Krize: Dobří a špatní vůdcové

Podrobnosti

Zveřejněno 26. 1. 2016 12:03

Napsal J. R. Nyquist

Běda, naši vznešení géniové, naši skuteční poslové nebeští, marnili čas zbytečně a bezvýsledně; – na všechna místa dosazeni, svými pedagogy a poradci neúnavně cvičeni, aby „povstali v Parlamentu“, skládali proslovy, psali knihy, krátce řečeno, aby mluvili slova, a to pro pochvalu kritiků; místo aby činili práci vskutku královskou, chválenou bohy! Naše velmi „zodpovědná vláda“ se nezodpovídá žádnému Bohu, kterého bych mohl znát alespoň z doslechu, ale je zodpovědná dvaceti sedmi miliónům bohů sedících na sedadlech za šilink.

Thomas Carlyle, Latter-Day Pamphlets, 1850

Politizace školství

Můj předchozí článek této série se týkal politizace vzdělávání, která se v oblasti společenských věd děje bagatelizací studentů a popíráním lidské přirozenosti. Pohlédneme-li na vzdělávací systém z hlediska stratéga, vypadá jako pokus rozvrátit větší část společnosti, možná ji dokonce zničit. Takový systém snad mohl vytvořit jedině nepřítel pomocí lsti, jejímž cílem je zneškodnit lidský instinkt a popřít samotnou existenci instinktivních věcí. Přestali jsme uznávat, že existují dvě pohlaví. Jsme učeni popírat co je ušlechtilé.

Náš vnitřní nepřítel se pokouší paralyzovat všechny ty hybné složky lidské psychiky, které umožňují myšlení. Tento nepřítel vytvořil školu, která je ve skutečnosti pro dítě koncentračním táborem. Obklopil naše děti plotem a každou hodinu kontroluje docházku, aby se ujistil, že žádné neuniklo. Je důležité, aby se hned na začátku studenti cítili institucionalizovanými. Vystavit dítě něčemu brilantnímu, něčemu zajímavému či něčemu inspirativnímu je zakázáno. Dítě musí uvyknout co nejprůměrnějšímu myšlení, co nejméně inspirativním myšlenkám – hluboké nudě, z níž únik může nabídnout pouze zábavní kultura.

Nová forma výuky se vyhýbá položení základu; neboť nový pedagog je revolucionář, tedy ničitel, který se snaží zničit vše. Snaží se vymýtit minulost, vymýtit muže a ženu, vymýtit rodiče, vymýtit národ a patriotismus – a konečně vymýtit Boha. Toto je dílo dnešní výchovy. Dílo dezorganizace, rozpadu a nenávisti. Revolucionář hledá čisté plátno, které pomaluje takovou barvou, jakou si vybere. Zvolená barva, samozřejmě, bude červená. Země, které jsou již nihilistickými diktátory podmaněné, se vyzbrojují. Chystají se rozpoutat širší zkázu. Stejně jako všichni psychopati se snaží najít oběti, kde se dá. Konzumace obětí je jejich způsobem sebepotvrzení.

Revoluce, kterou na nás levice přivolala, je s námi již dlouho. Pochoduje od vítězství k vítězství. Dlouhý ústup od civilizace probíhá před našima očima v pomalém, téměř nepostřehnutelném procesu. Náš vzdělávací systém je úspěchem této revoluce, neboť experiment nebyl vypnut. Byl zapnut tak, jako hořák u kamen, na kterých jsme všichni vařeni. Většina společnosti je indoktrinovaná, její hodnocení kontaminované revoluční lží, takže si ani neuvědomuje, že jí byl vymyt mozek. Ano, na každém zpravodajském kanálu neslyšíte nic jiného než různé variace stejného politického poselství. Toto poselství vždy obsahuje trošku feminismu, multikulturalismu, socialismu a oslavy polymorfní zvrácenosti.

Náš nepřítel se pokouší těmito tématy indoktrinovat naše děti. Za účelem přijetí revoluce jimi socializuje, vzdělává a organizuje mládež. Tvaruje jimi mentalitu veřejnosti. Rozšiřuje jimi myšlenky, které přenesou tato témata dopředu – a nebude trvat dlouho a tento proces začne žít svým vlastním životem. Po výměně několika generací, kdy staré učení bude zapomenuto, budou mít vůdcové nové generace jen jeden lexikon, jen jednu vizi a svoboda bude mrtvá. Na její místo přijde nová tyranie, prodávána jako nová a vyšší forma morálky, v níž hlavními hříchy budou (1) sexismus, (2), klasické vzdělání a (3) rasismus.

Projevy nové morálky

Podívejme se, jak obratně revoluční učitelé uplatňují své nové učení – jako morálku. Thomas Carlyle kdysi poznamenal, že „člověk se nikdy zcela nepropůjčuje hrubé Síle, ale vždy morální Velikosti“. Ale jelikož je člověk hloupý, propůjčí se občas mravní Velikosti padělané. To tu dnes máme. Jako ukázkový příklad vezměme morální pobouření našich politických a mediálních elit v reakci na snahu Donalda Trumpa omezit muslimskou imigraci. Podle nejstarších a časem prověřených morálních norem tento návrh nemorální není. Jeho vyslovením autor neporušil Desatero. Přesto se bere jako důkaz Trumpovy mravní zkaženosti. Ti v Republikánské straně, kteří rasismus Trumpovy poznámky neodsoudili, ho nicméně obviňují ze „zesměšnění se“ (Chris Christie) nebo z neserióznosti (Jeb Bush) nebo „z vyloženě nebezpečné bombastické rétoriky“ (Lindsey Graham). Carly Fiorina prohlásila, že Trumpova „přehnaná reakce je stejně nebezpečná jako Obamova nedostatečná reakce“. John Kasich nazval Trumpův návrh jako „pobuřující“. Bývalý guvernér státu New York George Pataki řekl, že Trumpovy poznámky „jsou hloupé a další věcí, kterou jednou budeme zakazovat, jsou rasističtí miliardářští křiklouni“. Marco Rubio řekl, že Trumpův „zvyk formulovat urážlivá a výstřední prohlášení Američany nesjednocuje“. Bývalý guvernér státu Virginie Jim Gilmore prohlásil, že „Trumpova fašistická mluva odhání od Republikánské strany všechny menšiny“. A samozřejmě Hillary Clintonová haní Trumpa slovy: „Je to trestuhodné, zaujaté a vyvolávající rozkol.“

Toto je skvělý příklad revoluční ideologie v praxi. Jednoduchý výrok v duchu selského rozumu pronesený někým, kdo usiluje o vedoucí pozici, je přirovnán k hitlerismu. Nové učení se uchytilo. Předurčuje mentalitu vládnoucí třídy, která se nyní skládá z osob, jejichž myšlení bylo naprogramováno našimi národními nepřáteli. Donald Trump svým výrokem nikoho o svá ústavní práva nepřipravil. Nikoho neočernil. Není ani nenávistný, ani obhájcem rasistických teorií či genocidy. Jak to přišlo, že je jako takový pomlouván? Samozřejmě že velmi dobře víme, že udělal přešlap. Bojíme se, že kdybychom s Trumpem veřejně souhlasili, mohli bychom se dostat do izolace; a cítíme se s ním osamoceni.

Dosud nezničený instinkt nám říká, že Trump má pravdu. Jeho obavy jsou vlastenecké, možná dokonce „patriarchální“. Otřásáme se nad jejich politickou nekorektností. Ale hluboko uvnitř cítíme něco opačného, něco proti-podvratného. Jsme indoktrinováni věřit, že všichni si jsou rovni, když každý je jiný. Bylo nám řečeno, že muslim je zaměnitelný s křesťanem, že obyvatelstvo na Blízkém východě je zaměnitelné s populací Evropy – jako kdyby humanita byla láhev mléka, které se musí homogenizovat. Když Trump říká, že jeho vlastní muslimští přátelé s ním souhlasí, novináři mu nevěří. Musí být dementní nebo šílený, říkají si. Nemůžeme ho brát vážně. Je to nějaký druh „senzace“. Trump se snaží vysvětlit, že je motivován bezpečností a obezřetností. Elita se ušklíbá. Ale veřejnost sebou trhne, protože se v ní ozve stále ještě doutnající, hluboko pohřbený odlesk starých instinktů, které se derou na povrch.

Trump neřekl, že muslimové jsou špatní lidé. Neřekl „všichni muslimové jsou nepřátelé“. Ale všichni instinktivně vědí, že riziko spojené s přijetím tisíců nebo milionů muslimů do nemuslimských zemí existuje. Zdravý rozum proto vyvolává otázku: „Proč zbytečné riziko podstupovat? “ Proč je nutné, aby do Spojených států imigrovaly tisíce muslimů? Pokud existuje riziko, spojené s touto imigrací, tak proč ho i nadále podstupovat? Co tím získáme?

Dnešní ubozí vůdci

Tento skvělý příklad Trumpova komentáře k muslimské imigraci odhaluje, jaké lidi dnes máme ve vedení – a to jak v médiích, tak i ve vládě. Ve skutečnosti žádné vedoucí osobnosti nemáme, ale – jak poznamenal Thomas Carlyle: „neúnavně cvičeni svými pedagogy a poradci, aby povstali v Parlamentu, skládali proslovy, psali knihy, krátce řečeno, aby mluvili slova, a to pro pochvalu kritiků; místo aby činili práci vskutku královskou…“

Uvažte jaký druh mužů a žen dnes máme ve vedoucích pozicích. Když tak velká část odsoudila Trumpa, jen kvůli doporučení použít zdravého rozumu, ukazuje to, že tito muži a ženy jsou falešní, že jsou loutkami levicového skupinového myšlení, postrádají morální odvahu požadovanou pro nezávislé myšlení. Nemohlo být jasněji vyjádřeno, co tento příklad konkrétně znamená – že naši vlastní vůdci popírají, kromě pana Trumpa, že máme právo bránit naší suverenitu a kulturu. Mají představu, že taková obrana je rasistická.

Zeptejme se, co dalšího si představují?!

Levice sní o světě bez Ameriky na základě domněnky, že Amerika je pramenem sexismu, rasismu a války. Spojené státy páchají pomalou sebevraždu pod kontrolou levicových politiků jako je prezident Obama. Naše dnešní vedení ukazuje, že místo instinktu k přežití má instinkt k sebezničení. Jen naslouchejte panu Trumpovi a pak poslouchejte nesmysly elitářů, kteří mu spílají. Ti nemají vizi pro vzdálené věci, nemají žádnou sílu mysli – jsou pouhými panáky nějakých nepozorovaných břichomluvců.

Čtenář by se měl dotázat: Otevřel by George Washington v roce 1795 Spojené státy muslimské imigraci? Jestliže to je taková dobrá a velkolepá věc k uskutečnění, proč nepřemýšlel, že to udělá? Myšlenka povolit v roce 1795 vstup masám muslimských imigrantů do Spojených by byla v té době považována všemi vzdělanými američany za bláznivou. (A nebyly náhodou lépe vzdělaní než my dnes?) Proč si dnešní „vzdělanci“ myslí, že je muslimská imigrace tak nutná? Není to proto, že dnešní vůdci jsou o tolik chytřejší, nebo mají lepší charakter než George Washington.

Věřím, že kdyby prezident Washington mohl promluvit k naší generaci, tak by to našim současným lídrům tak nandal, že by jim jeho slova navěky zvonila v uších. Kdyby Washingtona obvinili ze sexismu či rasismu, zahanbil by je tento velký muž plamenným pohrdáním. Nejsou snad všichni feministy? Nejsou všichni multikulturalisty? – jinak řečeno obhájci národní sebevraždy? Tito falešní vůdcové, kteří mávají prapory tolika falešných vyznání, jsou ničitelé své vlastní země. Přesto zde setrvávají odsuzujíce pana Trumpa.

Skutečný a falešný vůdce zde stojí bok po boku. Ten prvý se obává o bezpečnost své země, zatímco ten druhý předstírá obavu o islám. Kde je obava, kterou dluží Američanům? Nemůžeme za tím vším zahlédnout společné téma nenávisti vůči tomu, co je dobré a normální a chorobnou preferenci toho, co je škodlivé a abnormální?

Není to zloba méněcenného – zloba demagoga, který uchvátil vysoký úřad pomocí snůšky chytrých lží? Náš moderní věk disponující masmédii a masovou politikou vyvolal u méněcenného nejvyšší stupeň závisti. Tato závist se projevuje prostřednictvím politické sebenenávisti, zlomyslností proměněnou na vědu. Ironií je, že muž, který Ameriku miluje, je odsouzen jako nenávidějící těmi, kteří skutečně nenávidí; tedy těmi, kteří nenávidí Ameriku. Samozřejmě, že někteří z těch, kteří Trumpa odsuzují, jsou loutkami politické korektnosti – politováníhodnými podvodníky, kteří nemají právo kohokoli vést. Ale nenávist tvoří základ, který je spojuje.

Jízda na humanitě

Všimněte si, jak méněcenný člověk coby lídr musí vždy předstírat, že je šampionem humanity. A i v tomto je podvodníkem. Důstojnost, kterou nemá, nahrazuje afektovaným chováním. Jeho vlastní mysl je otupena nesmysly, které snadno plynou z jeho rtů. Realita s ním nesouzní. Pouze tehdy, když dojde k velké tragédii, obnaží šok okamžiku slabou lidskou bytost, která se snaží z této hromady ideologického odpadu v zasmušilé mysli vymanit.

Teroristické útoky ve Francii jsou vzácným příkladem průniku bystrosti z jednoho z takových „vůdců“. Den po útocích prezident Francois Hollande přednesl projev, ve kterém prohlásil: „Spoluobčané, to, co se stalo včera v Paříži a Saint Denis v blízkosti stadionu Stade de France bylo aktem války.“ Avšak prezident Spojených států na tiskové konferenci potvrdil altruistickou povinnost každé křesťanské země přijmout muslimské uprchlíky. Popřel, že křesťanství a islám stojí navzájem proti sobě po více než tisíc let, že principy islámu jsou pro křesťanství nepřijatelné stejně tak jako principy křesťanství pro islám. Obama účinně popřel, že přijetí milionů muslimů do Evropy je receptem na občanské nepokoje. By co více, prohlásil, že integrace muslimů a křesťanů (pod záminkou ochrany muslimských uprchlíků) je naší závaznou morální povinností.

Z mezinárodního demagoga, který sám sebe stylizuje do role šampiona humanity, se vyklube nepřítel své vlastní země. Jak může být šampionem humanity někdo, kdo vůbec nedbá na své vlastní lidi? Jako další příklad si vezměme Hillary Clintonovou. Tato politováníhodná deviantka byla prohlášena za jednu z nejskvělejších žen v Americe. Ona však není původní v žádném směru; není význačnou ani kvůli svému studiu, ani pro své příspěvky vědě. Je intelektuální nulou. Její myšlení je převzato z levicových ideologických traktátů. Její morální odvaha spočívá v papouškování nejnovějších politicky korektních myšlenek. Nepovažuje soukromé vlastnictví za nedotknutelné. Nechce připustit, že manželství existuje pouze mezi mužem a ženou. Nevěří v národní stát. Její politika je politikou Robina Hooda, slavného loupežníka, jehož mottem bylo: „Okrádej bohaté a naděluj chudým.“

Homosexuální imperialismus

Na téma manželství osob stejného pohlaví a práv homosexuálů učinila ministryně zahraničí Clintonová toto mimořádné prohlášení: „Nikdy nezapomenu na mladého Tunisana, který se mě po revoluci ve své zemi zeptal, jak by mohla Amerika učit jeho novou demokracii chránit práva svých LGBT [lesbických, gay, bisexuálních, transgenderových] občanů. Viděl Ameriku jako příklad pro svět a jako maják naděje. Na tohle jsem myslela, když jsem uvízla v některém z dost tvrdých rozhovorů s cizími představiteli, kteří nechtěli připustit, že lidská práva se vztahují na každého, ať je gay nebo heterosexuál. Když jsem směrovala naše diplomaty po celém světě, aby bojovali proti represivním zákonům a aby se přiblížili statečným aktivistům, bojujícím na frontových liních … změnila jsem politiku ministerstva zahraničí s cílem zajistit, aby se s našimi LGBT rodinami zacházeno spravedlivěji.“

Zde vidíme, že Clintonová otevřeně obhajuje zásahy USA do vnitřních záležitostí muslimských zemí. Toto je americký homosexuální imperialismus, který udeří nejen do tváře americké diplomatické tradice, ale i do tváře tradičních amerických zvyků. Největší Americká ministryně zahraničí je obecně prohlašována za Johna Quincyho Adamse. V roce 1821 se Adams zeptal, co Amerika „udělala pro dobro lidstva?“. Jako naše největší a nejmoudřejší ministr zahraničí, Adams řekl, že Amerika se „vždy, i když často bezvýsledně, drží tématu svobody, spravedlnosti a rovných práv“. Adams uvedl: „Amerika v průběhu téměř půl století bez jediné výjimky respektuje nezávislost ostatních národů a zároveň prosazuje a udržuje tu svoji vlastní. Zdržela se vždy vměšování do zájmů jiných, a to i tehdy, když se konflikt týkal zásad, na kterých lpí do poslední kapky krve. V příštích staletích budou pravděpodobně všechna soupeření … evropského světa soupeřením mezi zatvrzelou mocí a vznikajícími právy. Její srdce, požehnání a modlitby budou vždy tam, kde byla či bude rozvinuta vlajka svobody a nezávislosti. Ale nejde do zahraničí, aby tam hledala příšery, které je třeba zničit. Amerika přeje svobodu a nezávislost všem. Bude velebit a podporovat tuto všeobecnou věc svým hlasem a příkladem. Amerika dobře ví, že jakmile jednou narukuje pod jinými prapory než svými, i kdyby to byly dokonce prapory zahraniční nezávislosti, nebude v jejích silách vymanit se ze všech válek vedených v zájmu intrik, individuální lakoty, závisti a ambicí, které si uzurpují barvu vlajky za svobodu. Základní zásady její politiky by se nepozorovaně změnily ze svobody na sílu… Mohla by se stát světovou diktátorkou. Amerika by již více nebyla vládcem svého vlastního ducha…“

Jak odlišná je politika ministryně zahraničí Clintonové, která iniciovala globální kampaň podporující sodomii. Je tohle teď náš prapor – naše posvátná věc mezi národy? V kronikách imperiálních ambicí Bůh ani člověk nikdy nic podobného neviděli. Podle ministryně Clintonové byl (ve skutečnosti) politikou jejího ministerstva zahraničí boj proti všem místním zákonům a vládním výnosům, které zakazují homosexuální aktivitu. Clintonová se nejen zapojila do „některých docela tvrdých rozhovorů se zahraničními představiteli“, řídila také „naše diplomaty po celém světě“, aby se zapojili do nové formy války. Pod jejím vedením měli zástupci USA v 70 zemích (kde sodomie je ještě nezákonná) jednat jako „agenti změny“.

Jinými slovy, americké zdroje a personál byli nasazeni na podporu sodomie. Ať už si čtenář myslí o sodomii cokoliv, zvažme objektivně politické důsledky. Bylo to v nejlepším zájmu Spojených států? A to ze všeho nejpodivnější: Cožpak paní Clintová svojí politikou nevyhlásila islámu válku? Toto vyhlášení války není jako takové vidět a nebylo ani oznámeno, ačkoliv určitě existuje. Nereálnost jejího pohledu na svět jí umožňuje obhajovat diametrálně neslučitelné politické strategie. Na jedné straně islám provokuje. Na druhé straně chce, aby se sem miliony muslimů přistěhovaly. Ze strategického hlediska je tato politika zcela zřejmá. Přesto naši znalci a političtí pozorovatelé nic nevidí. Nemají tušení, že tato hra existuje a nikdy neuhodnou, že někdo je připraven z ní profitovat.

Zatímco homosexualita je v muslimském světě údajně rozšířená, tradičním islámským učením je nicméně zakázána. Ve sbírce Mohammadových výroků jak je zaznamenal Abu Isa Muhammad Ibn 'Isa al-Tirmidhis kolem roku 884 po Kristu se dovídáme, že Muhammad sodomity proklel a pro muže praktikující homosexualitu doporučil trest smrti.

V případě, že ústředním principem islámu je, že „existuje jeden Bůh a Mohammed je jeho prorokem“, jsou slova proroka velmi významná. Aby ukázal, že tradiční islám zdaleka není homogenizován do Unitarianismu, který nahradil na Západě křesťanství, jeden muslimský duchovní v Maďarsku nedávno uvedl [JihadWatch.org]: „Tito homosexuálové jsou nejšpinavějšími z Alláhových tvorů. Muslim nikdy nesmí tuto nemoc, tuto hroznou zkaženou věc akceptovat.“ Důkazem, že nejde pouze o ojedinělý případ, je hrozba muslimského duchovního v Ugandě uspořádat proti homosexuálům eskadry smrti. Ve Velké Británii křesťané neúspěšně oponovali pro-homosexuální výchově na školách; ale tváří v tvář „zuřivosti“ místních muslimů dvě základní školy v Bristolu stáhly pohádkové knihy proti homofobii.

V roce 2007 íránský předseda vlády Mohsen Yahyavi řekl britským úředníkům: „Podle islámského práva je homosexualita vážným zločinem.“ Yahyavi vysvětlil, že homosexualita se toleruje pouze tehdy, jestliže se provádí za zavřenými dveřmi. Pokud se toto chování stane veřejným, pachatel „by měl být usmrcen“. Toto je opravdu tradiční islám, proti kterému homosexuální imperialismus Hillary Clintonové vede svérázný druh války. Přesto Hillary říká, že Trump je rozvraceč, když navrhuje dočasné pozastavení muslimské imigrace do Spojených států! Současně popírá, že by její kampaň na podporu homosexuálního aktivismu v islámských zemích zasela vůči islámu jakákoliv semena nepřátelství. Během demokratické prezidentské debaty minulý měsíc, když byla dotázána, zda jsme ve válce s radikálním islámem, paní Clintonová nevysvětlitelně řekla toto: „Nemyslím si, že se jsme ve válce s islámem… Myslím, že jsme ve válce s džihádisty. Myslím, že musíme oslovit muslimské země a učinit je součástí naší koalice. Když slyší lidi kandidující na prezidenta říkat zkratkovitě, že jsme nějakým způsobem proti islámu – byl to jeden ze skutečných přínosů, přes všechny ostatní problémy, které George W. Bush udělal po 9/11, když po návštěvě mešity ve Washingtonu řekl, že nejsme ve válce s islámem nebo muslimy. Jsme ve válce s násilným extremismem. Jsme ve válce s lidmi, kteří používají své náboženství za účelem síly a represe,… a ano, jsme ve válce s těmito lidmi. Ale nechci, abychom malovali příliš širokým štětcem.“

Je Hillary Clintonová tak hloupá, že neví, co islám učí? V případě, že vedoucí představitelé různých muslimských zemí slyší tvrdou mluvu americké ministryně zahraničí, která aktivně podvrací tradiční islámské právo, je nepravděpodobné, že ji vidí jako skutečného spojence. Clintonová nehraje pouze obvyklou politickou hru, že sní svůj vlastní koláč a zároveň si ho ponechá. V této souvislosti musíme ocenit ingredience tohoto koláče; neboť každý koláč je vyroben podle receptu a každý recept byl pečlivě navržen, aby vytvořil specifické kulinářské účinky. Člověk se musí ptát, zda tato pro-homosexuální politika byla záměrně navržena tak, aby tradiční muslimy odcizila a aby vyvolala proti Spojeným státům další džihádistické aktivity. Byl toto skutečný účel, proč v muslimském světě prosazovala homosexuální program?

Chceme-li porozumět hře při vhození dvou štírů do jedné láhve, musíme se podívat, co se za šílenstvím uvedeného programu skrývá.

Proč by cyničtí lidé, které zajímá převážně vlastní moc, chtěli upřednostnit problematiku LGBT? Za jakým účelem, proč je vynucená integrace muslimů do Evropy a Ameriky tak důležitá? Odpověď je jednoduchá. Hillary Clintonová a ostatní jí podobní, kteří se považují za postavy osudu, podporují skrytý program. Ví Hillary Clintonová čí program to je? Můžeme pochybovat, že to plně chápe. Postrádá osobní integritu, čest a soucit, takže nemá soudnost, která by ji vedla. Je pouhým apetitem, přestavujícím touhu po moci a po jejím zvyšování. Není v ní nic originálního, či dobrého. Nic z toho, co dělá, nemá trvalou hodnotu.

Ona a jí podobní jsou, jak řekl Carlyle „užvaněné padělky“, které se snaží dostat na místa lepších mužů.

V naší rovnostářské strnulosti jsme zmateni rozdíly mezi podvodným a autentickým, mezi pravdou a lží, mezi dutým a plným.

Kdo dál

Chceme-li se z této šlamastyky dostat, poznamenal Carlyle, je třeba, aby „těch několik málo Moudrých převzalo tou či onou metodou velení nad nespočetnými Pošetilými; to znamená, že musí být připraveni toto vedení převzít; – a protože Moudrost také znamená Chrabrost a hrdinskou Vznešenost, je jeden moudrý člověk silnější než všichni muži Nemoudří … Je třeba velení převzít a držet je a naplňovat v něm Boží poselství a bránit je vlastním životem proti všem lidem a ďáblům. Jsem jednoznačně přesvědčen, že toto se stane páteří celé budoucí společnosti, tak jak tomu bylo ve všech společnostech minulých; a že bez tohoto není žádné Společnosti na světě.“

Carlyle se narodil v roce 1795 do skromných poměrů. Jak sám vysvětloval, byl proti „NEUPŘÍMNOSTI v politice a v životě, proti DEMOKRACII bez Úcty a FILANTROPII bez Smyslu“. V tom nalézáme jemně rozdílnou polohu, přesnější v nabídnutém varování. Viděl nárůst neupřímnosti, neúcty a zmateného altruismu – a zazvonil na poplach. Dnes jde jeho poselství k jádru současné krize vedení.

Lze konstatovat, že si vybíráme lídry, kteří se hlásí k mělkému optimismu, aniž bychom si uvědomili, jak jsou nebezpečně neupřímní. Všimněte si, jakou neúctou a cynismem jsou okořeněny naše politické debaty.

K završení toho se uklidňujeme promiskuitní filantropií, která inklinuje ke státnímu bankrotu. Je to tak těžké pochopit? Jedinou možnou léčbou jsou, jak Carlyle věřil, moudří vůdcové. Ale takoví lidé, po pravdě řečeno, jsou zdrženliví a plaší – netouží po záři reflektorů. Navíc být vůdcem hlupáků je nebezpečná záležitost. Moudrý člověk při nástupu do politické funkce obětuje svůj mír v mysli, zatímco průměrnost neobětuje nic (nemaje ani mír či mysl, která by stála za ochranu). Vzhledem k tomu, že hlupák neznamená nic, dosažení úřadu pro něj znamená vše. Ve své dychtivosti po moci dobývá stát. Překřičuje moudré. To je to, co nazývá „demokracií“.

Komentář uveřejněn k 13. prosinci 2015. Převzato se souhlasem autora. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložila Gabriela Clemensová. Mezititulky redakční.