Korupce – nová forma komunismu

Podrobnosti

Zveřejněno 1. 6. 2016 17:23

Napsal Brian Whitmore

Původní text zde.

Sovětské tanky rolují po Budapešti a po Praze. Ruské banky zřizují anonymní zahraniční účty a stínové nastrčené firmy, které utajeně financují vliv a polykají strategická aktiva po celé Evropě. Zrádci na Východě a jejich spřeženci na Západě našlapují po leninských stezkách. Obchodní a průmyslové lobby na Východě i na Západě papouškují Putinovy průpovídky. Síť komunistických stran a předvojů postupuje v zájmech Moskvy. Síť neprůhledných nastrčených korporací, temných energetických transakcí a spletitých schémat pro praní špinavých peněz láka zahraniční elity a vytváří tak prokremelskou lobby.

Jak v minulosti, tak v přítomnosti; v mnoha směrech je ruská korupce sovětským komunismem v novém kabátě. Kremelské černé peníze jsou novou rudou hrozbou.

Na Východě byla aliance satelitních států s ekonomikami řízenými na sovětský socialistický příkaznický způsob a s autoritářskými politickými systémy nahrazena volným uskupením kleptokracií s ekonomikami soudružského kapitalismu na ruský způsob a nefunkčním vladařením.

A pokusy Sovětského svazu rozvrátit Západ silou ideje vystřídala snaha putinovského Ruska  zkorumpovat Západ lákadlem snadných peněz.

Čím více se věci mění, tím více zůstávají stejné.

„Kreml nepotřebuje být vyloženým vůdcem bloku národů jako v případě Varšavského paktu; namísto toho může prohlubovat dosavadní příkopy, podkopávat mezinárodní instituce a napomáhat vytváření světa, kde jeho forma korupčního autoritářství vzkvétá“, napsali Petr Pomerancev a Michael Weiss ve své široce publikované zprávě s názvem Hrozba neskutečnosti: jak Kreml proměňuje ve zbraně informace, kulturu a peníze.

Lapání elit

Sovětský svaz hleděl šířit komunismus a ustavit blok států loajálních Moskvě. Rusko řízené Vladimírem Putinem hledí šířit svůj korupční model byznysu a ustavit blok států závislých na Kremlu.

Sovětský svaz se přednostně soustřeďoval na své bezprostřední sousedy, východní Evropu, ale stejně tak hleděl šířit svůj model socialismu mimo tuto oblast.

Putinovo Rusko se také soustřeďuje na své bezprostřední sousedy, bývalé svazové republiky, ale upírá také zrak do dálky, se záměrem šířit kleptokracii.

Užívá mlžící schémata energetických společností s neprůhlednou vlastnickou strukturou jako například RosUkrEnergo, EuralTransGas a Moldovagaz jako návnady k polapení a kontrole elit v bývalých svazových republikách jako Ukrajina, Bělorusko a Moldavsko.

Dále na západ Kreml založil důmyslné krycí společnosti jako Vemex, obchodující s energií, matoucí neprůhlednou vlastnickou strukturou a ústící nakonec do firmy Gazprom, která urvala 10 až 12 procent českého energetického trhu. Kreml vskutku zvládl umění korupce s výsledkem vytvářet vztahy patron – klient, a to i daleko za hranicemi Ruska.

„Gazprom s tichou podporou Kremlu založil asi 50 zprostředkovatelských firem, nenápadně propojených s firmou Gazprom a rozesetých po celé Evropě,“ dosvědčil k tomu v červnu roku 2008 před americkým senátním výborem pro mezinárodní vztahy dnes již zesnulý Roman Kupčinskij, někdejší vedoucí ukrajinské sekce radia Svobodná Evropa. Ten se dále zmínil o skupině Centrex se základnou ve Vídni, vlastněné společností RN Privatstiftung, stejně jako sítí Gazprom Germania. A dodal k tomu:

„Takové nastrčené společnosti nepřidávají žádnou hodnotu k ceně ruského plynu prodávaného na evropském trhu; a přesto rýžují ohromné sumy peněz, které podle všeho jednoduše mizí přes nastrčené firmy na Kypru nebo v Lichtenštejnsku.“

Kupčinskij rovněž sdělil výboru, že „v Maďarsku nastrčené firmy s podezřelými vazbami na organizovaný zločin a na Gazprom usilují o kontrolu nad byznysem s rozsáhlým podílem distribuce domácího plynu a výroby energie.“

Je to vlastně příběh o invazi

Existují také důkazy, že Putin naverboval některé členy jeho bývalé výzvědné sítě ve východoněmecké Stasi, aby zřizovali nastrčené firmy po celé Evropě.

Německý investigativní novinář Hans-Martin Tillack ve své zprávě v září 2007 odhalil, že firma Gazprom Germania je „cosi jako klub pro bývalé členy východoněmeckých tajných služeb.“

„Je to příběh o invazi. Masívní kampaň plánovaná předem. Generální štáb situován daleko na východě, v Moskvě, metropoli Ruska. Cílovou zemí je Německo – a pak zbytek západní Evropy,“ napsal k tomu Tillack.

„Ale příběh o invazi se hemží bývalými důstojníky Stasi a nastrčenými figurami. Je to příběh o firmách zřízených jen poštovními schránkami, které fakticky ani žádné poštovní schránky nemají, o firmách uvnitř firem. Převažující dojem? Totiž ten, že utajují své finanční toky.“

Je to ale invaze, které jsou účastny mnohé elity Západu, vědomě či nevědomě. Jak napsali Pomerancev a Weiss: „Povolnost vůči ruské korupci, s nezákonnými fondy pravidelně pranými po celém Západě, nahrává Kremlu, doma i v zahraničí. Pokud je premisou neoliberální idea globalizace, že peníze jsou politicky neutrální, že vzájemná závislost bude impulsem pro sbližování a že mezinárodní obchodování přemění násilí v harmonii, pak pohled Ruska zůstává přinejlepším merkantilistický, s penězi a obchodem využívanými jako zbraň a se vzájemnou závislostí jako mechanismem agrese.“

Komunismus, přes svoje chyby, byl pokusem apelovat na obecné humanitní ideály a snahy. Ve skutečnosti ovšem zaťal do lidské přirozenosti.

Korupce je výzvou pro nejobecnější a nejnižší lidský instinkt – hrabivost. A bohužel často provází lidskou náturu – což způsobuje, že nová Rudá hrozba je potenciálně mnohem nebezpečnější a záludnější než ta z minulosti.

Korupce už napříště není pouze věcí dobrého vládnutí; je třeba ji pojímat jako záležitost národní bezpečnosti a podle toho s ní zacházet.

Copyright (c) 2015. RFE/RL, Inc. Reprinted with the permission of Radio Free Europe/Radio Liberty, 1201 Connecticut Ave NW, Ste 400, Washington DC 20036. Ses souhlasem převzato ze serveru rferl.org. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil Jozef Zummer.