Obsah

Aktuální číslo

Barack Obama: Celoživotní příběh tajného spolčení s Ruskem

Napsal Trevor Loudon

S Ruskem či s bývalým Sovětským svazem mělo ve skutečnosti tajnou domluvu několik amerických prezidentů, ale žádný do té míry jako čtyřiačtyřicátý prezident USA, Barack Obama. Nepřeháním, když řeknu, že Obama tajné úmluvě s Ruskem vděčí za celou svou kariéru.

V březnu 2012 pronesl Obama k tehdejšímu ruskému prezidentovi Dmitriji Medvěděvovi svou slavnou poznámku „mimo mikrofon“: „Tohle jsou mé poslední volby. Po mém zvolení budu moci být pružnější.“ Medveděv odpověděl: „Rozumím. Předám tuto informaci Vladimirovi.“

Byla to jen nevinná poznámka, nebo to, na co to vypadá – vzkaz kamaráda kamarádovi?

Obama se promoskevskými „přáteli“ obklopoval po celý život. Proč by měl své kamarády opouštět jen proto, že se stal prezidentem Spojených států?

Hned po Obamově zvolení prezidentem 15. listopadu 2008 tehdejší předseda stále ještě promoskevské Komunistické strany USA Sam Webb svým stranickým soudruhům sdělil: „Levice může a měla by své názory a nesouhlas s Obamovou vládou projevovat tak, aby přitom nebyla nepříjemná – tedy uctivým tónem. Mluvíme totiž s přítelem.“ S celoživotním přítelem.

Frank Marshall Davis

Malého – desetiletého či jedenáctiletého – Obamu jeho dědeček z matčiny strany představil básníku Frankovi Marshallu Davisovi žijícímu na Havaji. S Davisem, který už tehdy překročil sedmdesátku, se Obama stýkal až do svých osmnácti let, kdy z Havaje odešel na vyšší odbornou školu Occidental College v Los Angeles.

Davis nejpozději v roce 1943 vstoupil v Chicagu do Komunistické strany USA. Byl bojovně prosovětský, psal oslavné básně na Stalina a na Rudou armádu.

Roku 1948 se Davis se svou komunistickou manželkou přestěhoval na Havaj. Podle jeho vlastního životopisu jej havajským soudruhům doporučili tajní členové Komunistické strany USA Paul Robeson a Harry Bridges z Mezinárodního svazu zaměstnanců v pobřežních docích a skladech (International Longshoremen’s and Warehousemen’s Union).

Tehdejší havajská Komunistická strana, předtím než přešla v roce 1950 do ilegality, byla v USA jednou z nejdynamičtějších. Dostávala z pevniny hodně peněz, protože Sověti chtěli skoncovat s americkou vojenskou přítomností na ostrovech. Dali havajským komunistům za úkol, aby při každé příležitosti agitovali proti americkým vojenským základnám.

Dokumenty FBI obsahují informace, že Davis „byl spatřen, jak aparátem s teleskopickými čočkami fotografuje rozsáhlé úseky [havajského] pobřeží“. Informace FBI uvádí: „Podle informanta tráví DAVIS touto činností mnoho času. Byla to už třetí z různých příležitostí, kdy fotografoval pobřeží a pláže. Nějaké konkrétní cíle podle informanta zřejmě nefotografoval.“

Je jasné, že FBI měla podezření na vojenskou špionáž. Zanesli Davise do „bezpečnostního seznamu“, což znamenalo, že kdyby mezi Spojenými státy a Sovětským svazem vypukla válka, měl být okamžitě zatčen.

Alice Palmerová

Dlouholetá senátorka ve státě Illinois Alice Palmerová pomohla Obamovi ke vstupu do volební politiky. V roce 1994 při její neúspěšné kampani za zvolení do Kongresu byl vedoucím jejího štábu. V roce 1996 (v listopadových volbách, po formální diskvalifikaci tří protikandidátů – pozn. red.) převzal její křeslo v senátě státu Illinois.

Palmerová byla prosovětskou propagandistkou.

V roce 1983 se Palmerová v Praze zúčastnila shromáždění Světové rady míru ovládané Sovětským svazem. Sloužila v té době ve výkonném výboru Rady míru USA, v níž měla hlavní slovo Komunistická strana USA.

V roce 1985 byla Palmerová členkou delegace šestnácti afroamerických novinářů do Sovětského svazu, Východního Německa a Československa. Zastupovala přitom svůj vlastní chicagský „Ústav černošského tisku“ (Black Press Institute), který byl v podstatě nástrojem šíření sovětské propagandy mezi americkým černošským obyvatelstvem.

Zájezd organizoval Don Rojas, tehdejší vedoucí pracovník Mezinárodní organizace novinářů (MON – International Organization of Journalists, IOJ), ve spolupráci s Ústavem černošského tisku, Národní aliancí černošských novinářů a Národní asociací vydavatelů novin – největší organizací majitelů černošských novin v Americe. Rojas, který získal vzdělání v USA, byl bývalý tiskový tajemník nedávno před tím zesnulého komunistického vůdce Grenady, Maurice Bishopa.

Listu Komunistické strany USA People’s Daily World Palmerová sdělila:

Zájezd byl něco jedinečného! Mohli jsme si přisednout k našim kolegům ve funkcích a k předním vládním osobnostem ve třech významných metropolích – v Praze, v Berlíně a v Moskvě. Navštívili jsme ministry zahraničí, hovořili jsme a vydavateli předních novin v těchto třech městech...

Byl to velice neobvyklý zájezd, neboť jsme měli přístup … Hostitelé vynaložili veškeré úsilí, aby nám poskytli vše, oč jsme požádali … Vrátili jsme se s pocitem, že jsme měli velice dobrou možnost mluvit o zájmu socialistických zemí podporovat mír.

V březnu 1986 zastupovala Palmerová Ústav černošského tisku na sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu v Moskvě.

V červnu 1986 otiskl list People’s Daily World článek Ústavu černošského tisku z pera Palmerové o konferenci Komunistické strany Sovětského svazu pod názvem „Afroamerická novinářka v SSSR“. Článek chválil sovětské „ústřední plánování“ a obsahoval takovéhle perly:

Nás Američany významná média klamou. Tvrdí se nám, že Sověti zápasí o dosažení životní úrovně srovnatelně nižší než naše, oni však ve skutečnosti dosáhli základní stability v uspokojování jejich potřeb a nyní plánují svou výrobu zdvojnásobit.

Mezinárodní organizace novinářů na svém desátém kongresu konaném v Praze 20.-23. října 1986 zvolila Palmerovou viceprezidentkou za Severní Ameriku. Při této příležitosti navštívila Palmerová také Sovětský svaz a Bulharsko. Jejím úkolem se stalo koordinovat činnost místních organizací MONu ve Spojených státech, Kanadě, Mexiku a karibské oblasti.

MON byla přední sovětskou operační základnou se sídlem v Praze, dokud ji odtud česká vláda v roce 1995 nevypověděla.

David Axelrod

Dlouholetý Obamův přítel David Axelrod řídil v letech 2008 i 2012 jeho volební kampaň a jako prezidentovi mu sloužil coby přední poradce.

Axelrodova matka Myril Axelrodová ve čtyřicátých letech psala pro newyorský levicový časopis „PM“. Nebyl oficiálně komunistický, ale pracovalo v něm několik členů Komunistické strany USA.

Washingtonský dopisovatel časopisu I.F. Stone byl později identifikován jako člen Komunistické strany USA a agent sovětských zpravodajských služeb.

Jeden z lidí píšících pro PM, Earl Conrad, psal též pro levicový časopis Negro Story, stejně jako Obamův mentor Frank Marshall Davis.

Axelrodovým mentorem byl za jeho studií v Chicagu dlouholetý chicagský novinář a aktivista David Canter.

Canter prožil dětství v Sovětském svazu, kde jeho otec Harry Canter, bývalý tajemník bostonské komunistické strany, překládal Leninovy spisy z ruštiny do angličtiny. Toto dílo vyneslo Harrymu Canterovi v roce 1932 audienci u Stalina. Po Druhé světové válce přestěhoval Harry Canter svou rodinu do Chicaga, kde převzal radikální list Chicago Star – byl totiž na prodej, protože jeho majitel Frank Marshall Davis se stěhoval na Havaj.

David Canter vstoupil do Komunistické strany USA a později se měl stát Obamovým spojencem.

Do roku 1960 David Canter spolupracoval s velice známým členem Komunistické strany USA v Chicagu LeRoyem Wollinsem. Vlastnili dohromady společnost Translation World Publishers specializující se na překlady ze Sovětského svazu a o něm. Společnost brzy vzbudila pozornost parlamentního Výboru pro neamerickou činnost, jenž Cantera a Wollinse podezříval ze šíření sovětské propagandy.

Ve zprávě, kterou výbor v květnu a červenci 1962 vypracoval pod názvem „Communist Outlets for the Distribution of Soviet Propaganda in the United States” (Komunistické prostředky distribuce sovětské propagandy v USA), byl David Canter podroben velkému podivování ohledně plateb, které jeho společnost dostávala ze Sovětského svazu.

Když americká vláda žádala, aby se společnost Translation World Publishers zaregistrovala jako agent cizí mocnosti, Canter její registraci zrušil.

Výbor dále zjistil, že:

Translation World Publishers byla nástrojem sovětské propagandy … toto vydavatelství subvencovaly sovětské fondy a založili je známí komunisté, aby sloužilo propagaci zájmů SSSR.

V letech 1963/64 se Sovětský svaz aktivně snažil podkopat prezidentskou kandidaturu republikána Barryho Goldwatera, proti němuž podporoval demokrata Lyndona Johnsona.

V knize „The KGB Against the ‚Main Enemy‘ – How the Soviet Intelligence Service Operates Against the United States“ (KGB proti ‚hlavnímu nepříteli‘ – Jak sovětská tajná služba pracuje proti Spojeným státům) z roku 1989 se přední americký badatel o kumunismu Herbert Romerstein a bývalý důstojník KGB Stanislav Levčenko zabývali sovětskými pokusy očernit Goldwaterovo jméno a jinými tehdejšími sovětskými kampaněmi:

Křivé nařčení Goldwatera z rasismu bylo pouze jednou ze špinavých kampaní, jež proti jeho kandidatuře rozpoutali Sověti a jejich zástupci. Skrytými pomocníky při této kampani ‚aktivních opatření‘ byli američtí komunisté.

Jedna brožurka z roku 1963 přinášela tvrzení o Goldwaterově spiknutí se ‚Společností Johna Birche‘ k zorganizování ‚puče‘ či násilného povstání, čímž hodlali v roce 1964 uchvátit ve Spojených státech moc. Adresu vydavatele (byly jím Domino Publications) tato brožura ‚Birchovy plány na puč v roce 1964‘ neuváděla. Jak bylo řečeno, autor se podepsal nepříliš nápaditým pseudonymem - ‚John Smith, jak bylo řečeno Stanhopovi T. McReadymu‘. Nebylo k dispozici nic, co by potvrzovalo spojení této publikace s komunisty – dokud se reklama na ni neobjevila v prokomunistickém listě National Guardian z 25. dubna 1963, kde byl uveden vydavatel s příslušnými údaji: ‚Domino Publications, Suite 900, 22 West Madison Street, Chicago, Illinois.‘

Byla to ve skutečnosti adresa společnosti Translation World Publishers, zaregistrované podle zákona o registraci zahraničních agentů jako agent Sovětského svazu. LeRoye Wolinse a Davida S. Cantera, kteří ji společně vlastnili, identifikoval parlamentní Výbor pro neamerickou činnost jako členy Komunistické strany USA.

(Není zcela jasné, zda společnost Translation World Publishers byla zaregistrována jako agent SSSR, nebo zda měla být zaregistrována, ale nebyla, protože před tím byla raději zrušena... – pozn. red.)

Axelrodovým mentorem byl profesionální „černošský propagandista“ placený Sověty. Podobné očerňovací taktiky používal Axelrod, když Obamovi pomáhal v roce 2006 ke křeslu v senátu USA a v letech 2008 a 2012 k prezidentskému úřadu.

Valerie Jarrettová

„Druhá polovina Obamova mozku“ Valerie Jarrettová byla dlouholetou přítelkyní jeho rodiny a po celých osm let jeho působení v Bílém domě prezidentovou nejbližší poradkyní. Podle dokumentů FBI byl její dědeček z matčiny strany, chicagský podnikatel a předseda bytové správy Robert Taylor „při mnoha příležitostech ve spojení“ s údajným sovětským špiónem Alfrédem Sternem. V jednu chvíli opravdu společně podnikali. Když šla koncem padesátých let po Sternovi FBI, uprchl přes Mexiko do Sovětského svazu a později se usadil v Československu.

Též otec Jarrettové James Bowman byl obviněn ze styků se Sternem.

Akta FBI rovněž odhalují, že podle Judicial Watch („Soudní stráž“, skupina amerických konzervativních aktivistů – pozn. překl.) „Bowman byl též členem skupiny ‚Asociace mediků‘ (Association of Internes and Medical Students) sympatizující s komunisty“.

Dalším dokumentem ve spisech byla zpráva J. Edgara Hoovera pracovníkům FBI v Denveru, podle níž měli pátrat po „Jamesi Edwardu Bowmanovi“ kvůli jeho stykům s dalšími podezřelými.

Zpráva Judicial Watch vysvětlovala, že „podle vládního Bowmanova spisu je ‚Asociace mediků‘ organizací, která ‚se již dlouho věrně řídí linií Komunistické strany‘ a angažuje se v neamerické činnosti. Bowman se narodil v městě Washingtonu a měl rozsáhlé vazby na Chicago, kde často spolupracoval s dalšími komunisty“.

Tchán Jarrettové, přední chicagský novinář Vernon Jarrett, byl v roce 1946 vůdcem „Americké mládeže pro demokracii“ (American Youth for Democracy) – mladého křídla Komunistické strany USA.

Počátkem roku 1948 uspořádali v Chicagu stávku „Zaměstnanci balíren masa“ (Packinghouse Workers) ovládaní komunisty. Vernon Jarrett sloužil v tiskovém výboru komunisty řízeného „Výboru občanů pro pomoc zaměstnancům balíren masa“ společně – s kým asi? S novinářským kolegou a soudruhem Frankem Marshallem Davisem.

Též Vernon Jarrett byl Obamovým fanouškem. Jeho kariéru sledoval od samých počátků a stal se vlivným podporovatelem. 

V roce 1992 pracoval Obama pro ACORN (Asociace komunitních organizací pro reformu ihned – pozn. red.) – její odbočku hlasovacího projektu (hlasovací projekt – Project Vote – byla do r. 2017 organizace mobilizující marginalizované voliče – pozn. překl.) – s cílem zaregistrovat černošské voliče ve prospěch kandidátky do Senátu Carol Moseleyové Braunové, která též měla silné vazby na Komunistickou stranu USA.

Obama dopomohl Moseleyové Braunové ke křeslu v Senátě, které pak v roce 2004 – za pomoci téže komunisticko-socialistické aliance, která k němu předtím pomohla Moseleyové Braunové – získal sám.

Vernon Jarrett napsal o volebním klání v roce 1992 komentář, který vyšel 11. srpna 1992 v listě Chicago Sun-Times:

Dobrá zpráva! Dobrá zpráva! ‚Volební projekt‘, kolektiv deseti komunitních organizací se základem v církvích, který oddaně pracuje pro registraci černošských voličů, se činí. Dotahuje to už na 7 tisíc hlasů týdně … Pokud má Volební projekt dosáhnout svého cíle zaregistrovat ve státě 150 tisíc z předpokládaného počtu 400 tisíc neregistrovaných černošských voličů, pak to podle výkonného ředitele programu Baracka Obamy ‚musí být každý týden spíš deset než sedm tisíc‘.

Rada pro svět, ve kterém lze žít

Council for a Livable World (Radu pro svět, v kterém lze žít - CLW) založil roku 1962 ve městě Washingtonu někdejší maďarský sympatizant s komunisty a údajný sovětský špión Leó Szilárd. Organizace napáchala obrovské škody v americké armádě – vše ve prospěch Moskvy.

CLW pracuje tak, že uplácí levicové senátory a poslance a pak u nich tvrdě lobuje za snižování výdajů na obranu a pro nevýhodné odzbrojovací smlouvy se Sovětským svazem/Ruskem.

CLW o sobě prohlašuje, že hned zpočátku měla vliv na Obamu i na jeho viceprezidenta Joea Bidena.

„K dějinám ‚Rady pro svět, v kterém lze žít‘ patří to, že pomohla ke zvolení novým kandidátům, kteří mohou v senátě něco změnit – například málo známému senátorovi státu Illinois Baracku Obamovi a devětadvacetiletému Joeu Bidenovi v jeho první kampani na úrovni státu,“ napsala CLW v roce 2012.

V roce 2004 Rada finančně podpořila Obamovu kampaň při kandidatuře do Senátu USA a také (kolem poloviny devadesátých let) pořizovala jeho snímky, kde vystupuje bok po boku s dlouholetým vůdcem CLW, massachusettským socialistou Jeromem Grossmanem.

V oslavné řeči na Grossmana výkonný ředitel CLW John Isaacs napsal: „Nyní má ‚Rada pro svět, v kterém lze žít‘ navíc zásadní zkušenost: podpoříme-li kandidáta v jeho prvním významnějším politickém zápase, bude si vždy pamatovat, kdo mu v počátcích pomáhal. Platí to o takových politických postavách – (říká skromně) – jako je prezident Barack Obama a viceprezident Joseph Biden.“

V říjnu 2007 CLW chválila senátora Obamu „za jeho slib, že bude usilovat o svět bez jaderných zbraní a že zlepší americko-ruské vztahy“.

Při projevu na Univerzitě sv. Vincence z Pauly Obama prohlásil: „Jako prezident chci říci jedno: Amerika usiluje o svět bez jaderných zbraní … Budeme s Ruskem spolupracovat na odstranění amerických i ruských střel rychlé reakce a dramaticky zredukujeme zásoby našich jaderných zbraní a materiálu.“

Zatímco Sovětský svaz/Rusko v každé jednotlivé odzbrojovací dohodě s USA podvádí, Obama účinně navrhoval jednostranné odzbrojení Spojených států.

Bývalý senátor Gary Hart, tehdejší předseda CLW, Obamovu slibu tleskal. „Senátor Barack Obama tím, že učinil zrušení zásob jaderných zbraní středem své zahraniční politiky, prokázal velikou službu veřejnosti a zaslouží si pozornost a úctu všech, kteří tuto záležitost vidí pro naši dobu jako zásadní, a kteří bděle očekávají pevné vedení a odvahu,“ řekl ve svém projevu.

V červnu 2013 použil prezident Obama jednoho vystoupení v Berlíně k nastínění plánů dalších redukcí amerického nukleárního arzenálu „pokud je Rusko ochotno v téže době omezit vlastní zbraně“.

Podle listu the New York Times:

Pan Obama s odvoláním na kampaň za odzbrojení, které v uplynulých dvou letech do značné míry odkládal, navrhne podle sdělení jednoho předního vládnáho činitele snížit počet strategických bojových hlavic, které každá z obou velkých jaderných mocností ještě má, o třetinu, počítáno z méně než 1550 hlavic povolených dohodou, kterou podepsal s Ruskem ve svém prvním volebním období. Každé zemi tak bude ponecháno jen něco málo přes 1000 zbraní.

Pan Obama rovněž prohlašuje, že hodlá společně se spojenci v NATO vypracovat návrhy významných redukcí u taktických jaderných zbraní v dané dohodě neuvedených. Rusko, které rozmisťuje mnohem více taktických jaderných zbraní než USA a Evropa, se proti takovým redukcím tvrdě postavilo. Panuje obava, že se tyto taktické zbraně nalézají v těch částech Ruska, kde hrozí nebezpečí, že se jich zmocní teroristické skupiny.

Pan Obama rovněž oznamuje, že těsně před skončením svého funkčního období uspořádá ve Spojených státech schůzku na nejvyšší úrovni. …

Tím nejdůležitějším, co by podle výkonného ředitele pokrokové skupiny ‚Rada pro svět, v kterém lze žít‘ Johna Isaacse mohl udělat, je vypracovat širokou agendu pro nejbližší třiapůlleté období.

Vedle budoucích redukcí je podle pana Isaacse navíc třeba některých změn, které by pan Obama mohl ve své politice učinit a které by USA ještě více vzdálily od praktikování národního zabezpečení ve stylu studené války. Prezident by podle něj měl u jaderných zbraní potlačit schopnost tzv. rychlé reakce a změnit nukleární doktrínu v tom smyslu, aby takové zbraně sloužily pouze jako odstrašovací.

V době, kdy Amerika pod Obamovou vládou odzbrojovala, Moskva před ní získala pořádný náskok snad v každé oblasti jaderných i konvenčních zbraní.

Situace se stala tak zlou, že prezident Donald Trump byl nucen jednostranně vypovědět Smlouvu o likvidaci raket středního a krátkého doletu (s níž Rusko soustavně podvádělo), aby dal americké armádě trochu šanci Moskvu dohnat.

Kolik znáte ruských agentů?

Většina Američanů žádné ruské agenty osobně nezná. Většina z nich totiž kolem sebe nemá přátele a poradce, kteří ruské agenty znají.

Obama měl kolem sebe promoskevské komunisty a pravděpodobné sovětské agenty po celý život. Někteří z lidí, kteří jej politicky postrčili, mají i sovětské/ruské konexe.

Kolik neštěstí může způsobit jeden člověk?

Obamova hospodářská, sociální a armádní politika poškodila USA v nesčetných ohledech. Mnohé z jeho vojenské a zahraniční politiky bylo také přímým či nepřímým dobrodiním pro Moskvu.

I když se Obama po celý život zaplétal s radikálními spolky, nebyl nikdy – ať už před vstupem do senátu státu Illinois, do senátu USA nebo do Bílého domu – nucen podstoupit jakoukoli bezpečnostní prověrku. Je vysoce nepravděpodobné, že by býval prošel při bezpečnostní prověrce pro řízení školního autobusu, natož pro službu vůdce svobodného světa.

Jen si představte, co by mohla odhalit taková dvouletá sondáž za několik miliónů dolarů daňových poplatníků do Obamových konexí s Ruskem.

Kdyby byl Obama plně naverbovaným agentem Moskvy, jehož úkolem by bylo pomáhat Rusku k významnému vojenskému náskoku před USA a hospodářsky oslabovat i společensky rozvracet americký národ – byl by ve výkonu jeho prezidentského mandátu (nebo v tom, co dělá, když už prezidentem není) vůbec nějaký rozdíl?

Převzato z theepochtimes.com. Autor je novozélandský spisovatel, tvůrce filmů a veřejný mluvčí. Již vice než třicet let se věnuje zkoumání radikální levice, marxistických a teroristických hnutí a jejich skrytého vlivu na hlavní proud politiky. Komentář publikován 8. dubna 2019. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložila PhDr. Ivana Kultová.

 

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.