Morální ekvivalence progresivismu a islamismu

Vypadá to tak, že jedním z důvodů, proč má prezident Obama jasno v teologii islámu, stejně jako v agendě sekulárního progresivismu, je skutečnost, že jak islám, tak i sekulární progresivismus spočívají na předpokladu, že z moci vyplývá právo. Obě strany tomu věří, jak to Andy Stern, někdejší šéf odborů SEIU (Service Employees International Union) výmluvně vyjádřil slovy: „dáváme přednost moci argumentů, ale když to nefunguje, uplatňujeme argument moci“.

 

Islám od svých vyznavačů vyžaduje, aby přesvědčovali ostatní, že mají přestoupit na islám. Pokud tak neučiní, muslimské právo šaríja opravňuje zbavit je základních lidských práv, vymáhat od nich zvláštní daň nemuslimů, mrzačit je, zotročit je nebo dokonce popravovat. Jak v islámu, tak i v sekulárním progresivismu tedy platí argument moci, jako konečný arbitr toho co je a co není správné, spíše než respekt vůči posvátnosti osobní integrity a objektivní pravdě.

Nápodobně mají islamisté, kteří uctívají Alláha jako dokonale čistou, absolutní a nevyzpytatelnou moc, sklon vnímat vládu svého chalífátu jako centrum moci a morálky, přičemž jakákoli lidská práva jsou dána výhradně agendou a vyhláškami takové vlády. Tak také sekulární progresivismus popírá legitimitu jakýchkoli nezcizitelných osobních práv, a to tvrzením, že taková práva jsou odvozena výhradně od schválení vládou a jejími činiteli, a pouze tehdy, jestliže vláda zamýšlí tato práva poskytnout.

Další paralela spočívá ve skutečnosti, že stejně jako islámské učení morálně legitimizuje lži, podvody, pomluvy, únosy, znásilnění, otroctví i vraždy, pokud napomáhají šíření vlivu islámu, tak i sekulární progresivismus netrpí výčitkami svědomí při zneužívání moci, pomlouvání oponentů, lhaní, podvodech, krádežích, znesvěcení nebo zabití dětí, rušení svobody vyznání a nedodržováním právních statutů, jsou-li takové aktivity v zájmu udržení u moci a napomáhají-li k prosazování agendy Nového světového řádu.

Takové filosofické premisy jsou v naprostém rozporu se židovsko-křesťanským morálním přesvědčením, že úcta a ohled vůči pravdě umožňují jednotlivcům i národům žít ve spravedlnosti a prosperitě. Smutné je, že mnozí židé i křesťané dál ustupují před těmi, kteří chtějí ovládat společnost, ba dokonce je vychvalují.

Za povšimnutí například stojí, kolik poct vzdávají prestižní katolické instituce a skupiny politikům, kteří chtějí pod praporem „sociální spravedlnosti“ odkázat našim potomkům buď smrt potratem nebo mrzačící dluhové otroctví, které si vynutí splácení astronomického schodku státního rozpočtu, jakož i neufinancovatelných mandatorních výdajů způsobených desetiletími politického bratříčkování, korupce, plýtvání, podvodů a zneužívání pravomoci. A všimněme si také, jak jsou mnozí katoličtí biskupové neústupní ohledně propůjčování církevních prostor coby bezpečného prostředí pro děti (a tak zmírňují svoje obavy ze soudních pří), zato 80 procent katolické mládeže ve veřejných školách bez výčitek ponechávají morálnímu narušování různými „programy rodinného života“. Ve skutečnosti mnohé z těchto programů připravují děti pro sexuální pokusnictví azneužívání. Jak se ale zdá, je to mimo zájem katolických představitelů, jelikož za to, co se katolickým dětem děje ve veřejných školách, nejsou právně zodpovědní.

Ve světle všeho shora uvedeného je na místě připomenout, jak někdejší papež Jan Pavel II. v encyklice Veritatis Splendor upozornil, že morální relativismus je jednou z největších hrozeb duchovnímu životu a lidské civilizaci. Je tedy tím znepokojivější být svědky toho, jak představitelé církve v rámci Nové evangelizace akceptují morální relativismus jako hlavní formu této evangelizace. Pro upřesnění, od těchto představitelů opakovaně slýcháme volání po „dialogu“.

Leč tento „dialog“ spočívá ve sdílení názorů a v chlácholení roztrpčení, nikoli na hledání objektivní pravdy. Nemůže tedy vést k autentickému usmíření, pokoji a lidskému rozvoji. Autentický mír však lze uskutečnit a učinit plodným skrze čestné, disciplinované, pokorné a učenlivé zkoumání pravdy.

Modlím se, abychom znovu objevili toto nejdůležitější a posvátné tajemství dříve, než sekulárně progresivistická agenda Kultury znesvěcení a smrti způsobí, že my i většina lidstva budeme vytrženi z milující náruče Panny Marie a vrženi do hrozivého objetí Svaté Smrtky.

Komentátor zpravodajského portálu Spero otec Thomas Collins je katolický kněz sloužící Bohu a věřícím ve Virginii. Se souhlasem převzato ze Speroforum.com. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil Jozef Zummer.

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.