Rodina je největší nepřítel globálního trhu

V knihovně jedné známé obchodní školy si jakýsi student sepisoval svoje curriculum vitae. Hned pod svoje jméno připsal „svobodný“. Jeho zvědavý přítel se jej zeptal, proč ta dodatečná informace.

Mladík, překvapen naivní otázkou, odpověděl, že si tak zvyšuje šanci na přijetí. „Když nemáš rodinu, firma ví, že jsi více flexibilní, pokud jde o pracovní dobu a přemísťování. Máš tak větší možnost být vybrán.“ Odpověď příznačná pro sociálně-ekonomickou mutaci, která nastala a kterou synteticky odráží výraz „mám rodinu“ a „nemám rodinu“. Pro princip i účel ekonomické aktivity je rodina odpudivým břemenem a překážkou.

Zdá se to poněkud smělé tvrzení, ale lze říci, že rodina, která je první školou solidarity a uváženého užívání zdrojů, je v dnešní době rozvratným elementem, poněvadž je cizí mechanismům, které vytvářejí globální trh. Přirozený sklon rodiny k šetření a solidaritě jdou špatně dohromady s ekonomickým systémem postaveným na neomezeném konzumu a vyhrocené konkurenceschopnosti. Doba i logika rodinného života nejsou slučitelné s devastujícím pracovním rytmem, který ukládá trh a také hrozba snadného propuštění za nedostatek soutěživosti. Výše uvedená – skutečná – příhoda mladého studenta, který sestavuje své curriculum, ukazuje, že nemít rodinu je na Západě z hlediska konkurenceschopnosti skutečná výhoda v plném smyslu slova.

Jak vůbec mohly vzniknout pojmy „mít“ a „nemít rodinu“? Americký ekonom Steven Horwitz podává jasné a systematické vysvětlení této otázky a pravděpodobně jej nevědomky přejímá od dvou spisovatelů a přátel z počátku dvacátého století: Chestertona a Belloca. Podle Horwitze je možné interpretovat evoluci rodiny jako pohyb směrem od domácnosti k trhu, počínaje industrializací, která odstartovala moderní výrobní proces. V před-industriální éře byla základní výrobní jednotkou rodina (nebo klan v městském kontextu) a nikoli továrna. Samotná výroba – na venkově zemědělská a ve městě řemeslná – byla zaměřena na obživu a nikoli na „růst“. Kromě toho vzhledem k nedostatku technologického kapitálu závisela ekonomická aktivita zásadně na pracovní síle, z čehož plynulo, že početné potomstvo bylo vysoce žádoucí a to také jako záruka na stáří. Domus et labor – dům a práce – proto tvořily nerozlučný celek. Chesterton píše, že právě příchod kapitalismu a pracovní mzda „způsobily, že muži začali opouštět svoje domovy, aby si našli práci“ a „žili u svých továren místo u svých rodin“.

Zrušením vazby mezi domus et labor vymizela také původní funkce rodiny jakožto základní výrobní jednotky ekonomického systému a rodina byla postupně deklasována na pouhé pasivní a měšťácké středisko spotřeby. Placená práce – kromě toho, že je ztělesněním fraktury mezi výrobou a vlastnictvím – začala také živit individualistickou koncepci ekonomického systému, poněvadž umožňovala existovat mimo rodinu či sociálně-ekonomický klan prodejem práce té nejlepší nabídce. Odtud následuje pohyb směrem k trhu ve zmíněném smyslu. Proto v dnešním systému není ekonomickou hodnotou rodina, nýbrž jedinec (nebo lépe spotřebitel), jak dokazuje také mizivá pozornost, kterou věnuje rodině vysokoškolská výuka ekonomie.

Je to zhoubná krátkozrakost, vezme-li se v úvahu, že rodinné podniky jsou doposud základem a chloubou ekonomik, např. v Itálii. Proto je také ve světle výše řečeného italská ekonomika často obviňována z neefektivnosti pejorativním a oxymórním výrazem „rodinný kapitalismus“. Odtržení domova od práce vedlo ke vzniku konzumní obsese a k radikální mutaci účelu ekonomické aktivity. Tím už není rozumné živobytí, nýbrž nekonečný růst budovaný na křečovitém zvyšování spotřeby typické pro masovou společnost. Rodina, která šetří, je nebezpečným a cizorodým tělesem ekonomického systému, který přivádí na svět děti nikoli jako zdroj a požehnání, nýbrž jako luxus a jako překážku pracovní konkurenceschopnosti.

Francouzský filosof Fabrice Hadjadj proto poznamenává, že rodina je vlastně jakási anarchie, protože předchází nejenom právo a stát, ale také trh. A ve všežravém a totalitním ekonomickém systému, který nezná jiné pravidlo než profit, se tato anarchie, která se drží jiné logiky, paradoxně stává úhlavním nepřítelem globálního trhu.

 

Z blogu římských oratoriánů sv. Filipa Neriho pro radiovaticana.cz přeložil Milan Glaser. Převzato se souhlasem Radia Vaticana.

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.