Aktuální číslo

Česká republika – tabulka SWOT

Napsal Dan Drápal

Silná stránka České republiky

Možná to někoho překvapí, ale jsem toho názoru, že Česká republika má dobrou ústavu (až na neorganicky vložený článek o přímé volbě prezidenta). Má fungující zdravotnictví i relativně dobře fungující sociální systém. V posledních letech jí nadto ještě dobře fungovala ekonomika, byť na tom máme zásluhu pouze částečně.

Všechny tyto klady souvisí s jednou věcí: Myslím, že Češi mají ve své většině zdravý selský rozum. Proto nepodléhají „nabídkám“ silných vůdců. Domnívám se, že v České republice by neuspěl Vladimír Putin, ale ani Jaroslav Kaczynski nebo Viktor Orbán. Češi si dokážou poradit v složitých situacích, umějí improvizovat a s omezenými prostředky dosáhnout mnoha dobrých výsledků (např. Člověk v tísni).

Uvědomuji si, že řada jevů je s tím zdánlivě v rozporu. Například děsivá byrokracie při vydávání stavebního povolení. To ale souvisí s níže popsanou slabou stránkou.

Slabá stránka České republiky

Slabou stránkou je jakási hluboce zakořeněná nedůvěra a s ní spjatá neochota domluvit se s „druhou stranou“. Tuto neochotu jednat s druhými můžeme sledovat i v minulosti. Např. považuji za kontraproduktivní, že zvolení čeští poslanci za Rakouska dlouho bojkotovali Říšskou radu (ano, vím, že němečtí politici se na tom podepsali rovným dílem). Pěstujeme si mentalitu oběti, které širší svět ubližuje (negativní vztah k Evropské unii není dán jen nějakými jejími „diktáty“, ale i tímto rysem) a neumíme se domlouvat ani mezi sebou. Proto se neřeší např. důchodová reforma ani jiné závažné otázky, na jejichž řešení by se musela domluvit vládnoucí koalice s opozicí.

S tím souvisí i snaha nějak „vyzrát“ na pravidla, v níž vynikali prezidenti Václav Klaus i Miloš Zeman, pro něž snaha nějak ohnout ústavu byla téměř jakýmsi sportem. Češi prostě v jistém ohledu nedospěli.

Příležitost, které bychom měli chopit

Máme jedinečnou příležitost spolupracovat se všemi našimi sousedy. (Jaký rozdíl proti první republice!) Mohli bychom se postavit do čela středoevropské integrace, jakési prohloubené V4, do níž by mohlo být zahrnuto i Rakousko. Chtělo by to více si věřit a pokusit se o něco, co vyžaduje vizi a odvahu, a ne pořád jen poraženecky konstatovat, že je nás jen deset milionů. Německo stojí pochopitelně trochu jinde, ale i s Německem je třeba pěstovat korektní a přátelské vztahy.

Hlavní riziko (či rizika)

Rizik vidím celou řadu.

Neseme si velký problém integrace Romů. Dosavadní pokusy nefungují a ani fungovat nemohou. Je třeba volit odlišný přístup a nedívat se na Romy jen jako na „problém“, byť o problém jde, ale jako na výrazně slabší etnikum, za které neseme do velké míry odpovědnost a jemuž bychom měli pomoci se povznést. Bez nás to nezvládnou, ale my to nezvládneme, pokud budeme mít nezdravý pocit nadřazenosti.

Genderová ideologie

Bude ještě páchat mnoho zla, ale dlouhodobě se jí tolik neobávám. Ještě sice zničí život stovkám mladých lidí, kteří se nechají přeoperovat z muže na ženu nebo naopak, ale po jedné či dvou generacích se vyčerpá, protože bude patrné, k jakým důsledkům dlouhodobě vede.

Migrace

Půjde o přežití západní civilizace. Bezprostřední nebezpečí, tedy rozpad civilizace, nám – v řádu let – sice nehrozí, v dlouhodobějším horizontu však hrozí Evropě na západ od nás. Je možné, že dlouhodobě se těžiště civilizace přesune ze západní Evropy do Evropy střední.

Rusko

Rusko se nevzdá svých ambicí na ovládnutí této části Evropy. Mediální válku zatím vyhrává. Bude se pokoušet nás a ostatní středoevropské země dostat pod svou kontrolu. Na rozdíl od Gruzie nebo Ukrajiny asi nebude usilovat o nějakou územní anexi, ale o ustavení loutkových vlád. Možná ještě větší nebezpečí hrozí (z dlouhodobého hlediska) z Číny.

 

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.