Obsah

Mistr zenu

Žil byl jeden národ... vůdce, kterého dílem vynesl a dílem strpěl, rozpoutal (ne sám, jistě...) příšernou válečnou řež, ve které byl jeho režim na hlavu poražen, dotčený národ ponížen, země rozbitá na padrť, společnost zbídačená. Všichni říkali: jaká hrůza... Mistr zenu řekl: uvidíme...

Ten národ, za pomoci jiných, však projevil nebývalou schopnost regenerace – nejméně té hospodářské. Jeho příslušníci pracovali a pracovali, poctivě a ještě poctivěji, tvrdě a ještě více. Během relativně krátké doby „se dostavil“ hospodářský zázrak, po pár desetiletích byla země na špici nejen svého kontinentu, ale v mnoha ohledech i světa. Všichni říkali: jak báječné... Mistr zenu řekl: uvidíme...

Pak nastalo nové stěhování národů. Z řady důvodů, které zde nejsou tím nejdůležitějším, se daly do pohybu desetitisíce, statisíce lidí a další miliony „zaklekly do startovních bloků“. Kromě jiného hledala nemalá část z nich také lepší, než jejich dosavadní, materiální podmínky pro život jich samotných i jejich rodin. A když už byli na tom pochodu, pak pochopitelně chtěli za své úsilí dosáhnout v tomto ohledu toho nejlepšího, co bylo k mání – a přednostně se tedy logicky začali usazovat právě v zemi shora zmíněného národa... Tam pak, opět z různých důvodů, způsobil příchod tak velkého počtu lidí z diametrálně odlišné kultury pěknou melu. Všichni říkali: jaká hrůza... A mistr zenu řekl: uvidíme...

S využitím myšlenky Gusta Avrakotose (Soukromá válka pana Wilsona, 2007).

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.