Editorial

Podrobnosti

Zveřejněno 29. 4. 2016 11:07

Napsal Vox Occidentis

Vážení čtenáři,

toto dubnov0 číslo KONZERVATIVNÍCH LISTŮ se zase jednou vyznačuje tím, že textů je málo, zato jsou však mezi nimi články opravdu dlouhé a hutné. Určitě zjistíte, že jsme vás neošidili. Zejména se jedná o tři příspěvky. Rozhovor Marie Tejklové s Jiřích Fuchsem věnující se zejména imigrační krizi je součástí tématu měsíce. Druhá část plánovaného triptychu „My Češi a náš komunismus, ‚benešismus‘, humanismus, katolicismus“ Jana Cholínského se na pozadí diskuse o knize Petra Placáka „Gottwaldovo Československo jako fašistický stát“ věnuje dílem poválečnému Československu a prvním poúnorovým rokům, dílem našemu (ne)vyrovnání se s komunismem. Konečně přeložený text „Jak Rusko manipuluje islámským terorismem“ pojednává (jak název napovídá) o ruském podílu na islámském terorismu (včetně jmen, dat, odkazů...). Ostatní texty nejsou o nic méně lákavé, ale rozsahem nemohou být s těmito třemi srovnávány.

Novela školského zákona je v zásadě hotovou věcí a KONZERVATIVNÍ LISTY přinesly k tomuto tématu skvělý text Jany Jochové Trlicové „Povinná (před)školní docházka“. Přesto se ještě na okamžik k této otáce vraťme. V článku Jitky Vlkové a Radky Hrdinové „Školky se státu vyplatí. Kvůli nedostatku míst ale už přišel o miliardy“ (iDnes.cz, 8.3.2016) se např. dočteme: „...Podle Kláry Kalíškové ne. ‚Nastavení společnosti směřuje k tomu, že matky se budou vracet dříve do práce,‘ říká. Svědčí o tom i některá opatření, která ministerstva aktuálně chystají – například možnost zrychlit čerpání rodičovského příspěvku na jediný rok.“. Čili, nejprve společnost převychováme (v tomto případě uděláme vše pro to, abychom maminky do té vyroby dostli), a pak budeme argumentovat tím, že takové je nastavení společnosti. Ve skutečnosti, pokud by současné elity přestaly z ryze ideologických důvodů upřednostňovat, tedy zejména finančně podporovat, jedny volby rodin před jinými, teprve pak by se situace vrátila k normálu a vidělo by se, jaké to nastavení společnosti opravdu je a k čemu směřuje.

A, abychom nezapomněli, o zmíněném směřování nastavení společnosti rozhodně nesvědčí žádná opatření ministerstva. Podsouvání, že snad ministerstvo tímto reaguje na masivní poptávku, je demagogie nejhrubšího zrna. Tato opatření jsou pravidelně zaměřená právě na vyvolání příslušné poptávky. (Poctivě přiznejmě, že zrovna zmíněný krok, který v zásadě pouze rozšiřuje vějíř existujících možností, není sám o sobě ničím fatálním.) Jaká byla poptávka společnosti po povinném předškolním roce ve školce?

Konečně stojí za zmínku samotný závěr textu obhajující právě povinný předškolní rok ve školce: „Školka totiž předurčuje budoucí vzdělávání a kariéru dětí ze sociálně slabších poměrů – často se to týká Romů. Jejich děti do školek chodí v daleko menší míře než většinová populace. ‚Děti, které absolvovaly předškolní vzdělávání, mají i po odstínění vlivu nezaměstnanosti a vzdělání rodičů dvojnásobnou šanci na to, že v dospělosti dostanou práci,‘ dodává sociolog a analytik společnosti Median Daniel Prokop.“ Pokud se závěrečné tvrzení má týkat pouze oněch dětí ze sociálně slabších poměrů, není co komentovat. Ale samo o sobě je nepravdivé – plně srovnatelné, ba lepší studijní výsledky i uplatnění na pracovním trhu těch studentů a dospělých, kteří byli jako děti vzděláváni v rámci domáci školy, není žádným tajemstvím...

Suma sumárum, máme to pěkně černé na bílém: nejde o to dát rodičům šanci vybrat si podle jejich vlastních preferencí, ale nahnat maminky do výroby. Až bude napříšte někdo argumentovat tím, že je to přehnané tvrzení, lze mu ukázat např. právě tento článek. Žádná neutralita státu a respekt ke svobodnému rozhodnutí rodin, ale ideologicky předpojaté preference. Podstatný je stát a jeho příjmy; rodina je na páté koleji. Nebo to se jen naše nová levice snaží vycházet vstříc té staré?