Je libo Lidové milice?

Rozhovor o formujících se polovojenských skupinách, o jejich účelu, možném vyzbrojování a co se proti tomu má a dá dělat.

 

Na jedné straně se zvedla vlna odporu při zmínkách o záměru zavést povinné odvody do Armády České republiky (pro pořádek: nikoli povinnou tzv. presenční vojenskou službu), na straně druhé se v naší zemi začínají formovat polovojenské skupiny, jako je např. skupina Českoslovenští vojáci v záloze, která si do svého čela postavila pplk. Marka Obrtela, nebo ještě vyhraněnější Uskupení Čechy Sever 9. Jak si tento paradox vysvětluješ?

Oproti bývalému komunistickému režimu tady máme demokracii. To umožňuje nejrůznějším lidem tohoto stavu využívat. V rámci svých možností pak mají tendence zakládat i militantní skupiny, jejichž smysl staví na různých populistických legendách. Vím, že čas pokročil, ale osobně bych přivítal takové aktivity v dobách, kdy jsme byli okupováni vojsky SSSR a byla nám násilím vnucena prosovětská politika. Je to již víc jak 10 let, nicméně jsem za svého působení v BIS v několika případech zaznamenal, že tendence zakládat různé ozbrojené seskupení mají i ti, kteří se angažovali ve prospěch starých pořádků a dnes projevují výrazně protiamerické názory. Že se takoví jedinci dostávají do vedoucích pozic např. v naší armádě je mnohdy chybou Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ), který nedostatečně takovou osobu prověří a umožní jí tak získat bezpečnostní prověrku i na vyšší stupeň utajení. No a potom může vzniknout a také vzniká problém. Já jsem byl a nadále jsem kritikem NBÚ, neboť tento draze placený úřad nepracuje tak, jak by bylo třeba.

 

Představují tyto formující se polovojenské skupiny pro naši zemi bezpečnostní riziko? Pokud ano, čím?

Je třeba si všímat, jací lidé projevují tyto tendence a jaké mají cíle. Bezpečnostní riziko je nezanedbatelné. Především je nutno zkoumat, zda se nejedná o osoby s extrémistickými zájmy. Tak např. z konkrétní žádosti o získání zbrojního průkazu lze lustrací, důkladnou prověrkou a ze zdravotní dokumentace osoby zjistit celou řadu informací, které něco napoví.

 

Tento jev lze pozorovat nejen v České republice, ale např. také na Slovensku. Může být takový vývoj koordinován? Pokud ano, s jakým cílem?

Vznik takových seskupení napomáhá vyvolávání sociálního napětí a za těmito aktivitami mnohdy stojí zájmy jiných tajných služeb, které tyto situace vyhodnocují a využívají ve svůj prospěch. Takový stav zaměstnává bezpečnostní aparát našeho státu a to vyhovuje našim protivníkům jako je např Rusko. Je potom jenom otázky taktiky, metod a forem, jak do takového prostředí infiltrovat vlivovou osobu.

 

Jak by podle Tebe měly adekvátně reagovat či postupovat státní orgány (Bezpečnostní informační služba, Policie České republiky, Státní zastupitelství…)?

BIS by měla o takových aktivitách vědět a v řadách těchto organizací či sdružení by měla mít své informační zdroje. Mám ale na mysli takové aktivity, kde je důvodné podezření z extrémismu. Jelikož ale dobře znám i nekalé praktiky BIS a PČR (zejména Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu), tak zároveň zdůrazňuji, že je nutná koordinace s kontrolním orgánem pro BIS, který ovšem neexistuje a nebo je naprosto nezpůsobilý něco takového kontrolovat. Tohoto stavu samozřejmě BIS dovede účelově využít a hlavně zneužít např. k získávání dalšího prostoru a pravomocí pro svoji práci.

 

Je něco, co by v tomto kontextu mohla či dokonce měla učinit občanská společnost?

Občané by si měli více všímat pohnutek, které tito spasitelé a aktivisté propagují. Tak např. v případě DSSS, ale i jiných je využívána populistická rétorika zaměřená na negativní vlastnosti některých menšin, ale pod tím je ukrytý také ještě jiný cíl a to je např. vystoupení ČR z NATO. To už výrazně signalizuje ohrožení naší bezpečnosti. To vše se ale odehrává v prostředí, kdy se náš současný prezident vyjadřuje na úrovni 4. cenové skupiny a tím také nepřímo, často ale i přímo, podněcuje nejrůznější extrémistické názory.

 

Zatím formující se polovojenské skupiny cvičí s airsoftovými zbraněmi. Je reálné předpokládat, že po takovémto výcviku dojde ke skutečnému vyzbrojení těchto a jim podobných skupin? Pokud ano, kde by mohly být zdroje výzbroje a munice? Jaký v této věci očekáváš další vývoj?

Vyzbrojování zcela určitě přijde. Od airsoftových zbraní ke zbraním skutečným již přechází. Mnozí navíc skutečné zbraně vlastní a jen se zdokonalují. V čase, kdy jsem téměř deset let působil jako důstojník BIS, jsem opakovaně zaznamenal, že např. zbraně, které patřily Lidovým milicím (LM), nebyly v mnoha případech po listopadu 1989 odevzdány. To samé i v případě značného množství munice, ale i výbušnin, které byly součásti rozsáhlého vyzbrojení LM. Prakticky se to např. ukázalo v případě doposud neobjasněných bombových útoků v Přerově, včetně pumového útoku na kancelář přerovské pobočky Konfederace politických vězňů v r. 1999, který výrazně varoval před aktivitami příslušníku LM po listopadu 1989. Je tak trochu ironií osudu, že se mne na to ptáte, neboť já byl krátce po zatčení v r. 2001 neprávem obviněn mimo jiné i ze šíření poplašné zprávy, která měla spočívat v tom, že jsem varoval před extrémismem. Já bych ale byl nerad, aby si někdo myslel, že si tady přihřívám svoji polévku. Ovšem, já za tyto výše zmíněné zkušenosti zaplatil ztrátou svobody a dalšími útrapami, i proto vím co říkám.

 

Otázky kladli Jan Kubalčík a Dušan Stuchlík. Vladimír Hučín je účastníkem protikomunistického odboje a bývalým důstojníkem BIS zabývajícím se levicovým extrémismem.

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.