejí a jejich aliance nebudou samozřejmostí. Očekávám, že například těžiště v hospodářské oblasti se nakloní blíže k menším zemím. Tzv. motor Německo-Francie nebude z tohoto hlediska tak silný, jak se může zdát, a neměl by tedy vyvolávat přeháněné obavy u menších zemí sdružených v našem společenství. Zároveň je třeba v řízení EU okamžitě obnovit Kohlovo pojetí rovného postavení jednotlivých zemí ve společenství. Odchodem Velké Británie neoslabí jen malé země, ztrátu síly pocítíme všichni.

V této souvislosti jsem výrazně pro vybudování společných ozbrojených sil. Evropa nemůže do nekonečna spoléhat ve všech oblastech obrany na svého největšího, nejspolehlivějšího a nejlepšího spojence, kterým jsou USA. Tato velmoc může někdy v budoucnu řešit své velké problémy větším izolacionismem. Cesta k vybudování vlastních (společných) obranných sil vede zejména přes změnu postojů k této věci v SRN. Únosným způsobem musíme hledat taková nová řešení, abychom pro obranu mohli využívat jaderné prostředky. Ty vlastní pouze Francie. Britové se svým arsenálem budou po odchodu z Unie nakládat podle vlastního uvážení, byť lze z jejich strany očekávat velice úzkou bezpečnostní a vojenskou spolupráci s EU. Budování vlastní armády však nesmí být na úkor sociálního smíru. Rozpad sociálních systémů by mohl vést ještě k většímu nárůstu populismu a destruktivních protiunijních nálad.

Vladimír Špidla má zato, že EU se musí dostat do pozice velmoci, jinak hrozí situace, že si neudrží silné postavení vůči novým gigantům, mezi které řadí například Čínu. K tomuto cíli vede jediná cesta, tedy pokračování v integraci, vytvoření mechanismů pro rychlejší rozhodování, vybudování vlastních ozbrojených sil, a také jednotné pohraniční ochrany. Rozpad EU by předznamenal pád evropské civilizace.

Na nízkém zájmu o Evropskou unii se u nás v České republice podílí také novináři. Ve sdělovacích prostředcích většinou resonují zejména negativní zprávy, protože redaktoři trpí přesvědčením, že tento druh žurnalistiky se lépe prodává. Dříve seriózní média přešla na bulvární notu.

Mikuláš Dzurinda je přesvědčeným zastáncem příklonu politik malých zemí k tandemu Německo-Francie. Podporuje také vznik jednotné armády, která bude schopna sehrávat nejen roli v obraně členů společenství, ale i příslušnou roli v řešení akutních problémů ve světě. Problémem je ale jaderný potenciál Francie. Ten tato jaderná mocnost jen stěží předá do rozhodování jiné instanci. Je také pro „militarizaci“ Německa. Tato velká země by se měla vymanit z traumat dvou válečných porážek a zesílit svůj podíl na obraně EU. Vojensky velmi silná Velká Británie se bude po brexitu rozhodovat nezávisle, přesto Mikuláš Dzurinda očekává velmi dobré vzájemné vztahy v oblasti bezpečnosti a obrany. Je proto zastáncem velkých kompromisů v jednání s touto zemí o vystoupení z EU. Je třeba nastolit podmínky pro nadmíru přátelské vztahy po odchodu této mocnosti ze společenství. Obává se, že v opačném případě by mohly vzniknout na obou stranách šňůry těžce napravitelných protekčních opatření ke škodě jak EU, tak i Velké Británie (v tomto momentě byl, jako jedinému z řečníků, jeho projev přerušen zaslouženým potleskem).

Na konferenci přibyl také velvyslanec SRN v České republice pan Christoph Israng. Poděkoval pořadatelům za uspořádání této konference, omluvil se za pozdní příjezd a odpověděl na jednu z otázek, která se týkala výhrad k připravovanému plynovodu Nord stream. Podle jeho slov je akutní potřebou vybudovat nový plynovod z důvodu rostoucí spotřeby. Argumentoval také tím, že v souvislosti s realizací této stavby může dojít ke snížení cen této komodity, nebo alespoň k její dlouhodobé stabilitě. Právě z tohoto důvodu nepoklesne důležitost stávajícího plynovodu, ze kterého má životně důležitý prospěch Rusy týraná Ukrajina. Výstavba nové cesty neznamená, že by se Evropské země měly smířit s takovými změnami hranic, jaké se snaží Rusko legalizovat v případě Krymu a válkou na východě Ukrajiny.

Pan velvyslanec také obhajoval Cášskou dohodu s Francií tím, že se jeho země snaží dosáhnout takových met ve vzájemných vztazích, kam dospěly vztahy s Českou republikou. Ty označil za příkladné a podotkl, že s žádnou jinou zemí SRN nedospěla tak daleko.

II. blok...

...zahájil pan Martin Buchtík, nyní již před poloprázdným sálem. Tématem této části bylo rozebrání příčin nízké podpory členství ČR a SR v Evropské unii, ale také i v NATO. Odhlédnu-li od skutečnosti, že na konferenci se dostavil nevhodně ustrojen, jeho komentář několika grafů z dílny STEM, jehož je ředitelem, byl přednesen evidentně s velkou dávkou znechucení, které zřejmě pramenilo z nutnosti jeho vlastní příspěvek zkrátit na úroveň ostatních účastníků diskuse, nebo z jiných neznámých důvodů. Řečník se soustředil zejména na vývoj podpory EU a NATO ve společnosti v ČR. Zatím co podpora členství v NATO u našich občanů znatelně vzrostla, opačný trend lze sledovat ve vztahu k EU. Důležité je také zjištění, že zatímco před patnácti lety obě instituce u nás podporovali zejména vzdělaní lidé, nyní se preference jednotlivých sociálních skupin vyrovnaly. Tato skutečnost je varující. Jednou z příčin skepse vůči EU je vystupování takové osobnosti, jakou je Václav Klaus. Tento brilantní politik nemá podle pana Buchtíka v naší zemi, Bohu žel, stejně schopného oponenta.

Pan Grigorij Mesežnikov (politolog a president institutu pro veřejné otázky) považuje mizernou účast Slováků při volbách do Evropského Parlamentu za tristní. Je velmi těžké uvěřit této skutečnosti zejména když se pro obě naše země po vstupu do EU otevřel tak velmi široký prostor pro vzdělávání v zahraničí, pro nebývalý hospodářský vzestup, a také v pracovním uplatnění. Slovensko očekává sice v nastávajících volbách vyšší účast, ale ta jistě nepřekročí ani tak nízkou hranici, kterou představuje 20%.

Pozitivní změny, které vrcholné orgány EU schvalují, jsou v drtivé většině nad těmi, co vyvolávají mnohdy zbytečně divoké polemiky, a bývají živnou půdou pro negativisty všech druhů, tedy nacionalisty, euroskeptiky nebo populisty.

Ondřej Houska je členem zahraničního týmu Hospodářských novin. Ve svých příspěvcích kritizoval nicotné novinářské zastoupení v centrech moci v Evropské unii. V Bruselu se záležitostmi společenství specializovaně soustavněji zabývají jen dva čeští novináři! Jak velký je to paradox oproti velmi rozsáhlé agendě, kterou denně řeší Evropský Parlament a Evropská komise! Řečník konstatoval, že právě proto máme o dění v těchto institucích tak málo (a často zkreslených) informací. Prohlásil také, že Česká republika má v Evropském Parlamentu, až na výjimky, skvělé zastoupení, a že by si přál, aby se po následujících volbách příliš nezměnilo.

Pan Tibor Macák (je generálním sekretářem asociace Evropských novinářů) vidí jednu z příčin velmi malého toku informací z vrcholných orgánů EU do našich zemí v bulvarizaci novinařiny. Negativní zprávy se lépe prodávají, a poroto je jejich frekvence zveřejňování podstatně četnější, než u pozitivních informací. Vyzýval proto ke změně v novinářské praxi. Dotkl se také velikého problému spočívajícího v šíření nepravdivých zpráv. Politici i novináři by měli přijmout v této věci těžké břímě odpovědnosti a zahájit boj proti takovým praktikám. Vlastníci médií všeho druhu by měli hledat možnosti, jak tento fenomén současné doby eliminovat.

Profesor Vít Hloušek (FSS MU) krátkým proslovem ukončil tuto konferenci poděkováním organizátorům, všem přednášejícím i všem zúčastněným posluchačům. Připomněl, že školství by mělo být důraznější ve věci osvěty o EU, a také šiřitelem pravdivějších informací.

Vlastní poznámky

K Václavu Hamplovi: Pan senátor vidí možnost, jak posílit legitimitu rozhodování vrcholných orgánů EU ve zvýšení role národních parlamentů v těchto procesech. Nesdělil však, co si pod tím představuje. S tímto názorem lze polemizovat i proto, že by se ještě více komplikovaly a prodlužovaly mnohdy zásadní rozhodovací procesy. V Evropské unii se naopak hledají taková řešení, která by rozhodování zejména u akutních záležitostí urychlila a zefektivnila, a to bez ponížení jejich legitimity.

K Georgovi Milbradtovi: Vytvořením společné armády vznikne mnoho problémů. Státy EU mívají mnohdy velmi rozmanité názory na uplatnění vojenské síly v konfliktních oblastech světa, což se projevilo zejména lavírováním v případech užití síly Američany a Brity. Pro pacifikované Německo bude velmi těžké přijmout roli jednoho z lídrů výstavby společné armády a rozhodovat o zapojení do válečných konfliktů (pokud bude EU chtít vystupovat jako velmoc). Velkým problémem je také možnost odstrašování agresorů jadernými zbraněmi, které ovládá pouze Francie. Šíření nukleárních zbraní do jiných zemí je podle mezinárodního práva zapovězeno. Nedovedu si ani v divokých snech představit, že by takovými zbraněmi vládla SRN.

Všeobecně lze konstatovat, že se účastníci II. panelu téměř ve všech názorech shodovali. Praxi, že negativní zprávy se lépe prodávají, bude těžké měnit, protože je hluboce zakořeněna, a novináři nejsou vlastníky médií. Jsem přesvědčen, že negativní a katastrofické zprávy jsou nám, konzumentům novinářské práce, spíše vnuceny. Osobně si raději přečtu srozumitelné texty na základě kterých snadněji pochopím (pochopíme) i vysoce odborné problémy. Současnou bulvarizaci a zestručňování důležitých zpráv do několika řádků považuji za úpadek oboru. Na tomto trendu se jistě podílí také oborové školství, které zřejmě klade větší důraz na ekonomickou oblast žurnalistiky než na její veledůležitou společenskou roli.

Překvapilo mne také to, že na tak významnou konferenci s tak reprezentativním obsazením, přišlo méně lidí, než byla kapacita sálu. A to jsme byli v prostorách vysoké školy, která se může chlubit vysokou úrovní oboru politologie. A k tomu všemu proběhl druhý blok před méně než polovičním publikem.

Autor je členem Konzervativní strany.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.