Jak daleko je z Alberty až k nám?

Alberta je možná první zemí, která tuto ideu dotáhla do zákonem vynutitelné praxe, není však zdaleka zemí jedinou, která tyto šílenosti vymýšlí. Řada států v USA zavádí podobnou legislativu, společné záchody v úřadech a školách ve státě Washington se již před časem prohnaly internetem a president Obama se snaží, seč může, aby i na federální úrovni stihl ještě ve zbývajícím presidentském čase udělat, co půjde, aby vtiskl svůj pokud možno nezvratitelný odkaz i do této oblasti.

Že je to nějaký „americký“ výstřelek a u nás nic podobného nehrozí? Probuďte se! To jsme si o politické korektnosti a zákonech „proti nenávisti“ říkali před lety taky, pak o „homosexuálním partnerství“, taky potom o adopcích dětí homosexuály, a taky o eutanazii… A většinu toho buď už máme, nebo se na nich už – mnohdy prý „pod tlakem Bruselu“ – pilně pracuje.

Je příznačné, že se tak děje jaksi mimochodem. Nikdo nepředkládá „zákon o genderové ideologii“, vždy se tak děje jaksi přidruženě, jako vedlejší produkt čehosi zásadního, naléhavého. No, a jaksi „při jednom“ se tak bez veřejné debaty propašuje a jaksi znormalizuje kus feministicko–genderového myšlenkového světa. To je ostatně důvod, proč jsme neustále tlačeni „implementovat“ do našeho právního řádu tuny jakési právnické materie, která sama o sobě vypadá nepotřebně a neškodně, ale po kouscích k nám zanáší jakousi revoluční ideologii. 

Nedávno přetřásaná Istanbulská úmluva (o níž jsme v KONZERVATIVNÍCH LISTECH obsáhle referovali), kterou kvůli věci samé v podstatě nepotřebujeme, neb nemyslím, že by bití žen či jejich nerovnoprávnost s muži bylo masivním zdejším problémem, zavádí nejasně definované pojmy „gender“ a na něj navazující koncepce „genderových rolí“, „genderově citlivé politiky“, a tak podobně. 

Rovněž třeba důvodová zpráva, připravená zdejším ministerstvem spravedlnosti k plánované novelizaci trestního zákona (čtěte text na straně 4), která chce i do českého práva vnést pojem „podněcování nenávisti“, jež je dnes na Západě „trendy“, poskytuje podrobné zasvěcení do „transgenderového“ uvažování: „Existuje určitá skupina osob, jejichž pohlavní, resp. genderová identifikace není zcela konformní s tím, co se očekává ve vztahu k pohlaví, které jim bylo přiřazeno při narození. Tito lidé se označují jako transsexuální či transgender, souhrnně také jako trans osoby. Transsexuální osoby se obvykle identifikují s opačným genderem (označovaným také jako „pohlavní role“), než jaký je „předepsán“ kulturou při narození vzhledem k jejich biologickému pohlaví, a snaží se trvale žít v této identitě (roli). To jde často ruku v ruce se striktním odmítnutím primárních a sekundárních pohlavních znaků a s přáním přizpůsobit své tělo (pohlaví) k této preferované genderové identitě. Transsexuální lidé mohou zvažovat, podstupovat a procházet změnou pohlaví, která může, ale nemusí zahrnovat hormonální terapii nebo chirurgické zákroky. Jako transgender lidé jsou označováni lidé, kteří nejsou zcela konformní s genderovou identitou, která se od nich očekává na základě jejich biologického pohlaví, které jim bylo přiřazeno při narození. Na rozdíl od transsexuálních osob si transgender lidé nicméně nepřejí nebo nemají potřebu podstupovat jakékoliv lékařské zákroky směřující ke změně pohlaví.

No vida, to jste jistě ani nečekali, že vás pan ministr spravedlnosti takto vyškolí ve správném chápání transgenderové identity, viďte? Ještě že jej tam máme, že tak horlivě pečuje o právo a spravedlnost pro všechny! Nebo že by ne?

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.