Šok

Podrobnosti

Zveřejněno 16. 7. 2015 23:16

Napsal Jan Friedlaender

Jedno pražské občanské sdružení pořádá jednou za měsíc besedu o problémech demokracie. O jednotlivých tématech přednášejí vesměs kvalifikovaní lidé, hovoří zajímavě a vystupují tolerantně, takže i případné názorové rozdíly se řeší ve férové a věcné diskusi.

Mimořádně zajímavá byla i přednáška pracovnice Masarykova ústavu o TGM a jeho pojetí demokracie. Nevyvolala ve mně připomínky, takže jsem v diskusi pouze podotkl, že si Masaryka nesmírně vážím, na prvním místě pak pro to, jak se zastával pravdy ve věcech Rukopisů a Hilsnera proti zfanatizovaným nacionalistickým davům. Přednášející reagovala slovy: „No, to zrovna není moc důležité“.

To byl pro mne šok. Neboť zdaleka nešlo jen o toleranci k sebeprezentaci Čechů založené na nejapném podvodu, ale i k odsouzení nevinného člověka spojené s dehonestací velké náboženské resp. národnostní či rasové skupiny obyvatel. Lež je nejúčinnější zbraň zla proti dobru. Bez rizika omylu lze říci, že lež je hlavním viníkem všech sociálních katastrof, vší nespravedlnosti, všech válek a revolucí ve světě.

Začněme třeba Mnichovem a 15. březnem. Tím, jak mnoho lidí v Evropě uvěřilo báchorkám o nesnesitelném teroru, jakému jsou prý vystaveni Němci v ČSR, a to dokonce i v tzv. Druhé republice. Následují lži o rasové nadřazenosti Germánů a méněcennosti ostatních, zejména Židů. Na začátku války přichází velká sovětská lež o hromadné vraždě v Katyni. Není náhodou, že vrcholných výkonů ve lhaní dosahují zločinné totalitní státy, zejména Velkoněmecká říše a SSSR.

Lež se však nevyhýbá ani demokraciím a může v nich sehrát fatální roli. Za své vítězství v posledních prezidentských volbách vděčí současný prezident jednak nehorázné mediální lži, jednak rozšířenému falešnému vědomí ohledně etnické čistky po konci války v ČSR. Nepříjemným zážitkem byla také četba memoárů všeobecně vážené britské ministerské expředsedkyně, která vzpomíná na svůj intenzivní boj proti sjednocení Německa v roce 1990 a varuje: „Vzpomeňte na rok 1870. Německo se sjednotilo a přepadlo Francii“. Roku 1870 však Francie vypověděla válku Prusku a zahájila válečné akce, válku prohrála a v roce 1871 se pod vedením Pruska Německo sjednotilo. Obávám se, že tato dvojitá lež ovládá vědomí většiny Evropanů. A dnes je české vědomí otráveno nekonečným proudem lží o Evropské unii, o našich finančních vztazích s ní, o způsobu rozhodování v jejích orgánech, v němž prý absentuje demokracie. Není náhoda, že tyto lži snad ještě více než komunisté šíří političtí potomci příznivců rukopisných a hilsnerovských lží. Těch, kteří pořádali kravály v Osvobozeném a kteří se pokoušeli aplikovat Norimberské zákony už za Druhé republiky.

Bylo by třeba si uvědomit, že lhaní akceptované významnější částí obyvatelstva, ať již jsou jeho předmětem dějinné události nebo jejich hodnocení, snižuje, až anuluje hodnotu demokracie v dané společnosti. Znamená, že lidé hlasují pro něco, co si nepřejí, nebo naopak zamítají to, co je jejich přáním. To samozřejmě nikdy neuznají ti, kteří chápou demokracii formálně a pro něž jsou dvě kandidující strany a plenta ve volebních místnostech postačující podmínkou její existence. Ale má-li demokracie plnit realizovatelná přání lidí, pak platí, že prolhaná demokracie není demokracií.

Věci jsou ovšem ještě o něco složitější. Zdrojem falešného vědomí nemusí vždy být úmyslné podlé lži, jež by měly být trestným činem. Může jím být i nedostatečné poznání, za něž nelze nikoho obvinit (myslím, že např. pravda o globálním oteplování a skleníkových plynech je dnes nedosažitelná). Velkou odpovědnost mají však ti, kteří se o dostupnou pravdu nezajímají. To však je jiný problém, který není předmětem této stati. Demokracii to ovšem kontaminuje stejně jako lež a měla by proti tomu hledat obranu.

Funkcí lži může být i zastrašování. Ukázkou nám může být styl současné ruské propagandy, jejímž dosavadním vyvrcholením je po všech lžích o Ukrajině pořad ruské státní televize o sovětské invazi do Československa v srpnu 1968. Jde o nehoráznosti, jež mnohonásobně překonávají všechno, co řekli Brežněv, Biľak, Tribuna i stanice Vltava a svinstvo zvané Poučení z krizového vývoje. To snad ani nemůže být snaha o změnu názorů televizních diváků. Zřejmě jde o demonstraci síly určenou Čechům, občanům pobaltských států i Polákům. Má jim ukázat jejich bezmoc vůči něčemu tak absurdnímu. Neměli by to přehlédnout zejména šéfové vlád a států a ministři obrany.

Téma lží úzce souvisí s nově se objevivším pojmem „přepisovač dějin“. Byl vymyšlen těmi, kteří jsou zamilováni do historie, jež jim byla vyprávěna ve škole dle osnovy à la Zdeněk Nejedlý, i s jejími prokazatelnými nepravdami a zatajováním toho, co se nehodí, a jejichž přáním je, abychom na osoby takto označené pohlíželi podobně jako na kapsáře nebo pedofily. Jenže přepisování samo o sobě je činnost mravně neutrální a kladný či záporný náboj získává podle toho, zda nás přibližuje pravdě, nebo zda se od ní vzdaluje. Odhalování nepravd a neúplných pravd je činnost vysoce záslužná.

A last but not least nezapomeňme na to, že lež se neomezuje jen na sféru politiky. Lež je v pozadí každého podvodu a už sama nutnost počítat s rizikem její přítomnosti v jednání jiných jednotlivců i institucí představuje obrovský pokles kvality života.

Tímto článečkem jsem chtěl především potvrdit, že Masarykův boj za pravdu je pro mne tím nejcennějším, co pro svůj národ a svět vykonal. Cennějším než všechny jeho ostatní činy. Říkám-li všechny, myslím všechny.

Psáno pro revue Demokratického klubu Dk-Dialog, převzato se souhlasem autora.