Editorial

Vážení čtenáři,

velmi vážná debata o budoucnosti pravice (nejen) v České republice je vedena už řadu let.

Jan Kubalčík v textu „Klausovci a paradox národního zájmu“ (2011) zopakoval tuto tezi: „Žádné jednotné hnutí neexistuje a máme hnutí dvě. To je náš aktuální stav. Neformálním vůdcem (možná lze říci, že čím dál víc jde spíše pouze o symbol...) jednoho z nich je Václav Klaus. Domnívám se, že se uvnitř tohoto hnutí nachází opravdu mnoho skutečných konzervativců, kteří jsou uhranuti Václavem Klausem, tímto Sarumanem české pravice, a jeho proroky. Obávám se, že protijed se bude hledat obtížně a není to krátkodobý úkol a to tím spíš, že klausovské hnutí, které je přímým dědicem Edvarda Beneše, je dnes navíc neskonale viditelnější i úspěšnější než to druhé. Dovolím si již ponechat na čtenářích, aby sami zvážili, proč tomu tak je, zda je to dobře, zda je na místě se s tím smířit a v neposlední řadě nakolik oprávněně je nazýváno konzervativním.“. V tomto čísle KONZERVATIVNÍCH LISTŮ publikujeme další příspěvek do této debaty, text „My Češi a náš komunismus, ‚benešismus‘, humanismus, katolicismus“ , ve kterém Jan Cholínský mimo jiné uvádí: „Seminář zahájil Václav Klaus oznámením, že hodinu a půl před jeho začátkem položil společně s prezidentem Milošem Zemanem věnec k hrobu Edvarda Beneše, a prohlášením, že je třeba hájit Benešův odkaz před triviálními interpretacemi současné doby. Neangažovanému pozorovateli se tak od počátku mohlo zdát divné, že nekompromisní liberál z devadesátých let proměněný v ryzího konzervativce třetího tisíciletí chce hájit odkaz nacionalistického socialisty a levicového autoritáře Beneše. Zároveň se ovšem nabízela odpověď, že šídlo konečně vylétlo z pytle ven a ‚pragmatický‘ následovník se konečně plně hlásí ke svému ‚pragmatickému‘ předchůdci.

Také se věnujeme jednomu výraznému aspektu postupného příchodu několika iráckých křesťanů, o který se zasadil Nadační fond Generace 21, imigraci vůbec a situaci Evropské unie (což je ozvěna tématu měsíce z minulého čísla KONZERVATIVNÍCH LISTŮ)...

...a potom už zbývá skoro jen téma měsíce – tentokrát zase jednou kulturní občanská válka, kterou vedou levicově-liberální elity proti vlastní západní společnosti, a kam to všechno vede: do Moskvy.

Přejeme co nejpříjemnější čekání na blížící se jaro – ve společnosti KONZERVATIVNÍCH LISTŮ, samozřejmě.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.