Aktuální číslo

SWOT analýza ČR

Napsal Jiří Witzany

Silné stránky

Česká republika podle mého názoru vstupuje do roku 2019 s dlouhým seznamem silných stránek a pozitiv, kterých si myslím ne vždy dostatečně vážíme a která si někdy možná ani příliš neuvědomujeme.

Sté výročí od vzniku Československa nám např. mohlo připomenout, že po více než dvě stě letech politického boje a dramatických zvratů žijeme v jedinečném období relativně stabilně fungujícího samostatného českého státu ustaveného v historických hranicích zemí Koruny české, který je, na rozdíl od meziválečného období, jazykově a národnostně prakticky zcela jednotný a který je pevně ukotven v silných evropských a mezinárodních bezpečnostních strukturách. V uplynulých desetiletích se nám podařilo položit solidní institucionální základy demokratického systému a tržního hospodářství. Výkonnost naší ekonomiky navazující na předválečné tradice a dobrý vzdělávací systém roste, pomalu ale přeci doháníme výkonnost západoevropských zemí.

Slabé stránky

Za slabou stránku ČR se často považuje nízká kvalita, kultura a nestabilita naší politické scény. Zde se ovšem dopustím politické nekorektnosti, politik by totiž neměl kritizovat voliče, a budu tvrdit, že slabou stránkou naší stále ještě mladé demokracie jsou zejména její voliči, kteří za selekci a kvalitu politiků nesou konečnou odpovědnost. Příkladem je nedávno zvolený prezident, jehož „smysl“ pro pravdu, korektnost, zákon a ústavu či „prozápadní“ orientaci asi není třeba dlouze rozebírat. Byl vybrán většinou voličů z volebního seznamu s řadou jiných kvalifikovaných kandidátů s rozmanitým společenským profilem, kteří by bezesporu ČR sloužili mnohem lépe. Volič si na nekvalitní a nedostatečnou volební nabídku rozhodně nemohl stěžovat. Důvodů pro volební vítězství stávajícího prezidenta je jistě celá řada, bezesporu k nim ale patřilo využívání lží a podlých populistických argumentů, na které mnozí voliči pozitivně reagovali. Totéž platí pro naši parlamentní a vládní politiku, i pro většinu měst a obcí, snad s výjimkou těch, kde se nepodaří sestavit více než jednu kandidátku. Problémem je mimo jiné obecná a paušalizující hospodská negace politiky a politiků ve stylu „všetci kradnú,“ která vede k opakovaném vzniku protestních stran a jejich postupnému zániku poté, co se stanou stranami „tradičními.“ Tento cyklus způsobený mimo jiné povrchností a nezodpovědností našich voličů znemožňuje nebo činí velmi obtížnou kultivaci stabilních stran, které by mohly být pilířem demokratického systému podobně jako třeba v sousedním Německu. Zkrátka ČR má takové politiky a politické strany, jaké si její voliči zaslouží.

Příležitosti

V mezinárodním kontextu příležitostí, která stále ještě trvá a kterou jsme stále nedokázali dostatečně využít, je naše členství v Evropské unii. EU jistě není společenstvím ideálním, ale nic lepšího k zajištění bezpečnosti a ekonomické prosperity se nám nenabízí. Pohled do historie nám k tomu myslím poskytuje dostatek argumentů. Namísto neustálých nářků na Bruselské úředníky, kteří mohou za všechna nepříjemná opatření a regulace, i když třeba vznikla výhradně na půdě našich ministerstev nebo parlamentu, či negativistického okopávání kotníků našich partnerů, bychom měli konečně využít příležitost k aktivnímu a konstruktivnímu vystupování v rámci EU. ČR jako celek musí přijmout spoluzodpovědnost za EU, přijímat nejen výhody, ale podílet se jako vyspělá západní země i na řešení problémů, kterým EU čelí.

V ekonomické oblasti je příležitostí růst zdravých českých firem založených na inovacích a technologických nápadech. Přitom nejde jenom o ekonomický růst jako takový, ale v neposlední řadě o diverzifikaci oligopolní struktury domácího kapitálu stále bohužel převážně vedeného oligarchy s kořeny v divoké privatizaci devadesátých let.

S výše uvedeným souvisí skupování a nebezpečná koncentrace médií do rukou domácích oligarchů za účelem ovlivňování veřejného mínění a potažmo politiky ve svůj prospěch. Příležitostí je zde zakládání nezávislých a široce financovaných médií jako je třeba nový Denník N nebo internetové časopisy jako jsou právě Konzervativní listy.

Hrozby a rizika

Významných vnějších rizik, s nimiž nic nenaděláme, ale musíme s nimi počítat, je bezesporu celá řada. Patří k nim globální oteplování a s ním související další migrační vlny, politická nestabilita afrického kontinentu či zemí dálného východu a v neposlední řadě finanční a ekonomické krize, které sice neumíme přesně předpovědět, ale které, např. v souvislosti s docházejícími zdroji, nepochybně přijdou.

Významnou hrozbou pro ČR je prokazatelné působení proruské propagandy, jejímž cílem je prostřednictvím relativizace veškerých hodnot a faktů oslabit naše členství v EU a náš vztah k demokratickým institucím. Spolu se vzmáhajícím se nacionalismem, xenofobií a někdy až rasismem se tak bohužel vytváří významná hrozba, že nakonec sami obětujeme své nejsilnější stránky, jako jsou stávající euroatlantické vazby, demokratické instituce, nezávislé soudy či svobodná média, na oltář uměle nafouknutých a populisty pečlivě pěstovaných nacionalistických strašáků.

Autor je profesorem financí na VŠE a kandidátem ve volbách do Evropského parlamentu za SNK-ED na kandidátce KDU-ČSL.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.